Bartuška: Bude to bolet, ale poradíme si i bez Ruska

Česko musí ohledně dodávek ruských surovin nově „počítat se všemi variantami“ a jednou z nich je i úplně zastavení dodávek – ať už ze strany Ruska, nebo ze strany Evropské unie, pokud bude chtít v sankcích zajít tak daleko. Podle vládního vyslance pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky si lze bez ruských surovin poradit, byť za cenu nákladných opatření, jako je omezení výroby v průmyslu nebo přechodu kotelen na špinavější paliva. „Osobně jsem stoupencem toho, abychom zahrnuli do sankcí i energetiku. V EU jsme v tomto zatím v menšině, ale je to něco, co se může velmi rychle dostat na pořad dne. Rusko musí vidět, že jsem schopni něco pro mír v Evropě obětovat,“ říká Bartuška v rozhovoru pro Respekt.

Ve čtvrtek ráno jste v první reakci na ruský útok shrnul aktuální situaci s energetikou tak, že musíme počítat se všemi variantami. O jaké varianty jde?

Musíme počítat s tím, že se v nějakém okamžiku mohou zastavit dodávky ruské ropy a ruského plynu do Evropy. Není to nic, co bychom chtěli, ale možné je v tuto chvíli takřka všechno.

Připravujeme se na takový scénář proto, že dodávky může odstřihnout samo Rusko? Anebo by mělo naopak jít o součást našich sankcí vůči Rusku?

Dnes jsme v úplně nové situaci. Na Ukrajině se dějí věci, o kterých ještě nedávno mnozí odmítali byť jen přemýšlet. Takže možné je leccos. Nepochybně přijdou ze strany Západu další sankce. Naším přáním v tuto chvíli není, aby zahrnovaly energetiku, aspoň ne tu klíčovou. Ale zdůrazňuju – v této chvíli. Pokud jde o chování Ruska, z jeho strany zatím zní ujišťování, že dodávky surovin nijak neomezuje. V posledních dnech jsme ale ze strany Ruska slyšeli tolik prokazatelných lží, že nemáme důvod čemukoli dalšímu věřit.

Jsme schopni se s takovou situací vypořádat?

Ano, jak Česko, tak celá Evropa je schopna si poradit. U ropy jsme si to už v praxi vyzkoušeli. V roce 2019 stály dodávky po dobu dvou měsíců, kdy byla ruská ropa kontaminovaná, my sami jako Evropa jsme odběr zastavili ­– a to jak v ropovodu Družba, tak v přes mořské přístavy – a byli jsme schopni to bez větších těžkostí zvládnout. U plynu by to bylo komplikovanější. Ale současná situace je natolik bezprecedentní, že bychom museli být schopni najít řešení.

Jak velká je naše závislost na ruském plynu a ropě?

Roční odběr je kolem osmi miliard kubíků, většina je z Ruska (podle dat ČSÚ z roku 2018 šlo o 90 procent celkové zdejší spotřeby plynu). Všechen tento plyn je ale nakoupen na burze v Rotterdamu a přitéká k nám z Německa. Z tohoto hlediska tedy není zas tak podstatné, zda jde o plyn ruský, norský nebo alžírský. Problém samozřejmě je, že kdyby ruský plyn chyběl, bude chybět v celé Evropě. Roční spotřeba ropy u nás činí kolem sedmi milionů tun, z toho kolem pěti milionů z Ruska. Máme ale stabilní dodávky ze západu přes ropovod Ingoldstadt, čili v ropě není velký problém. Zemní plyn by byl horší.

Co to znamená? Jak bychom si bez ruských dodávek poradili?

Řešení je trojí. Část spotřeby v případě nouze jednoduše není. Platí veřejně známé regulační stupně, takže dochází postupně k vypnutí průmyslových podniků, které se nezabývají životně důležitou výrobou, a takto jsou odběratelé odstupňováni až k těm s nejvyšší prioritou, což jsou domácnosti a zdravotnictví. Je potřeba vědět, že z těch osmi miliard kubíků plynu, které dovážíme, je zhruba polovina spotřebována v chemickém průmyslu – a ty vypnout lze, samozřejmě za cenu nějakých kompenzací. Na druhém místě je náhrada plynu jiným palivem, samozřejmě tam, kde to technicky jde. Bylo by to drahé a neekologické řešení, ale i ty nejzelenější země v tuto chvíli budou raději pálit mazut nebo uhlí než nic. Na třetím místě je zvýšení dodávek od jiných vývozců, jako je Norsko nebo Alžírsko.

Máme s tak velkými výpadky plynu zkušenost?

V roce 2014 jsme testovali, co by znamenal výpadek plynu na celou zimu. Bylo jasné, že část dodávek nahradit nelze a je nutné spotřebu, která není životně potřebná, omezit. Ale dá se to zvládnout. Pro úsměvnost je dobré dodat, že ekonomický dopad v roce 2014 z těchto testů vyšel v Česku na nižší stovky milionů měsíčně. Tehdy to znělo jako velká částka, po covidu máme jiná měřítka.

Co bude znamenat ruský vpád na Ukrajinu pro zdejší energetiku dlouhodobě?

Ruská agrese ukazuje nutnost zbavit se fosilních paliv. To, čemu se říká zelený úděl a o čem mnozí v české politice hovoří nehezky, je jedna z cesta, jak se závislosti na nestabilních státech zbavit. A pokud lze v dnešní situaci mluvit o tom, že existují nějací vítězové, tak to je jaderná energetika a obnovitelné zdroje.

Je to i uhlí, přinejmenším krátkodobě nebo střednědobě?

V nahrazování výpadků určitě nějakou roli hrát bude. Nepochybně je to pomoc. Dlouhodobě je ale - myslím - pro Evropu uhlí už těžko přijatelné.

Kde v praxi Česko může spalovat mazut? Jsou tu nějaké rezervní zdroje, které jsou na takové palivo připravené?

Bavíme se o nouzové situaci. V té se najednou zjistí, že v řadě kotelen lze spálit často cokoli. Jistě, bylo by to drahé, náročné, s nízkou účinností a velkými emisemi, ale žádný český starosta asi nebude váhat, pokud bude mít po ruce takové nouzové řešení, které občany zahřeje.

Premiér Petr Fiala mluví od neděle o tom, že energetická bezpečnost je řešena v rámci unijní spolupráce a že ho šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen „ujistila, že Komise udělala všechny kroky pro to, abychom si krátkodobě dokázali poradit i s tím, že by Rusko přestalo dodávat plyn do Evropy“. Lze tedy počítat v rámci EU se solidaritou, pokud by někdo na výpadky Ruska doplatil víc než někdo jiný?

Ano a sám jsem byl už několikrát svědkem toho, že tato solidarita funguje. V roce 2009 při poslední plynové krizi jsem byl u jednání tehdejšího českého premiéra Mirka Topolánka se slovenským premiérem Robertem Ficem. V pátek se domluvilo to, že už od sobotu proudil plyn z Česka na Slovensko, tedy opačným směrem, než tou dobou bylo obvyklé. Byl jsem u toho, kdy se Mirek Topolánek v kritických chvílích telefonicky dotazoval Angely Merkel a Nicolase Sarkozyho, zda plyn, který přes Česko proudí ze severu Německa dál do Bavorska a do Francie, lze přesměrovat na Slovensko. Oba řekli, že okamžitě ano. Moje zkušenost z těchto krizí je taková, že nám všem ukazují, kdo opravdu jsme. A v roce 2009 jsem byl pyšný na to, že jsem Evropan, spolupráce v EU byla obrovská. Podobné to bylo v roce 2019, kdy jsme potřebovali směrem ze západu nahradit dodávky kontaminované ruské ropy. Solidarita uvnitř EU je a bude klíčová.

Říkal jste, že byste energetiku zařadil do protiruských sankcí, ale že zatím jsou tyto hlasy v EU v menšině. Opravdu si to můžeme dovolit?

Ano, je to proveditelné. Evropa je v naprosto nové situaci. Věci, které se neměly stát a většina lidí doufala, že se nikdy nestanou, se teď reálně dějí. V době, kdy se spolu bavíme, se bojuje o Charkov a je bombardován Kyjev. Teď už běžné kupecké počty neplatí. Jsem stoupencem velmi tvrdých sankcí tak, aby zahrnovaly i položky, které budou Rusko bolet.

Máme možnost volby snížit odběr ruských surovin úplně na nulu?

Nevím, jestli na nulu. Jsme v Evropské unii, ta má 27 členů a musí se nějak dohodnout. Ale rozhodně si myslím, že Rusko musí vidět, že jsem schopni něco pro mír v Evropě obětovat. Pokud to neuděláme teď, budeme o týdny či měsíce později nuceni obětovat ještě víc. Mnohem víc.