Je to podobné jako na Krymu. Už se objevují seznamy lidí, které je potřeba zlikvidovat

„Nábor do teritoriální obrany v Kyjevě vypadá tak, že kdokoliv přijde, dostane zbraň - bez další prověrky. A nevojáci vám sice řeknou, že nejdou na frontu, ale že když někdo přijde k jejich baráku, mají zbraň a budou střílet nebo zasypou ruskou techniku Molotovy,“ popisuje dění v hlavním městě Ukrajiny šéfredaktor Voxpotu Vojtěch Boháč.

Mluvíme spolu v neděli v sedm hodin večer. Jak to v Kyjevě vypadá?

Platí zákaz vycházení do pondělního rána a my jsme ve dvanáctém patře hotelu, odkud máme výhled na celé město. S příchodem večera přišly nějaké salvy a každých pět minut houkají sirény. První začaly houkat tak před půl hodinou. Většina hotelu šla do sklepa, my jsme zůstali a čekáme, jestli to přijde někam blíž. Zatím jsou ty salvy poměrně z dálky, z levého břehu Kyjeva, pak se ozývají občas ze severu, ty byly zase silné v sobotu. Během dne zněly i velké bomby, ale vše poměrně v dálce. A na obloze vidíme protiraketové systémy, červené lasery, které létají po nebi a snaží se sestřelit ruské rakety.

Je ruská aktivita nyní intenzivnější, když to porovnáme od čtvrtka, kdy ruský útok začal?

Nejintenzivnější to bylo v sobotu v noci, ale čekal jsem, že to bude mnohem horší. Na začátku války na Donbase jsem jezdil do Doněcku, tam to bylo šílené - bylo slyšet několik ran za minutu ze všech stran. Nonstop krupobití, od kterého si člověk neodpočinul. Tady je to klidnější, občas je dokonce i úplně ticho.

Experti na místě i mimo něj psali, že poslední dvě noci měly být pro budoucnost války klíčové - a že je pro Putina zásadní, aby dobyl Kyjev.

Uvidíme, jak se vše vyvine, možná za tím vším, co se teď děje, není zcela jasná strategie. Ale spíš si to nemyslím - už teď to Putina stálo na technice strašně moc peněz a zatím se mu takhle operace extrémně nedaří. To ovšem nemusí být trvalý stav, mohou pevnosti Kyjeva prolomit po sedmi dnech a pak už to půjde rychle. Kyjev je v jeho představách klíčový. Putin počítá s tím, že když ovládne Kyjev, sesadí Zelenského a dá tam nějakého svého člověka, který bude vládnout alespoň s částečnou legitimitou, udrží pak Ukrajinu v poslušnosti i s pomocí strachu. Objevují se už seznamy lidí, které je potřeba zlikvidovat - tzv. kill listy. Je to podobná strategie, kterou jsem zažil při anexi Krymu - co nejrychleji ovládnout území a pak obsadit všechna důležitá místa od radnic přes vojenské základny po policejní stanice. A poté zmizelo asi dvanáct nejaktivnějších lidí, kteří předtím stáli za organizací protestů a dalších akcí; nikdo nevěděl, kde jsou. To spoustu lidí vystrašilo. U pár dalších lidí se objevovaly kolem jejich domů plakáty s jejich fotkou, kde se psalo, že jsou nepřátelé číslo jedna a je potřeba je zlikvidovat. To se v případě této ruské invaze zatím nepodařilo.

Čím to?

Podle mého názoru se Ukrajina od roku 2014 hodně posunula a je tu velká neochota podrobit se Rusku. Byl jsem tu poprvé v roce 2012 a svobodomyslnost Ukrajinců je teď mnohem větší. Jak jsme se bavili s ukrajinskými vojáky, byli hodně naštvaní, když je Putin začal vyzývat, aby sesadili svou „nacistickou lůzu“ - myšleno Zelenského a vládu. Nikoho to neodradilo od bojů, právě naopak.

Z čeho to čerpají? 

Ukrajinci se zvládli nezaměřovat na to špatné, ale na to dobré. Do zahraničí utekla spousta zkorumpovaných starostů a poslanců, i když se tomu vláda snažila zabránit vyhlašováním dekretů, že v takovém případě budou zbaveni majetků a páchají trestnou činnost. Vedení se bálo, že se tím demoralizuje společnost. Takže se všichni zaměřují na to, že tu zůstal Zelenskyj a má ve světě neskutečný ohlas. Zůstal také starosta Kyjeva Vitalij Kličko i bývalý ukrajinský prezident Petro Porošenko.

Jak vlastně probíhá informování místních obyvatel?

Jsou oficiální weby, ze kterých místní čerpají. A během prvního dne, kdy jsme jeli z Ovručen od běloruské hranice až do Kyjeva, poslouchali jsme celou dobu rádio. A tam zdůrazňovali, že lidé nemají šířit fake news, aby nepomáhali Putinovi. Ukrajina ví, že informační složka válčení je zásadní. Rusko vypouštělo první dny do prostoru spoustu informací, že všechno je špatně, ale Ukrajina si za osm let vybudovala špičkovou strategickou komunikaci, tzv. stratcom. To je jedna z nejzásadnějších věcí v této válce.

Jak funguje?

Ukrajinský stát v pravidelných intervalech vypouští hodně motivující zprávy -  ať už jde o oznámení, že Ukrajina znovu dobyla město, které získali Rusové. Jsou tam ale i zprávy o tom, že ukrajinští vojáci sestřelili dvě transportní letadla, ve kterých seděli elitní ruští výsadkáři. Zdůrazňují se hrdinské příběhy vojáků a zpráva je jasná - oni zemřeli za Ukrajinu, my nyní musíme bojovat za ně. Místní vojáci popisují, že ruští vojáci často ani netuší, proč sem jdou. Ukrajinci také změnili strategii války, neútočí na obrněnce a tanky v první linii, likvidují se zásobovací konvoje. A v polích pak stojí tanky, které nemají benzín a sedí u nich ruští vojáci - kolují tu historky, že chodí za Ukrajinci, aby jim benzín dali. Je to prostě příběh hrdinných Ukrajinců a proti stojícím neschopných Rusů. Ale nikdo už neřeší, že se to možná nestalo; často pro to nejsou důkazy. Výsledek je jasný: pozvedne to morálku, a když se později zjistí, že to není pravda, už je to jedno. První noc války jsme strávili ve sklepě jednoho rodinného domku a oni takhle prožívali každou pozitivní zprávu, naopak cokoliv negativního je děsilo.

Změnila se atmosféra mezi místními od čtvrtka ráno, kdy invaze začala?

Ze začátku panovalo velké zmatení, co se vlastně děje, kdo odkud kam míří, jak vypadá mapa napadení. Za dva tři dny si místní už na tuhle realitu zvykli a od té doby jsou klidnější. Ale napětí tu samozřejmě je. Moje kamarádka Ukrajinka se šla schovat do krytu a někdo ji před vchodem obvinil, že je diverzantka. Šíří se tu informace, že jsou v Kyjevě diverzanti, mají malovat křížky na domy - a ty mají znamenat, že to jsou cíle bombardování. Ta kamarádka do krytu nakonec nešla, byl to pro ni šílený zážitek. Řekla, že se bude schovávat raději u sebe v koupelně a doufat, že ji to už nezasáhne. Já umím lépe rusky než ukrajinsky a fotili jsme, jak Putin ničí i civilní budovy. V tu chvíli na nás začal hystericky křičet nějaký Ukrajinec, co to fotíme, já začal reagovat rusky a on, ať jim rychle ukážeme pas. Když zjistil, že jsme z Česka, strašně se omlouval, byl z toho polozhroucený.

Kolik vojáků jste zaznamenali v Kyjevě?

Potkali jsme jeden tank, dva obrněnce a pár vojáků z teritoriální obrany. Kousek od hotelu, kde jsme, je jeden provizorní check point z pneumatik, na které je padesát Molotovů připravených k použití, protože teritoriální obrana není úplně nejlépe vybavená. Jinak nábor do teritoriální obrany vypadá tak, že kdokoliv přijde, dostane zbraň - bez další prověrky. A nevojáci vám sice řeknou, že nejdou na frontu, ale že když někdo přijde k jejich baráku, mají zbraň a budou střílet nebo zasypou ruskou techniku právě Molotovy.

Co se říká na ulicích o prezidentovi Zelenském? Jak je jeho role důležitá?

Hodně. Většina lidí, kteří byli na Ukrajině proti Rusku a Putinovi, pro Zelenského nehlasovala. Vždycky byli pro Porošenka, Zelenského brali jako národní katastrofu a proruského politika. Dokonce ještě těsně před válkou nám všichni říkali, že Zelenskyj je průšvih. A teď i tihle lidé začínají pomalu otáčet a říkají, že to zvládá dobře. Je sjednocující prvek této situace - včetně jeho příběhu, kdy přišel do funkce, aby se s Ruskem domluvil, ale nevyšlo to, a tak se stal hlavní postavou protiruského postoje.

Jak reagují Ukrajinci na kroky Západu - ať už mluvíme o sankcích, humanitární pomoci nebo dodávkách zbraní?

Po prvním summitu v Bruselu byli hrozně rozčarování, říkali, že jsou pořád ujišťováni, že Západ za nimi stojí, ale nic se neděje. Mluvili o tom, že potřebují zbraně, když za hranicemi stojí tanky. Poslední reakce jsou už jiné, zvlášť když se Evropská unie vyslovila pro mnohem konkrétnější pomoc. Ta otočka, především Německa, se projevila i v náladě u Ukrajinců. Zároveň se veřejné mínění na Západě vyvíjí strašně rychle - bylo jasné, že politicky by nešlo Ukrajině nepomoct. Ani Kazachstán se za Rusko nepostavil. I Bělorusko se cuká, nakolik se má přidávat k Rusku, jsou tam velké protesty a ekonomicky by to Minsk hodně zasáhlo.

Věří Ukrajinci i přes zjevné nepoměry mezi armádami, že to vydrží? A co je pro ně „dobrý scénář“, o který teď bojují?

Ukrajinci budou rádi, když se Rusku ubrání, Putin se stáhne a země si bude volit svou vládu sama, bez odebrání území. To je ideál. Objevují se tu samozřejmě myšlenky, že když se Ukrajina ubrání, udělá ji to relevantní v očích Západu a vezmou ji třeba do Evropské unie nebo NATO. To je ale hodně dlouhodobé a nejisté plánování. Takže aktuálním cílem je ubránit se Rusku a donutit ho v jednáních ustoupit. Jestli bude mít země sílu dobýt zpět už obsazená území jako Krym, to je další otázka. Vědí, že už jen vrátit situaci do stavu před invazí, je těžký cíl.