Hybridní hrozba vyvolává v lidech přesvědčení, že kolem nich je jen nespravedlnost

Stálá komise pro hybridní hrozby vznikla ve Sněmovně docela spontánně. Několik poslanců považuje dezinformace, manipulace, pokusy o finanční ovládnutí strategických odvětví, kybernetické útoky a další projevy hybridních hrozeb za velmi závažné riziko, a vznik komise tak prosadili. Od instituce, která vznikla z nadšení, se dá očekávat slušný výkon. „Každý máme proti hybridním hrozbám dělat to,  co můžeme, co je v našich silách. Cílem je přispět k tomu, aby naše společnost byla vůči těmto hrozbám odolnější, “ říká jedna z iniciátorek Helena Langšádlová (TOP 09).

Komise měla mít původně status vyšetřovací a měla se zabývat vlivem autoritářských režimů jako Rusko nebo Čína v Česku. Nakonec to skončilo u obecnějších hybridních hrozeb. Proč je zapotřebí, aby se poslanci zabývali něčím, co mají na starosti bezpečnostní instituce včetně tajných služeb?

V roce 2016 jsem se zabývala migrací a viděla a četla, kolik dezinformací se kolem migrace šíří. Zabývala jsem se také občanským vzděláváním, podporou kritického myšlení, mediální gramotností, znalostí současných dějin - a uvědomila jsem si, jak občanské, ale i politické rozhodování v Česku nestojí jen na logice, kontextu, faktech, ale i na emotivním výkladu, často na dezinformacích. A ty jsou součástí hybridních hrozeb.

Jak vy byste je definovala?

Jde o ucelené schopnosti manipulovat veřejností, ohrožovat kybernetický prostor, nebo pomocí promyšlených investic ve strategických oblastech či diplomatickými aktivitami prosazovat strategický vliv – mluvím hlavně o aktivitách Ruska a Číny.

Manipulace, propaganda, dezinformace, to byly i zbraně minulosti, třeba druhou světovou válku předcházela jakási hybridní propagandistická příprava Německa. Co se od té doby změnilo?

Vznikl kybernetický svět, je tu řada mediálních platforem, sociální sítě, řetězové maily. Dosah vlivu dezinformací a schopnost manipulovat je mnohem větší. Jde o dobytí území bez násilí a beze zbraní. A často to působení není ani vidět. Moc si neuvědomujeme, že se něco mění, že přijímáme manipulované informace prostřednictvím zmíněných platforem a technologií – třeba právě Číny a Ruska. Navíc Facebook nebo Google jsou firmy z USA a my máme jen malou možnost ovlivnit, co se na nich děje. Prostřednictvím elektronického světa se šíří alternativní a lživé výklady nedávné historie a mnoho lidí si to neumí přebrat. Jsou tu také kybernetické útoky, například na nemocnice v době koronaviru, jsou tu pokusy Ruska zčásti ovládnout tuzemskou energetiku. Hybridní hrozba je vše, co zpochybňuje instituce právního státu, co vyvolává v lidech přesvědčení, že kolem nich je jen nespravedlnost a pár mocných, kteří je chtějí využít. Hybridní hrozba je manipulace života v zemi v mnoha kontextech. Nemůžeme si myslet, že hybridní hrozba z Ruska má vyvolat obraz skvělého Ruska - ta hrozba vyvolává pocit špatného Česka, špatné Evropské unie, slabé demokracie, bezmoci. Pocit rozdělené a rozpadající se společnosti. To je mimořádně destruktivní nástroj.

Jak víte, že tyhle hrozby jdou zrovna z Ruska nebo Číny?

Varují před nimi tajné služby, analytici, občanské instituce, řada bezpečnostních institucí. Také se pravidelně zúčastňuji zasedání v rámci Parlamentních shromáždění NATO, na kterých se z velké části věnujeme hybridním hrozbám. Ke stejným zjištěním docházejí i naši spojenci. Měla jsem možnost navštívit mnoho zemí – třeba západní Balkán, tam jsou Rusko a Čína velmi aktivní, v Černé Hoře to vedlo málem ke státnímu převratu a vraždě premiéra. Ty zkušenosti mají i skandinávské země, kde je Ruskem narušován námořní a vzdušný prostor. Ve Švédsku rozdali všem občanům brožuru, co mají dělat v případě krize nebo útoku z Ruska. V Pobaltí zažilo hybridní útok Estonsko před dvanácti lety. Byla napadena jejich kybernetická struktura, státní strategické uzly - a současně se šířily nepravdy a dezinformace, které burcovaly k odporu k vládě.

Tak v Česku vznikla nová poslanecká komise a má devět členů ze všech sněmovních stran Co můžou s těmi hrozbami dělat?

Komise nevznikla ze dne na den. Pořádali jsme řadu akcí zaměřených na hybridní hrozby. Našlo se několik poslanců, kteří to téma považují za zásadní. Myslím, že vznik komise, byť to trvalo vlastně několik let, byl spontánní. Většina poslanců, kteří jsou členy komise, považuje hybridní hrozby za zásadní téma. Nebylo to rozdělení funkcí, ale přesvědčení, že země potřebuje poslaneckou kontrolu toho, jak stát čelí hybridním hrozbám. My tu nejsme od toho, abychom hrozbám zabránili, to by bylo naivní.  Chceme komplexně popsat, v jakých oblastech se tu konkrétně hybridní hrozby projevují  Jako třeba v tom, že některé zájmové skupiny budou získávat pro svůj vliv vládní úředníky a budou mít vliv na bezpečnostní instituce. Chceme vycházet i ze zkušeností jiných států a přicházet s návrhy, které povedou k tomu, že bude naše společnost k těmto hrozbám odolnější.

Zájmové skupiny cílí také na politiky. Rusko i Čína celkem intenzivně využívají skrze diplomacii a ideologii tuzemskou komunistickou stranu, možná také SPD, nebo Hrad. Co s tím?

To se bezpochyby děje, přesto chceme protlačit změny. Třeba legislativní, k nimž máme kompetenci.  Prosazujeme zákon o ochraně přímých zahraničních investic, ale také občanské vzdělávání, vzdělávání státních úředníků nebo třeba policistů a vojáků v kritickém myšlení, aby byli odolnější proti manipulacím. Situace v těchto institucích není dobrá - a není dobrá ve stejných institucích ani v jiných unijních státech. Pokusy je ovlivnit jsou velké.

Pořád jsme u teorií. Lidé, kteří s vámi nesouhlasí, jednoduše řeknou, že vaše snaha je vzít jim jejich názor.

Nechceme nikomu vnucovat náš pohled. Chceme, aby měli občané možnost pracovat s informacemi, s fakty. Když se začnou šířit dezinformace o koronaviru, mělo by být ministerstvo zdravotnictví schopno strategické komunikace s veřejností. Musíme mít ve státní správě systém, který dokáže dostat fakta k občanům. Měli bychom se odnaučit rozlišovat věci jen pomocí emocí a pocitů - a k tomu nám pomůže fungující státní správa. Naše komise tu není proto, aby nabízela nějakou pravdu, ale i proto, aby pomohla státní správě vybudovat systém, který bude umět zacházet s fakty.

Vaše role je v kontrole státních institucí. Jak je chcete kontrolovat nebo naučit pracovat s fakty?

Česko má samozřejmě rozsáhlé strategické dokumenty, které se zabývají také hybridními hrozbami. V nich je navrženo konkrétně to, o čem jsem mluvila, tedy o schopnosti státní správy čelit hrozbám. Kdyby byla doporučení z analýz plněna, bylo by Česko určitě mnohem odolnější, než je teď. My chceme, aby odezva vlády na ta varování byla aktivnější. Je to hodně široké pole: kybernetická bezpečnost, kybernetická obrana, energetické strategie, dostavba jádra, 5 G sítě… V lednu chceme vydat komplexní zprávu s konkrétními doporučeními, co by se mělo udělat v legislativě i exekutivě. Podstatné jsou i volby. Každý má právo svobodně volit, ale jsou tu zkušenosti ze zahraničí, z Německa, Španělska a dalších zemí, že volby se odehrály pod vlivem dezinformací a manipulací. Před tím musíme volby ochránit, abychom se rozhodovali co nejsvobodněji. Občané České republiky se musí rozhodovat sami, bez zásahů zvenčí.

Jak to chcete dokázat?

To je samozřejmě komplikované. Je tu hranice svobody slova, názoru, projevu, která je omezena jen zákonem. Ale na elektronických platformách to úplně nefunguje. Je to také otázka odpovědnosti těch, kdo k tomu dávají prostor. Algoritmy jsou dnes nastaveny tak, že spíše podporují hrozby, třeba šíření nenávisti. My jsme se už obrátili na členy amerického kongresu.USA jsou demokratická a svobodná země, náš spojenec - a paradoxně jsou zároveň sídlem těch platforem, které umožňují šíření nenávisti, dezinformací. Tak jsme s nimi konzultovali, jak by se to dalo řešit.

To jsme zase u svobody a otázky, jak onu veřejnou debatu regulovat.

Pro nás je důležité, že se s platformami typu Facebooku jedná na úrovni Evropské unie. Myslím, že v tom odvádí velmi dobrou práci naše eurokomisařka Věra Jourová. Ale je to velká debata. Jak to udělat, aby se nejednalo o cenzuru? Jak je motivovat, aby se chovaly odpovědně? Je to velmi křehká věc, jde o ochranu demokracie a jejich institucí.

Teď mluvíme o globálním světě, ale je tu český rozměr. Šíření nenávisti po sítích,hackeři, především ti státní z rizikových zemí. V Česku tohle všechno příliš neumíme omezit, případně stíhat.

Policie a státní zastupitelství musí být aktivní. Nejen ve smyslu stíhání, ale měly by pořádat semináře, vysvětlovat, hledat hranice. Anonymizovaný kybernetický svět dává lidem odvahu veřejně šířit názory, které by tváří v tvář nedokázali říct a obhájit. Naštěstí ten svět není zcela anonymní.  Policie umí – aspoň v těch jednodušších věcech – vypátrat autory výroků, které jsou už za hranicí zákona, které vyhrožují násilím, smrtí. Stát i politici ale reagují na zákonnou úpravu tohoto prostředí velmi pomalu. Samozřejmě to souvisí se způsobem vzdělání, s rolí médií, v tom máme velké nedostatky. Lidé se tu v minulosti naučili přijímat slova a činy nekriticky, je tu malá znalost historie, zejména dějin 20. století. Především starší lidé mají v sobě vzorce výuky z doby komunismu, a tak se ztrácejí v realitě a jsou náchylní věřit téměř čemukoli.

Nicméně vaše komise nevznikla jako osvětový orgán.

To netvrdím, jen popisuji, proč jsou u nás hybridní hrozby velmi vážným problémem. My jsme tu od toho, abychom kontrolovali státní moc, abychom přicházeli s nápady, analýzami a snažili se věc posunout k větší odolnosti státu i občanů. S politováním musím říct, že jsme v hybridní válce, že čelíme často přehlíženému nepříteli, který se tváří, že chrání naše hodnoty. Neútočí tanky. Používají slova, finance, ovládnutí informačních technologií, ideologie. Problémem je, že tyhle manipulace mají odezvu mezi občany, a tak tu vznikají strany, které se těmi názory profilují a vlastně se stávají nástrojem hybridních válek. Platí poučka „získejte v cizí zemi pár politiků, pár médií a vlivných finančníků - a tu zemi dostanete pod kontrolu“. Tak to funguje.

Jsme pod kontrolou cizí moci?

Naštěstí ne. Ale je tu hodně indicií, že cizí moc o to má velký zájem.