Epidemiolog Maďar: Byli jsme krok od katastrofy

Podle plošného testování, jehož výsledky byly tento týden zveřejněny, mělo nový koronavirus prokazatelně v těle jen necelého půl procenta Čechů. Naprostá většina z nás nemá protilátky a infekce je zřejmě nepostihla. Jestli je to dobrá zpráva a co znamená pro nošení roušek, návrat dětí do škol nebo pořádání letních táborů, vysvětluje v rozhovoru epidemiolog Rastislav Maďar, šéf pracovní skupiny pro uvolňování karantény na ministerstvu zdravotnictví.

S virem se dosud setkalo jen minimum Čechů. Máme z toho mít radost, nebo se spíš bát malé imunity české populace?

Jako mnoho věcí v životě, i tady je to na obě strany. Důvod k radosti je, že se nám zřejmě podařilo omezit šíření viru. A podařilo se to hlavně díky tomu, že jsme plošná karanténní opatření zavedli včas a že je lidé dodržovali. Na druhou stranu by nebylo špatné, kdyby se bylo ukázalo, že virus prostoupil populací mnohem více bez toho, aby jí ublížil. Že protilátky má nějakých dvacet třicet procent obyvatelstva. Pak bychom tušili, že jsme někde v půli nebo aspoň ve třetině cesty ke kolektivní imunitě. Teď jsme jí naprosto vzdálení. Na kolektivní imunitu se tedy spoléhat nemůžeme, její dosažení by mohlo trvat mnohem delší dobu, než ochranný účinek protilátek vydrží. To nás opět vrací k důležitosti vývoje nové vakcíny.

Jedna z věcí, která teď lidi zajímá, je to, kdy budou moci sundat roušky. Co k tomu studie řekla?

Že pravděpodobnost nákazy virem je teď velmi nízká, ale zároveň že naše populace je vůči viru velmi vnímavá. Když se virus někam dostane, nenarazí skoro na nikoho, kdo by protilátky měl. Lidé imunitu nemají. S uvolňováním karanténních opatření tedy musíme být velmi opatrní.

Co to znamená?

Poslední dvě zbývající velké vlny uvolňování jsou naplánovány na 11. a 25. května. Musíme si ale počínat velmi opatrně a sledovat epidemiologická data, aby se neroztočila spirála a nezahltila lůžka jednotek intenzivní péče. Roušky jsou tedy stále potřebné, měli bychom je udržet alespoň dva tři týdny po té druhé květnové vlně uvolňování. Teď mluvíme o rouškách ve venkovních prostorách, tedy o zachování současných pravidel. V interiérech včetně městské a jiné hromadné dopravy budou asi potřeba ještě delší dobu.

Podle čeho rozhodnete, že už je můžeme sundat?

Kritérií je několik. Ne pouze počet případů a jejich nárůst. Je to také procento pozitivních záchytů z realizovaných testů daný den, je to reprodukční číslo, tedy kolik dalších lidí nakažený v průměru infikuje, obsazenost jednotek intenzivní péče, věková struktura pacientů, průběh nemoci. Z toho zjišťujeme, jak se virus pohybuje v populaci, jakou její část prostupuje a jak populace reaguje ve smyslu vážného či lehkého průběhu onemocnění. Kdybychom viděli nějaké indikátory zhoršení, musíme reagovat - ale už ne plošně, jen regionálně. Například teď se zhoršuje situace na západě Čech. Nejen nošení roušek, ale i případné omezení pohybu populace bychom už tedy neupravovali a nezaváděli v celé zemi, ale jen někde.

Uvolňování některých karanténních opatření jste urychlili skoro o měsíc. Vy jste nesouhlasil s tím, aby se už 11. května otevřela velká obchodní centra. Na základě čeho a kdo o tom tedy rozhodl?

Bylo to rozhodnutí motivované spíše prevencí ekonomických škod a snahou o jakési férové narovnání podmínek. Členům vlády a ministerstva průmyslu a obchodu vadilo, že jsou otevřené provozovny mimo obchodní centra - a také ty, které jsou sice v obchodních centrech, ale mají samostatný venkovní vchod. Vnímali jako nespravedlivé, že ostatní obchody, které mají vstup jenom ze společných prostor, otevřené nebyly. My jako epidemiologové jsme ovšem viděli riziko nejen v provozovnách, ale právě v těch společných prostorech. Obchodní centra jsou z principu navržena tak, aby tam lidé trávili co nejvíce času, aby se tam zdržovali a co nejvíce nakupovali. To se teď musí změnit: co nejrychleji nakoupím a jdu pryč.

Jak k tomu chcete lidi přimět?

Definovali jsme podmínky. Každé obchodní centrum bude mít vyčleněný personál, který bude za to zodpovědný. Všechny zóny, kde by kupující mohli trávit čas, posedávat a shlukovat se, budou ohraničeny páskou, aby k tomu nemohlo docházet. Takže budou volné koridory, aby lidé mohli navštívit různé provozovny a zase je opustit. Samozřejmě kavárny a restaurace zatím otevřené nebudou - ani všechny volnočasové zóny, dětské koutky, různá dětská hřiště nebo herní automaty. A velmi často bude probíhat dekontaminace. I tak ale riziko zůstává. Představují ho třeba takzvané špunty, kde lidé přecházejí z větších prostor do menších a kde se tedy hromadí: vstupy z podzemních garáží, výtahy, eskalátory a podobně.

Takže teď už s otevřením center souhlasíte, nebo s ním dál máte problém?

Stále s tím mám problém, ale aspoň jsme riziko snížili. Šlo také o to, jaký signál tím vysíláme lidem - že jít do obchodního centra je méně nebezpečné než sportovat, trávit čas v zoologické zahradě nebo jít do školy. Proto plán otevřít obchodní centra dříve, než jsme původně chtěli, vedl sekundárně k řadě dalších uvolnění. Rychleji, než jsme zamýšleli, byl povolen například amatérský i profesionální sport, i když zatím bez zázemí, jako jsou sprchy. Chtěli jsme, aby děti i dospělí netrávili čas právě v obchodních centrech, ale aby se rozptýlili na větší ploše.

Školy ale zůstávají z velké části zavřené. První stupně základních škol se otevřou až 25. května pro nejvýše patnáctičlenné skupiny dětí. Středoškoláci a žáci druhého stupně kromě posledních ročníků zůstanou dál doma. Proč, když už můžeme jít nakupovat, do posilovny a podobně? Děti začínají mít psychické problémy, nebo jsou přinejmenším pořádně otrávené, chybí jim kolektiv. A problém je to i pro rodiče.

Základní časová osa se plánovala ještě před Velikonocemi. Vycházela z určité epidemiologické situace, která se teď vyvíjí velmi dobře, dokonce možná ještě o něco málo lépe, než byl tehdy optimistický odhad. Nicméně školy potřebují čas na přípravu. Ministr školství drží původní dohodu, protože si uvědomuje, že když se velká vlna karanténních zákazů uvolní 11. května, pak z epidemiologického hlediska potřebujeme alespoň dva týdny, abychom vyhodnotili, co to udělá. Aby se náhodou nestalo, že případné zhoršení situace způsobí po 11. květnu jiný faktor, ale hodí se to na školy. Je to odborně podložené a nikdo s tím už nechce hýbat, protože tak se na to školy chystají.

Kdo o tom tedy rozhoduje - ministr Plaga, nebo vy?

Domluvili jsme se společně a plán dodržujeme. Na začátku jsme se dohodli, že pokud bude situace příznivá, pustíme maturanty a žáky devátých ročníků, kteří se připravují na přijímačky, do školy už 11. května. To jsme dodrželi. Pokud to dál půjde dobře, v červnu se do školy dostanou i ročníky druhého stupně základních škol a střední školy. Bude to ve formě nepovinných konzultací, v menších skupinách nebo individuálně.

Co letní tábory?

Je to podobné. Pokud uvidíme, že po květnových vlnách uvolňování zůstane situace příznivá, že je dobrá i někdy kolem 8. června, pak myslím, že nebude nic zásadního bránit tomu, aby se letní tábory mohly pořádat už v červenci.

Jeden váš kolega nedávno mluvil o tom, že každé dítě i vedoucí na táboře bude muset před odjezdem projít PCR testem na přítomnost viru.

Jde o to, aby ty děti se nevrátily do svých rodin a následně se nezjistilo, že někdo z vedoucích byl pozitivní - a nevedlo to tedy ke karanténním opatřením pro celou rodinu na část léta. Takže PCR test bude chránit jak organizátory táborů, tak samotné děti a samozřejmě i různé zaměstnance táborů, kuchařky a podobně.

Čili test jako nutnou podmínku skutečně zvažujete? Ten test stojí skoro tři tisíce korun, což může cenu levnějších táborů pro rodiče zvednout skoro na dvojnásobek.

Není to určitě jisté. Myslím, že kdyby se epidemiologická situace vyvíjela velmi příznivě, tak testy potřeba nebudou. Jako pravděpodobnější vidím, že se bude vyžadovat nějaká forma čestného prohlášení: dítě rodiče posílají na tábor s plným vědomím toho, že není zdravotně rizikové, není po onkologické nemoci nebo nemá dramaticky oslabenou imunitu. A zároveň že po návratu z tábora nemůže ve společné domácnosti nakazit nikoho z rizikových skupin populace. Něco podobného bude platit pro návštěvu škol. Další věc je, že otestovat tak obrovské kvantum dětí by se za tři dny před začátkem tábora asi nestíhalo. Nemůžeme celou kapacitu testování zahltit tábory.

Společnost začíná být nervózní. Po zveřejnění výsledků plošného testování zesílily hlasy, že celou dobu o nic nešlo a karanténní opatření byla zbytečná. Co si o tom myslíte?

Mluvil jsem o tom s profesorem Duškem (ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a jeden z autorů studie – pozn. red.) a podle něj z testování vyplynulo něco jiného. V nejvíce zasažených oblastech, kde byl zaznamenán vyšší výskyt protilátek, se ukázalo, že v době, kdy se zavedla plošná karanténa, jsme se nacházeli jeden až dva týdny od spirály, která by nás poslala na nekontrolovatelnou šikmou plochu. Šíření viru by se už nedalo dostat pod kontrolu, prudce by rostl počet nakažených a úmrtí. Takže byl bych nerad, kdyby se tady ex post objevovali lidé, kteří tvrdí, že jsme to měli udělat jinak. Ne, udělalo se to včas a teď jen musíme ještě chvíli vydržet.

Přijde na podzim druhá vlna epidemie?

Na podzim situaci zkomplikují další respirační nákazy. Jak se venku ochladí, lidé budou zase uvnitř, v menších prostorách, budou blíž k sobě, a může se tam klidně nějaká druhá vlna rozjet. Roční období nám také oslabí imunitu - a když na to nasedne koronavirus, bude schopen ublížit.

Jiný vliv roční období nemá? Neovlivňuje šíření viru třeba vyšší teplota?

Myslím, že ne. To, že je teď lepší počasí, se projevuje hlavně sekundárně: lidé tráví více času na větší ploše, jsou rozptýleni venku, kde snáze dodržují rozestupy. Odstup je klíčová věc. Virus se přenáší z člověka na člověka primárně vzdušnou cestou na vzdálenost do dvou metrů, takže sluníčko, teplota, vlhkost vzduchu nemají zásadní vliv.

Máme si tedy dávat pozor hlavně na rozestupy?

Jsou to pořád stejná tři základní pravidla: odstup, roušky, mytí rukou. Roušky proto, že ne vždycky se odstup daří dodržet, a navíc, když někdo kašle, kýchá, sekrety dýchacích cest letí na delší vzdálenost, než jsou dva metry. A pokud tohle někdo pečlivě dodržuje, tak v podstatě se dnes může nacházet kdekoli na světě a nikdo ho nenakazí. To je velká výhoda této epidemie.

Opravdu? Co třeba „hotspoty“ šíření infekce jako milánské letiště, kde se nakazily desítky lidí? Nebo pěvecký sbor v Seattle, který při zkoušce dodržoval rozestupy, přesto se nakazilo 45 z 60 účastníků? To už se dnes stát nemůže?

Nic není úplně stoprocentní, ale když dodržujeme pravidla, pravděpodobnost infekce je opravdu extrémně nízká. Sbor asi neměl roušky, možná odstupy tak úplně nedodržoval. A na milánském letišti to byl jeden člověk, který měl jasné projevy nákazy dýchacích cest. Kašlal a kýchal v těsné blízkosti jiných lidí a nijak se nechránil. Proto zdůrazňujeme, že je naprosto klíčové – a od podzimu to tady bude znovu - aby lidé, pokud se jakkoli necítí dobře, nešli mezi ostatní, zůstali doma. Člověk s příznaky je mnohem rizikovější než někdo, kdo sice je nakažený, ale příznaky nemá, nekašle a podobně.

Jak současné období prožíváte vy? Máte hodně práce?

Teď už je trochu lepší, ale předminulý týden jsem to dopracoval ke dvěma a půl hodinám spánku denně. To už bylo na hraně. Snažím se u toho ještě ordinovat a vedu ústav na fakultě. Do toho řeším podklady pro ministra, vládu. Je to čistá dobrovolničina.

Jste šéf skupiny pro uvolňování karantény, člověk s obrovskou zodpovědností, a stát vám za to nic neplatí?

Byl jsem požádán - přizván jako externí expert, abych vedl tento tým. Beru to tak, že mám potřebné znalosti a zkušenosti. Nenapadlo by mě chtít za to peníze. Dělám to vedle své práce, což právě znamená, že nezbývá moc času na spánek. Chce to také obrovské pochopení rodiny; třeba místo velikonočního víkendu jsem měl telemosty s různými ministry a pracovními týmy. Ale berme to tak, že jeden za všechny, všichni za jednoho. Jeden šije roušky, další tiskne štíty. Každý dělá to, co umí.