Čtvrtek 14. 7. 2011

08:00
Dobré ráno po dost husté nociNo tak jsem si včera odpoledne zapnul počítač s domněním, že něco stvořím a k večeru, když už jsem se trošku rozhýbal, se najednou nebe zavřelo a  vzduch zhustil. První záblesky mi připadaly směšné, tak jsem pokračoval směle v práci dál. Po 30 minutách se ale objevil hustý černý mrak a z těch směšných blesků se staly apokalyptické výstrahy. Když udeřil první blesk do hromosvodu naproti, rozhodl jsem se vypnout všechny počítače, televize a nebezpečné spotřebiče. To, co následovalo poté, bylo jako z hororu - mezi nekonečnými blesky byla pauza sotva vteřina. Obyčejně blesky fotím, abych měl nějaké ty pikantní obrázky na web, ale tohle jsem si fotit nedovolí.. ta bouřka opravdu budila ®espekt. ;)

09:00
Překvapivě velmi realistické WESTERNOVÉ MĚSTEČKO BOSKOVICEV květnu jsme natáčeli videoklip k singlu *Desperado*, který si můžete vychutnat v HD kvalitě na YouTube (odkaz naleznete také na www.gipsy.cz ). Nechci ale, aby mé zprávy byly jen o promu, takže bych se s vámi rád podělil o mé dojmy z místa, na kterém se celý videoklip natočil.Tou velice hustou lokalitou není nic jiného, než *Western Park Boskovice*. Pokud jste v něm ještě nikdy nebyli, vřele doporučuji navštívit. Nejen, že zde potkáte super team příjemných laskavých lidí, ale také se můžete projet na nádherných koních, a to po městečku, které je skutečně 1 ku 1 k tomu, co znáte z westernových filmů. Po dvou dnech začnete blbnout a  budete si skutečně připadat jako na divokém Západě, ta atmosféra vás naprosto pohltí. Pokud máte děti, rozhodně to stojí za to zajet sem a  vyřádit se, jak je libo. Boskovice nabízejí spoustu atrakcí, divadlo, sportovní aktivity, házení sekyrkou, střílení z luku a mnoho dalšího. A večer můžete se ženou zajít do místního baru. ;)

10:00
Je Facebook špionážní zbraní amerických tajných služeb?Tato otázka koluje po Facebooku díky serveru WikiLeaks a já bych sám za sebe řekl, že je to „nechtěná špionážní zbraň.“ Vždyť sami uživatelé na sebe na Facebooku prozrazují naprosto všechno, sám jsem si to zkusil a  musím říct, že se mnohdy dozvídáme o druhých naprosto všechno včetně rodného čísla!!! Ano, jsou i tací, jenž na soukromí naprosto nedbají a  najednou se diví, kam že se ztratilo těch 100 000 z účtu.. Facebook není jen špionážní superzbraň - je to harém pro všechny hackery, podvodníky, úchyly a další extra třídy naší společnosti. K čemu CIA nebo FBI? Stačí lidská hloupost..

10:55
Mlíko a med z alba DESPERADO pomohlo k vítězství v soutěži Antifet Fest 2011Studenti pražského Gymnázia Českolipská natočili amatérský videoklip v soutěži Antifet Fest a použili v něm naší skladbu "Mlíko a med„. Je to radost, že vyhráli 1. cenu! Je to ale též trochu "tiché vítězství,“ takže jsem velmi rád, že mohu o této věci napsat.Celý ročník měl za úkol jediné - vytvořit co nejvíce videoklipů na téma „šikana“, a to z pohledu studentů. Musím říct, že mezi soutěžícími byla obrovská konkurence, některá videa byla naprosto profesionální. Ale možná proto zvítězil snímek „Ovečky a Osla“ jak si říkají sami studenti, protože ti vsadili na autenticitu, silný nápad a samozřejmě skvělou písničku. :D

11:59
Spánková paralýza - jsme oběti stresu, či temných sil?Na přání jednoho z diskutujících napíšu něco krátkého o jevu zvaném „spánková paralýza.“ Pokud nevíte, o co jde, nejprve vám řeknu, že touto „psychickou vadou“ trpí skoro většina lidstva.Paralýza má několik stádií, většina z nás prožívá to nejzákladnější - cukání svalstva, náhlé probuzení šokem, chvilková dezorientace apod. Menší procento lidstva prožívá tento stav jako skutečnou paralýzu, ale obyčejně trvá krátce a  vyskytuje se jen zřídka - cca 1 za rok.Jsou bohužel i tací, jímž spánková paralýza učiní z každé noci totální peklo. Jakmile tito lidé nevědí, co se s nimi děje, může se to stát skutečnou překážkou a to tak zásadní, že jedinec nedokáže už normálně žít.To nejhorší na tomto stavu jsou halucinace. Zpočátku můžou být jen nejasné, spíše podivné, ovšem s rostoucím panickým strachem, jenž spánkovou paralýzu prohlubuje, se mohou halucinace stát jasnými obrazy, zvuky atd.Stav trvá někdy pár vteřin, ty nejhorší trvají i několik hodin. Díky spánkové paralýze vznikl určitý folklór - démoni, duchové, UFO. Zmínky o tomto stavu nalezneme už v Bibli i egyptských bájích. Obvykle je tento stav považován za „posedlost démonem“ nebo „únos UFO.“Halucinace jsou tak dokonalé, že opravdu uvěříte, že vás unášejí zelení muži. S tímto stavem mám celoživotní zkušenosti, sám sobě i druhých jsem pomohl tento stav buďto úplně eliminovat (i to se dá), anebo jsem naučil lidi, jak s tímto stavem nakládat v duchovní rovině.Obyčejně lidé přijdou na to, že vidí jen to, co chtějí vidět a když toto pochopí, mohou stavu využít k velmi zajímavým stavům. Ne vždy jsou to ovšem pouhé halucinace. Nemá smysl se o těchto věcech dále rozepisovat. Pokud chcete vědět víc, zajděte na mé stránky www.radoslavbanga.cz a v sekci „spirit“ je takových magořin víc. ;)A teď trochu hudby - Cypress Hill a moje oblíbená píseň How Could I Just Kill a Man.

12:46
Album Desperado byl pro mě vývoj, po Eurovizi jsem si sundal růžové brýleDobře si pamatuji mé pocity, když jsem vylezl ze studia Sono v roce 2008 a dotočili jsme album *Reprezent. *Věděl jsem, že se něco blíží, nějaký horizont, kde už nebude vůle lítat ve výšinách, kde už je prostě jenom mráz a žádný vzduch.Ten přišel v Rusku, když jsme odletěli na Eurovizi. Už první den, když jsme vylezli na podium a měli zvukovku, jsem tušil, že se blíží strašný propadák. Když jsme se vrátili do Čech, cítil jsem se, jako bych už neměl co říct. Trvalo to roky, než jsem v sobě našel zapomenutou chuť psát písničky.Během let 2008–2010 jsem psal různé písně, ale cítil jsem, že v tom nejsou vůbec grády. Proč to ale píšu?To období pro mě bylo velmi důležité. Přišel jsem na něco podstatného - jsou věci, které v hudebním životě nejsou tak důležité a  naopak. Tak třeba ceny - Anděl, Slavík… Je to opravdu tak nutné? A proč? Protože se zvýší mediální prestiž? A proč vlastně člověk dělá hudbu? Protože ji má rád, anebo protože se tím chce živit? Ten správný kompromis jsem našel až teď. Vím, že nejde dělat hudbu tak, aby se lidem vůbec nelíbila, a také vím, že nechci dělat hudbu tak, aby se líbila za každou cenu. Je nutné být v každé estrádní nouzovce v TV? Myslím, že naopak. Estrádám se snažím vyhnout. Tři roky jsme s Gipsy.cz lezli do estrád a co nám to přineslo? Že o nás mluví babičky a šestileté dcerky u Večerníčku?To není ale hudební publikum. To najdeš v klubech, na festivalech. Potřebuju být všude? Myslím, že to není nutné. Chci být tam, kde jsou fanoušci hudby, ne tam, kde jsou přiblblé modelky a ještě stupidnější „rádoby celebrity.“ Občas se tam objevit musíš, to už je život. Prostě člověk se musí naučit hledat kompromisi.. hawk.

13:5
4 John je v šoku z návrhu rozpočtu? Já jsem v šoku už od roku 1998..Škrty, škrty, zdražování, zdražování… nic nového. To, co se teď chystá ovšem vláda na lid ČR, to už není jen o škrtání - to je lichva, ždímání, drzost! Celá ta báchorka o ráji EU mi připadá najednou jako zlý sen. To bylo nadějí, iluzí o lepším životě, když budeme v EU. Ale upřímně co to přineslo? Celá Unie se rozpadá na kusy, protože byla vždy už od začátku ekonomicky absurdní, stejně jako společensky.Teď jsou Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko a Irsko upřímně na dně a horor bude pokračovat - i my brzy překročíme magickou hranici 1,5 bilionu Kč dluhu ČR.  Ale sakra proč? Já už to nechápu, platíme psychopatické daně, akceptujeme neakceptovalené DPH, žijeme hůř než za feudalismu a demonstrovat nemá jaksi žádný smysl.Co tedy má smysl? Máme my, malí podnikatelé, začít podnikat načerno? Vládní škrty jen podpoří hromadnou emigraci kvalitních pracovních sil do zahraničí a co zbude? Důchod není, pojištění stojí za prd, všechno předražené, bydlení je pro běžného člověka skoro nemožné získat, ulice rozmlácené, D1 stále v katastrofálním stavu, už ani nevím, kdo vládne a kdo ne…Vážně asi opravdu půjdu a začnu si zjišťovat, kam že to ty mé peníze vlastně posílám, komu a proč. Mám totiž pocit, že s mým daňovým přiznáním 2011 končí má trpělivost.PS: No a běda až zjistím, že s tím nic neudělám. Při příští protivládní demonstraci si vezmu masku prasete a cihlou alespoň rozmlátím vládní auto.. >:-(Radši si dáme něco na uklidnění. Hudební „prášek“ jménem Plastyc Buddha.

14:58
Hip-hop v Čechách se přemnožil, přezrál a zaplať pánbůh za ty třicetileté fotry, co to drží nad vodouJe to zajímavé srovnat situaci hip-hopové scény ČR v devadesátých letech a dnes. V dobách, kdy vycházeli první Peneři Strýčka Homeboye, WWW, Coltcha nebo Syndrom Snopp, bylo vlastně téměř nemožné doma na počítači vyrobit kvalitní nahrávku. Člověk i v hip-hopu musel jít nakonec do studia, pokud chtěl mít desku. Díky tomu bylo rapperů jen minimum, hip-hop také byl jednoduše velice okrajový žánr.Pak přišel Chaozz a s ním velký boom zvaný „rap“. Dnes je situace opačná - rapperů jsou tisíce, na netu můžete poslouchat stovky nahrávek v poměrně dobré kvalitě a hip-hop spadl v podstatě do oblasti mainstreamu.Taková situace je pro rappery zoufalá, protože té konkurence je tolik, že se nedá vlastně čelit zavedeným jménům jako jsouIndy a Wich, PSH, James Coles, Prago Union atd. Tyto skupiny vznikly v dobách, kdy scéna teprve rostla, což se dnes jeví jako výhoda.Bohužel masivní produkce má také nežádoucí účinky - o hip-hop se ztrácí zájem, zdá se, že se vrací éra taneční hudby typu 2 Unlimited. To, co nás dřív uráželo a člověk z toho blinkal, to je dneska „in“ a v rádiích to vaří jak posedlí. Tuc tuc tuc tuc.. K tomu pár zvuků jak z nejhoršího německého trance a je to. Jo, pardon, vlastně do toho je moderní Afro-Američan, co rapuje. Bla bla bla, mám peníze, mám prostituky, auto.. bla bla bla.. hej hou, pojďte se mnou.. bla bla bla bla… Jak málo stačí ke spokojenosti. Kde jsou nároční posluchači? Už vymřeli? Mimochodem obnovil jsem Syndrom Snopp. Bude to zřejmě silně okrajová záležitost, o novém albu S. Snopp se dozvíš více na www.syndromsnopp.cz ;)A teď jednu pecku od Syndrom Snopp.

16:00
Austrálie je jako jiná planetaKdyž jsme byli v únoru s kapelou na tour v Austrálii, nečekal jsem, že tato zem může být tak příjemná. Ano, i zde mají své vlastní problémy, ale celý ten kontinent na mne zapůsobil velmi pozitivně. Zejména lidi jsou zde jiní,nejvíc asi ve středozemí. Tu největší stopu na mě nechalo místo zvané GOLD COAST. Vyhlášené hippie doupě huličů, surfařů a podivínů, niméně ráj na zemi. Když jsem se ráno vzbudil a nade mnou se vznášely volně papoušci, bylo to jako ve snu. Moře přenádherné, pláže obrovské, vedro jako v peci, no prostě nádhera. Všude v palmách bylo živo, lidé všech různých ras, klid a žádný stres. Musím říct, že se mi vracelo do ČR opravdu těžko. Austrálie je místo, kde chci jednou zemřít. Vážně…

17:02
Rozloučení a víc zpráv o tom, co se podařiloMilí a vážení čtenáři, jsem rád, že jste to se mnou vydrželi. Zcela záměrně jsem nekomentoval mainstreamová témata, o nichž se debatuje úplně všude jinde. Chtěl jsem, aby dnešní DJ zprávy byly jiné, aby se napsalo tom, o čem se jinde nepíše. Austrálie, nebezpečí Facebooku, spánková paralýza. Pokud jsem vás zklamal, že jsem se nevěnoval tím „hlavním tématům“ dne, pak je mi to líto. Pokud jste i vy tací, že oceníte zprávy jiné, než že je konec světa, všechno jde do kopru, hospodářská situace je neúnosná, vrah zabil děti, někdo si udělal řidičák na protest muslimům a já nevím co dalšího, pak doufám, že jste si pěkně početli. Chtělo by to podle mne více zpráv o tom, co se podařilo a méně o tom, co se pokazilo. Možná by pak lidé ve východní Evropě nebyli tak depresivní a plní kritiky. Děkuji mnohokrát za vaši pozornost a sejdeme se na koncertech!A písničku na rozloučenou od Aerosmith.