Vytloukání Zemana Drahošem, Horáčkem a Topolánkem

Česko, země nekončícího volebního vzrušení, se ještě nedočkala rozuzlení první zápletky (sestavení vlády) a už vchází do další. O kandidaturu na prezidenta se s dodáním podpisů občanů nebo členů parlamentu přihlásilo 12 soupeřů, o tři víc než minule v roce 2013. Tehdy se přihlásily tři ženy, letos žádná. Hned čtyři kandidáti letos vykazují podporu do té míry, že je má smysl sledovat: Miloš Zeman, Jiří Drahoš, Michal Horáček a Mirek Topolánek.

Analytici se zatím shodují v přesvědčení, že do druhého kola postoupí Miloš Zeman. V závodě mezi jeho soupeři tedy půjde o to, kdo přesvědčí voliče, že je nejlepším reprezentantem antizemanovského tábora. Rozhodnout se mělo mezi známým textařem populární hudby, bývalým majitelem sázkové firmy Michalem Horáčkem, a bývalým předsedou akademie věd Jiřím Drahošem. Oba dva platí za výrazný Zemanův protipól v chování, v míře politických zkušeností a výhradní politickou orientací na Západ. Oba platí za výrazně proevropsky, liberálněji pojaté kandidáty, které veřejnost málo zná a neumí u nich přesněji odhadnout jejich plány.  Nabízejí ale jasný odklon od Zemanovy, tolik kritizované éry.

Mirek Topolánek se přihlásil v posledních hodinách. Neobtěžoval se se sháněním občanských podpisů jako Drahoš s Horáčkem a vyjednal si podporu v Senátu. Hned v úterý po uplynutí lhůty ale se objevily pochybnosti ústavních právníků, jestli mohou senátoři a poslanci podpořit víc kandidátů, a jestli tedy Topolánkovy podpisy vůbec platí. Pokud se ukáže, že ano, dostávají volby zcela novou dynamiku.

Systém Řebíček

Topolánek se totiž v mnohém Zemanovi podobá.  Má také politické zkušenosti i úspěchy. Vykazuje podobné chování k novinářům i jinak navenek. Umí být arogantní, vulgární ještě o kapku víc než Zeman a ve svém rejstříku chování má všelicos. Během příchodu na oslavu narozenin prezidentova poradce Martina Nejedlého nejedlýpokřikoval na jednoho z přihlížejících občanů, že mu dá pěstí. Stačilo, že dotyčný ohodnotil Topolánkovu účast na hradní papalášské akci slovem „hanba“.

Bohatá politická kariéra přinesla i skandály. Topolánkův neformální poradce a kamarád Marek Dalík shodou okolností právě v úterý nastoupil do vězení za pokus o podvod, kdy nabízel během sjednávání zbrojních zakázek za úplatek zvýhodnění v soutěži. Tím si vysloužil pět let kriminálu a soudkyně prvoinstančního soudu konstatovala, že Dalík měl podle všeho politické krytí, zřejmě od premiéra. V Topolánkově vládě (2006–2009) také vznikl systém Řebíček, kdy do pozice ministra dopravy byl dosazen spolumajitel stavební a dopravní firmy Viamont, které po dobu Řebíčkova působení ve vládě zázračně vzrostly zakázky, a tedy i příjmy.

Topolánkova vláda si s sebou nesla i další podezření z korupce. Na samém začátku záhadně získala přeběhlíky z řad opozice. Později došlo k podezřelému zastavení trestního stíhání tehdejšího vicepremiéra Jiřího Čunka, kdy se mluvilo o politickém tlaku na justici.

V roce 2009 Topolánek poměrně úspěšně řídil předsednictví EU, nicméně ještě na jaře byla jeho vláda kvůli vrtkavé podpoře v parlamentu odvolaná. Z čela ODS byl Topolánek odstraněn před volbami 2010 poté, co jej během fotografování natočili redaktoři časopisu LUI při něčem, co vypadalo jako antisemitské a homofobní výroky. Při pohledu na tehdejší video je ovšem patrné, že Topolánek pouze hloupě řečnil a zabředl do jakéhosi lidového pojetí latentní homofobie a antisemitismu.

Zklamání Západem

Možná nejdůležitější pro Topolánkovu charakteristiku je ovšem působení v posledních letech. Topolánek vstupuje do kandidatury jako teplárenský lobbista a manažer EPH Daniela Křetínského. Tím se stal nejvýraznějším zástupcem velkého byznysu s výraznými vazbami na konkrétní firmy. I v tom se podobá Zemanovi.

Topolánek je politik, který se výrazně posunul na zemanovské pozice i v dalších aspektech. Dřív sice vedl jasně proevropskou vládu, v posledním čase ale opakovaně v rozhovorech razí názor, který bývalý český premiér a předseda Senátu Petr Pithart označuje jako „zklamání Západem“. Topolánek rád mluví o tom, že elity EU ohrožují české zájmy, dokonce mluvil o nutném odchodu z EU nebo její „dramatické rekonstrukci“.

Z jeho značně zkratkovitých komentářů evropské politiky se přitom těžko vyvozuje, jaké má vlastně názory, pouze je jasné, že jsou zakoukané kamsi do minulosti. Mluví o návratu k unii volného obchodu, o silně prosazovaných národních zájmech, doma pak o návratu k zjevně překonanému přehlednému pravolevému vidění světa. Co by to přesně znamenalo pro výkon funkce, není jasné, pouze se zdá, že Topolánek s něčím výrazně nesouhlasí.

Zatímco Horáček a Drahoš jsou zvlášť v poslední době opatrní při komentování domácí politiky a zejména kritice hnutí ANO, Topolánek oznámil, že odpor proti silnému Babišovi je jednou z jeho důležitých politických motivací. O předsedovi ANO mluví jako o „akcelerátoru dnešního marasmu než důsledku“. Podle Topolánka „Babiš a jemu podobní protagonisté minulého režimu měli po změnách nejlepší startovací pozici, nulové skrupule, vyoperované svědomí a paměť“. Pokud ale tahle pozice Topolánkovi vydrží, může mít problém. Když postoupí do druhého kola volby, bude potřebovat přesvědčit přes 50 % voličů, tedy i Babišovy příznivce.

Topolánek tedy vykazuje řadu handicapů, ale na mnoho voličů zapůsobí jeho charisma, šikovně politicky podávaná sebechvála i lidovost až prostořekost, kterou si mnozí Češi oblíbili u Zemana. Málo z toho zatím umí nabídnout především Jiří Drahoš, nyní druhý muž předvolebního pelotonu. Spolu s Horáčkem tak po příchodu Topolánka bude muset mít zjevně mnohem větší a výrazněji vedenou předvolební kampaň, než si oba možná mysleli.