Volby v JAR: Možná poslední příležitost, jak zarazit vzestup radikálů

Do Jihoafrické republiky si svět v posledním čtvrtstoletí projektoval spoustu nadějí i předsudků. Milovníci svobody a rovnosti věřili, že se tu rychle zahojí jizvy desítky let trvajícího rasistického režimu, země se stane prosperujícím motorem Afriky a naplní sen Nelsona Mandely o “duhovém národu”.  Škarohlídi cyklicky předvídají kolaps, tedy neschopnou vládu demokratické většiny, která napodobí chyby sousedního Zimbabwe a přivede zemi do zkázy.

Očekávala se buď pohádka, nebo horor, a realita dosud byla ve srovnání s těmito emotivními žánry nemožně obyčejná. Přesto středeční volby v této zemi opět obklopuje aura osudovosti. Africký národní kongres ANC, strana boje proti apartheidu, se v minulém desetiletí dostala na scestí a podle mnoha znalců jihoafrické politiky má poslední šanci na nápravu.

Zemi poškodila éra bývalého prezidenta Jacoba Zumy, jenž vládl v letech 2009–2018. Dramaticky vzrostla korupce, bývalý ministr financí Pravin Gordhan hovoří o rozkradení třinácti miliard dolarů ze státních zdrojů. Známkou funkční justice a nezávislých médií nicméně je, že se kauzy dostaly na veřejnost a média otevřeně pranýřují „únos státu“ zkorumpovanou elitou. Zuma po odchodu z čela ANC musel před soud, kde se zodpovídá z více než 700 obvinění. Výsledkem ztracené dekády je nárůst nezaměstnanosti, odliv investorů a také časté výpadky elektřiny zaviněné špatně řízenou státní firmou Eskom.

Přesto je jasné, že ANC i ve středečních volbách vyhraje - a nikdo nepochybuje, že to budou volby férové. Strana těží z dědictví boje za svobodu a navzdory deziluzi ji miliony černošských Jihoafričanů volí z vděku za historické zásluhy nebo proto, že jednoduše nedůvěřují opozici. Otevřené je jen to, s jakým náskokem vyhraje a zda nejsilnější opozicí bude liberální Demokratická aliance nebo radikální uskupení Bojovníci za ekonomickou svobodu, kteří například požadují zestátnění dolů a bank a vyvlastnění bělošských farmářů bez náhrady.

ANC do voleb vede 66letý muž, jenž před rokem a půl do jejího čela nastoupil se slibem vnitrostranické obrody: Cyril Ramaphosa. Na konci apartheidu vedl jihoafrické odbory, hrál zásadní roli při vyjednávání o mírové změně režimu a při sepisování nebývale progresivní jihoafrické ústavy. Odešel pak do byznysu, kde využil kontaktů i nových příležitostí a stal se miliardářem. Před šesti lety se do politiky vrátil s cílem zastavit politický rozklad. Světová média od té doby připomínají, že si Nelson Mandela dlouho přál Ramaphosu za svého nástupce. I tak přísný dlouhodobý kritik ANC, jakým je redakce týdeníku The Economist, jej předminulý týden podpořil v hlavním komentáři s titulkem “Dobrý muž, špatná strana”.

Osudovost voleb spočívá v tom, že pokud Ramaphosa získá od voličů silný mandát, umožní mu to zbavit se v ANC i na státních postech nekvalifikovaných, zkorumpovaných reliktů Zumovy éry. A není to nic lehkého. Zumovi dědicové jsou zastoupeni ve vedení ANC a změny blokují; v uplynulém roce tak Ramaphosa ve slibované vnitrostranické obrodě příliš nepokročil.

Země přitom úspěch a návrat kvalitnějšího vládnutí nutně potřebuje. Mezi mladými nezaměstnanými se šíří pocit, že byl Nelson Mandela vůči bělochům a kapitalistům příliš vstřícný a bez radikálnějších kroků skutečná rasová rovnost nepřijde. Miliony chudých Jihoafričanů v minulém čtvrtstoletí získaly přístup k pitné vodě, lepšímu bydlení a elektřině.

Změna je však z jejich pohledu pomalá - a nerovnost mezi bohatými (obvykle bělochy) a chudými (obvykle černochy) nadále největší na světě. Tento pocit se pak odráží ve stoupající podpoře zmíněných levicových nacionalistů ze strany Bojovníci za ekonomickou svobodu. Ramaphosa má v těchto kruzích pověst černošského oligarchy, který v první řadě hájí údajné zájmy bělošského kapitálu. Volby jsou tak možná poslední příležitostí, jak vzestup radikálů zastavit a vrátit Jihoafrickou republiku na správnou cestu.