Vlády se ujímá Zeman 5G

Sociální demokracie, politická strana stará 141 let, dostala ve čtvrtek odpoledne od prezidenta republiky potvrzeno, že není dost dobrá na to, aby si sama rozhodovala o tom, co všichni dosud považovali za naprostou samozřejmost, tedy o svých lidech ve vládě. Miloš Zeman totiž ignoroval požadavek premiéra Andreje Babiše, aby podle Ústavy přijal demisi ministra kultury Antonína Staňka. ČSSD se teď bude radit, jak s novou situací naloží.

Jedno je přitom zřejmé: pokud nechá věci tak, jak jsou, definitivně stvrdí, že o jejích klíčových záležitostech rozhoduje hlava státu, a přestává být suverénní politickou stranou. Pokud bude předseda Jan Hamáček a jeho kolegové naopak trvat na své politické důstojnosti a rozhodnou se rezignovat, čeká Česko velká změna.

Amnestie v záloze

Andrej Babiš chce podle svých slov v takovém případě hledat podporu v opozici. S Piráty a středopravicovými stranami to ale nebude mít jednoduché. Pokud platí to, co tyto strany už dlouho říkají, Babiš by se musel vzdát premiérské pozice - přenechat ji někomu ze svých stranických kolegů či kolegyň, kteří by pak sestavili vládu ANO bez svého předsedy. Tu by pak svým odchodem ze sálu před hlasováním mohla pravicová opozice, případně Piráti podržet, a umožnit tak její fungování.

Babiš jistě není jedinou překážkou naplnění této varianty, taková vláda ANO by musela vyjít vstříc opozici programově. Možná by se pravice dožadovala omezení EET nebo snížení schodku státního rozpočtu. ANO už ale muselo dělat programové ústupky sociální demokracii a komunistům, má je tedy vyzkoušené. Problém tohoto scénáře je, že Babiš zatím nikdy slovně nepřipustil, že by o podobném úkroku stranou uvažoval. Naopak říkal, že pro ANO nepřipadá jiný premiér v úvahu.

Proto Babiš může vyjednat podporu spíš s radikální partičkou Tomia Okamury. Sice odmítá jejich vstup do vlády, ale může si dohodnout jejich tichou podporu za drobné protislužby. Možností má spoustu - a členství v mediálních radách, o nichž se v poslední době mluví, by zřejmě patřilo k těm méně důležitým. Dokonce se zdá, že lákání Okamury by vytvořilo prostor pro všechno, čeho se dosud demokratické strany a jejich voliči jen děsili.

Babišovi se navíc rýsuje jedna jednoduchá cesta, jak udržet vládu. Pokud alespoň jeden ministr ČSSD (například právě Staněk) ve vládě zůstane, nebude muset podávat demisi a pouze doplní prázdná místa. Nebude muset ani žádat sněmovnu o důvěru a povládne bez potíží dál s podporou SPD. Takový scénář by ještě více posílil prezidentův vliv na vládu, která by pak mohla plnit Zemanovy dlouhodobé požadavky, především uzavřít dohodu o stavbě dalších atomových reaktorů s ruskými firmami, pustit čínskou firmu Huawei do zavádění zdejší 5G sítě nebo nastartovat kanálu Labe – Dunaj.

Kabinet postavený na takové spolupráci by asi také zkomplikoval českou pozici v rámci Evropské unie. Dá se očekávat, že by smetl ze stolu výhrady Evropské komise vůči Babišovu střetu zájmů, a podnikl kroky k omezení nezávislosti české justice. Babišovo trestní stíhání za Čapí hnízdo by pak mohla vyřešit prezidentská amnestie.

Držet pravidla

Sáhnou tedy strany po předčasných volbách? To zdaleka není pravděpodobné. Babišovo ANO sice vede všechny předvolební průzkumy s výrazným náskokem a zdá se, že by mu brzké volby neměly činit problém. V systému poměrného zastoupení, kde se tvoří koaliční kabinety, ovšem ani jasné vítězství nemusí k vládě stačit. Babiš potřebuje, aby i jeho budoucí koaliční partneři uspěli, a v tom může být problém.

ANO sice od minulých voleb navýšilo popularitu, ale dál snížilo svůj koaliční potenciál. Ten se sice naplno ukáže až po volbách, podle současného chování opozice je však prakticky nemožné, že by se po příštích volbách hrnula do vlády s mužem, s nímž odmítla vládnout před dvěma lety a který od té doby své osobní problémy – sahající od těch trestněprávních až po velký střet zájmů – prohloubil.

Navíc předčasné volby by se daly uspořádat nejdříve v září. V té době ovšem může justice podat na Babiše žalobu kvůli Čapímu hnízdu a poslat jeho případ k soudu. Pro Babiše by to pravděpodobně znamenalo odliv podpory a potíže sestavit kdykoliv v budoucnu vládní většinu.

Předčasné volby nejsou žádnou výhrou ani pro sociální demokracii, která se nachází v těžké politické defenzivě. Staří lidé hromadně volí ANO, mladí s levicovými názory přecházejí k Pirátům, zatímco ČSSD v jejich očích nemá co nabídnout. Během osmi let spadly voličské preference sociálních demokratů z třiceti na nějakých osm procent. V evropských volbách nepřekročili hranici nutnou pro vstup do unijního parlamentu - a nikdo neví, jestli se něco takového nebude opakovat při zdejších parlamentních volbách.

Navíc je sociální demokracie pod těžkým tlakem prezidenta, s nímž si neví rady. Důvodem mimo jiné je, že tradiční voliči sociální demokracie nemají konflikt se Zemanem rádi. Přitom je prezidentovo chování za hranicí otevřené politické šikany, která případem ministra kultury neskončí. Vývoj zkrátka ukazuje, že ustupovat Zemanovi k ničemu konstruktivnímu nevede.

Je třeba využít všech možností a jít s ním do konfliktu, například ústavní žalobou nebo osekáním rozpočtu prezidentské kanceláře. A tím se pokusit držet při životě pravidla, na nichž je zdejší demokracie postavená a bez nichž padne. To, že Babiš něco takového neudělá, jasně ukazuje, že ani jemu na pravidlech nezáleží.