Ursula von der Leyen vyhrála za slib zelené a sociální Evropy

Evropskou komisi poprvé v historii povede žena. Německá ministryně obrany a křesťanská demokratka Ursula von der Leyen nakonec získala od poslanců Evropského parlamentu v úterý večer dostatečnou podporu. Od listopadu letošního roku tak ve funkci vystřídá Jeana-Clauda Junckera. Přitom ještě v úterý ráno, kdy se europoslanci a europoslankyně shromáždili v plenární místnosti Evropského parlamentu ve Štrasburku, si nikdo netroufal odhadnout výsledek.

Nakonec ale podle všeho rozhodl půlhodinový projev a sepsaná vize, kterou europoslancům von der Leyen představila. Její slova nejvíce konvenovala evropským socialistům a Macronově liberální frakci Renew Europe. Cílem von der Leyen totiž bylo zajistit si absolutní většinu 374 hlasů potřebných k jejímu schválení – a to právě od sociálních demokratů a liberálů. A dokonce i několika Zelených,  navzdory tomu, že skupina Green se jako celek rozhodla, že ji nebude podporovat.

Uhlíkově neutrální Evropa

Německá ministryně se tak odklonila od scénáře, o kterém se mezi diplomaty spekulovalo – tedy že by mohla usilovat i o hlasy radikální pravice, nacionalistů a euroskeptiků. Její snaha získat proevropské hlasy se ukázala právě při projevu, ve kterém zdůraznila především ty požadavky, které minulý týden na schůzkách zmiňovaly již citované frakce jako Renew Europe (Obnova Evropy) a socialisté.

Jako hlavní prioritu pro příští Komisi von der Leyen označila boj proti klimatické změně. Prohlásila, že Evropa bude prvním uhlíkově neutrálním kontinentem na světě do roku 2050. Už do roku 2030 pak chce emise skleníkových plynů v Evropě snížit nikoliv o 40 procent, na čemž se dohodl parlament a komise v minulém volebním období, nýbrž nejméně o 50 procent. K tomu slíbila, že hned v prvních stech dnech svého úřadu představí tzv. Zelenou dohodu pro Evropu -  jejíž součástí bude legislativa týkající se právě dosažení cíle uhlíkově neutrální Evropy v roce 2050.

Ambiciózní se jeví i způsob financování přechodu k tomuto cíli. Peníze mají částečně totiž pocházet z evropského rozpočtu, Evropská investiční banka by se měla do určité míry stát „klimatickou bankou“ a v příštích deseti letech podpořit investice v hodnotě až jednoho bilionu eur. Socialistům se také líbil návrh na zavedení legislativy, která by v každém členském státě zakotvila minimální mzdu, nebo ambice řešit nezaměstnanost mladých napříč Evropou. Ursula von der Leyen by také chtěla sestavit genderově vyváženou Komisi s polovinou eurokomisařek, ztrojnásobit peníze na program Erasmus nebo třeba prosadit legislativní iniciativu Evropského parlamentu.

Zda ale bude šéfka Evropské komise schopná něco z těchto slibů skutečně realizovat, je otázkou. Nejenže bude k prosazení podobných zásadních změn potřebovat podporu členských států, respektive národních premiérů, což nebude u citlivých témat snadné. Navíc i někteří členové „její“ frakce, evropských lidovců, doufají, že nebude schopná splnit některé sliby, které poskytla výměnou za podporu.

Ohrožení hodnot

„Podpořila jsem ji, protože to byla kandidátka naší frakce. Ale některé její návrhy, například ty, kterými se snažila vyjít evropským socialistům, nevidím příliš realisticky. A chápu je tak, že chtěla této frakci umožnit, aby pro ni mohli zvednout ruku,“ říká europoslankyně evropských lidovců Michaela Šojdrová (KDU-ČSL).

Po proslovu na projev německé ministryně reagovali přítomní eurosposlanci. A pro Ursulu von der Leyen to nebyl vždy příjemný poslech. Německé političce vyčítali, že jejím výběrem došlo k obejití systému tzv. spitzenkandidátů, tedy volebních lídrů jednotlivých frakcí. Systém vznikl v roce 2014 po novele Lisabonské smlouvy. Před volbami do Evropského parlamentu se premiéři osmadvacítky domluvili, že z důvodu větší transparentnosti a demokratičnosti každá frakce dopředu ze svých řad vybere potenciálního šéfa Evropské komise.

A ta z nich, která ve volbách vyhraje, následně se souhlasem premiérů členských států post předsedy Komise dostane. Tak byl zvolen i dnes úřadující Jean-Claude Juncker zastupující evropské lidovce. Letos ale členské státy na evropském summitu kandidáta vítězných lidovců, německého europoslance Manfreda Webera, odmítly a po sérii dalších vyjednávání přišli národní premiéři se jménem Ursuly von der Leyen.

Kritici von der Leyen vyčítají i působení na místě německé ministryně obrany. Zvláště poslední dva roky stav německé armády pod jejím vedením vyvolával takřka pouze negativní reakce. Německá média o jejím úřadování psala ve spojení s nefunkčními letadly a nepojízdnými tanky, předraženými opravami armádních plavidel nebo třeba v souvislosti s najímáním předražených externích konzultantů. Zazněla i kritika její neurčitosti až vágnosti při popisu představ v zásadní oblasti migrace nebo důrazu na dodržování role práva v jednotlivých státech, které sice zmínila jako klíčové body, ale nijak přesně je dál nevysvětlila. Navíc odmítla přímo odpovědět na otázku z pléna, co si myslí o spuštění článku 7 Smlouvy o Evropské unii, čímž dali loni v září europoslanci najevo, že v Orbánově Maďarsku existuje vážné systémové ohrožení hodnot Evropské unie.

Většina je většina

Přestože debata na půdě Evropského parlamentu vyvolávala po celou dobu smíšené pocity, von der Leyen nakonec prošla o devět hlasů. Evropští zelení před hlasováním prohlásili, že úvodní řeč německé političky byla dobrá, nicméně je nepřesvědčila natolik, aby ji volili. Hlasy zřejmě nezískala von der Leyen ani od větší části sociálních demokratů, především od „svých“ německých politiků, i když frakce oznámila těsně před volbou její podporu. Naopak pro ni hlasovala většina evropských lidovců (EPP) i liberálů z Renew Europe. A hlasy nakonec von der Leyen údajně dali i poslanci polského Práva a spravedlnosti (PiS) a italského Hnutí pěti hvězd.

Europoslanci po hlasování vysvětlovali, že podpořili německou ministryni především z pragmatických důvodů. V rozhovorech zmiňovali, že to pro ně není ideální kandidátka, ale chtějí předejít institucionální krizi, která by po jejím odmítnutí nastala: Evropská rada by musela přijít do třiceti dnů s novým kandidátem a celý proces schvalování by začal nanovo.

„Já to beru tak, že její volba je v zájmu evropských občanů. Nemá smysl se tu hádat o jména. A také bych nerad, aby se kvůli tomu začala zpožďovat práce evropských institucí,“ říká europoslanec lidovců Stanislav Polčák (STAN). Podobně to vidí Martina Dlabajová (ANO) z frakce Renew Europe. „Se vším, co zaznělo od Ursuly von der Leyen, souhlasit nejde, ale musíme si uvědomit, že nemůže jít o ideálního kandidáta, protože její nominace byla výsledkem širokého kompromisu," řekla Dlabajová pro Euroactiv.

Minulý šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker byl v roce 2014 zvolen 422 hlasy.  V Evropském parlamentu se tak mluvilo o tom, že méně než 400 hlasů v takto fragmentovaném a názorově rozrůzněném parlamentu komplikuje a bude komplikovat vyjednávací pozici nové kandidátky. „Víte, sama jsem si před třinácti dny, kdy se objevilo mé jméno, nedokázala představit, že většinu v parlamentu nakonec najdu. Většina je většina a já to považuji za dobrou startující pozici,“ řekla po zvolení na první tiskové konferenci von der Leyen.