Album týdne: Satira na přebývání uvnitř neproniknutelných algoritmů sociálních sítí

Krátce poté, co začátkem února vystoupila v pražském klubu Fuchs2, vydává kanadská hudebnice a producentka Marie Davidson, pohybující se na pomezí techna a popovějších forem, album nazvané City of Clowns.

Novinka dává velmi rychle zapomenout na předchozí Renegade Breakdown. Na něm koketovala s jazzem, folkem, funkem i vlivy filmové hudby. Nyní se Davidson obloukem vrací k elektronickému a ryze sociálnímu ostnu své desky Working Class Woman z roku 2018. K ní ji inspirovalo patologické zbožštění práce a peněz v pozdně kapitalistické společnosti, nyní na City of Clowns se podobně kriticky obrací k roli technologických gigantů jako Google nebo Meta. 

Davidson se při nahrávání ponořila do četby bestselleru americké vědkyně Shoshany Zuboff Věk kapitalismu dohledu, který pojednává mimo jiné o tom, jak zmíněné společnosti vytěžují osobní data a jak snadno se z těch, komu se říká uživatelé, stávají využívaní. Pojmy z knihy jako třeba Statistical Modelling dávají jména některým skladbám a Davidson opakuje svou obvyklou praxi víceméně mluveného slova, které se vznáší nad tvrdými beaty, aby popsala pocity ztráty soukromí a mechanismy, jak se z individuálních zkušeností stávají algoritmy obecného chování. 

Úvodní atmosférická Validations Weight je svého druhu duetem, v němž si Davidson předává slovo s aplikací na podporu řeči Polly od Amazonu. Následující Demolition už přináší výrazný klubový beat a Davidson skladbu pojímá jako flirt a hru na submisivitu a dominanci. Bere na sebe podobu aplikace, jejíž podmínky musí uživatel odsouhlasit, a s dikcí Madonny v období alba Erotica svůdně šeptá: „Nechci tvoje peníze, chci jenom tebe. Chci tvoje data! Data, baby.“