Tropický Trump a levicový mesiáš. Latinská Amerika má dva nové populisty

Na inauguraci dorazili spojenci a přátelé: třeba maďarský premiér Viktor Orbán nebo zástupce Trumpovy administrativy, americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Izraelský premiér Netanjahu dokonce přednesl projev, v němž poznamenal, že “zatímco Izrael je zemí zaslíbenou, Brazílie je zemí příslibů.” Možná nezná brazilskou ironickou průpovídku, která k podobným tvrzením dodává s kyselým úsměvem “… a navždy zůstane”. Ostatně i mnozí Brazilci věří, že tentokrát nad jejich obrovskou zemí slunce skutečně vychází natrvalo.

Prvního ledna byl slavnostně uveden do prezidentského úřadu bývalý plukovník, radikální nacionalista Jair Bolsonaro. Nový prezident je rozhodně hodně jiný než kterýkoliv jeho demokraticky zvolený předchůdce a 60 procent Brazilců pevně věří, že sázka na jasný rozchod s minulostí vedený pod heslem “Brazílie nade vše, nad vším Bůh” skutečně vyjde.

Protiklady

O pár tisíc kilometrů na sever, v podobně obřím Mexiku, zakoušejí experiment s radikální obměnou politického stylu i obsahu už měsíc - 1. prosince se tam stal oficiálně prezidentem výbušný lidový matador tamní politické scény Andrés Manuel López Obrador přezdívaný AMLO. Zatímco brazilskému Bolsonarovi se někdy říká tropický Trump, AMLO je vnímán spíše jako vzpoura proti šéfovi Bílého domu pomlouvajícímu Mexičany; jako jeho mexický levicový národovecký protiklad.

Protiklady se ale přitahují a četba seznamu inauguračních hostů a spojenců byla v tomto případě méně přehledná. Na slavnostní večeři (ale nikoliv na veřejný ceremoniál) dorazil venezuelský prezident Nicolás Maduro. Inauguraci přihlížel bolivijský prezident Evo Morales i šéf britské opozice, labourista Jeremy Corbyn. Zároveň ale přicestoval americký viceprezident Mike Pence a hranice povinné přeshraniční úcty překročila účast americké první dcery Ivanky Trump. AMLO se navíc pochlubil, že od chvíle svého zvolení se k němu americký prezident “chová s respektem”.

Oba lidoví vůdci jsou v mnoha ohledech protiklady. Obrador například chystá v nejbližších týdnech legalizaci marihuany, Bolsonaro zase legalizaci masového držení palných zbraní. Oba tvrdí, že jejich postoj je cestou k uklidnění rozsáhlých násilností, jež z obou zemí dělají statisticky něco, co se blíží poměrům ve válečných zónách. Mexický prezident má za to, že legalizace drog míří ke kořenům násilí, jež jsou zapuštěny ve válce drogových kartelů a nelegálním obchodu s narkotiky obecně. Bolsonaro své stoupence ujišťuje, že stát v jejich ochraně zjevně systematicky selhává, takže napříště se budou moci bránit sami. Mnozí Brazilci i Mexičané chystané změny vítají, experti o účinku obou populárních kroků pochybují.

Rozklad a selhání státu a stávajících elit je ostatně to, co oba muže naopak spojuje. Oba zvítězili se sliby zatočit s rozsáhlou korupcí a právě na evropské poměry nepředstavitelnou zločinností. V Brazílii je korupční situace natolik tristní, že se v tomto ohledu nelze voličům úplně divit: svým způsobem jim nikdo jiný než Bolsonaro nezbyl, i když v posledních týdnech už čelí podezření i jeho syn, čerstvě zvolený senátor. V Mexiku sice není za mřížemi zdaleka tolik politiků a podnikatelů jako v Brazílii, ale mnozí mají pocit, že tím je situace vlastně ještě horší. Oba nekonvenční politici jsou tedy do značné míry sázkou bezradných voličů na radikální zvrat - třeba už nemůže být hůř.

Důchodový risk

V každém případě především voliči Jaie Bolsonara věří, že kromě prudkého úskoku ke superkonzervativnímu vidění světa - nový prezident je znám agresivními výroky proti ženám, gayům i etnickým menšinám - je čeká zásadní ekonomická obroda. V tomto bodě se s nimi experti shodují. Brazílie se vynořila z nejhorší recese již nyní a Bolsonaro jmenoval jako šéfa svého ekonomického programu klasického neoliberála chicagské školy Paula Guedese.

Na pořadu dne by měly být tržní reformy a snad i dlouho odkládaná přestavba penzijního systému, který je především pro střední a vyšší vrstvy mnohem štědřejší, než jsme zvyklí z Evropy, a táhne Brazílii ke dnu. Bolsonaro však bude muset riskovat přízeň významné části svých voličů. Brazilská střední třída, vyděšená v recesi nebezpečím, že své nejisté postavení ztratí, je nadšená z privatizace a ukončení všech možných “socialistických” regulací – ale že by se hromadně hlásila k představě, že důchod začíná až v pětašedesáti, a ne někdy po padesátce jako nyní, to už úplně tvrdit nelze.

V Mexiku je v tomto ohledu situace spíše opačná. Země na tom není ekonomicky vůbec špatně, AMLO přichází spíše přerozdělovat a rozdávat. Hned po prvních týdnech je také jasné, že místo technokratických reforem dává přednost nevyzpytatelné vládě pevné ruky. Jedním z prvních kroků - kromě gest typu snižování platů státních úředníků nebo demonstrativního vystěhování z opulentního prezidentského paláce - bylo zastavení výstavby nového letiště v blízkosti hlavního města, což okamžitě vyvolalo právní spory s investory. Naopak na jihu země prezident již stihl zahájit výstavbu rozsáhlé “mayské železnice”, jež má vést pralesem a spojovat významné památky. Proti dráze vystupují místní domorodé kmeny, ekologičtí aktivisté a aktivizují se i pozapomenutí zapatističtí partyzáni. Projekt nikdo neviděl a nikdy nebyly zveřejněny studie ekonomických nebo environmentálních dopadů, ale AMLO si vede svou.

A v tomhle bodě je vlastně možná největší rozdíl mezi dvěma novými latinskoamerickými populisty. Bolsonaro je v mnoha ohledech odpudivý, ale zároveň je obstoupený rozdrobeným Kongresem, který nemá pod kontrolou, a navíc se zdá, že je ochoten naslouchat spolupracovníkům - kromě zmíněného Guedese například vyslyšel kritiku namířenou proti zamýšlenému spojení ministerstev zemědělství a životního prostředí a rozhodl se také neodstoupit od klimatické Pařížské dohody.

AMLO naopak ční jako zkušený politický matador nad svou administrativou a mexický Kongres má plně v rukou. Pokud jde o Bolsonara, svět může rozhodně očekávat barvitou postavu, která bude liberálně naladěné typy vytáčet do běla, ale zároveň má šanci zreformovat kolabující dvousetmiliónovou zemi. Mexický experiment mnohem více zavání těžkotonážní vládou svéhlavého autoritáře s mesiášskými sklony.