Radikálně doleva, nebo konec nadějí na zvrat brexitu?

Za prvé, pokud v parlamentních volbách získá konzervativní strana Borise Johnsona stabilní většinu - a průzkumy to zatím naznačují - bude definitivně rozhodnuto o odchodu země z EU. Hlavním volebním heslem lídra konzervativců bylo Get Brexit Done (Dokončit Brexit), toryové jsou po podzimních čistkách prakticky prosti jakéhokoliv vnitrostranického disentu, jejich vláda tedy v praxi znamená jediné: odchod z Evropské unie k 31. lednu 2020.

Příběh se tím ale zdaleka neuzavře, protože schválením rozchodové dohody teprve oficiálně začne jednání o budoucím uspořádání vztahů mezi „osvobozenou“ Británií a zbytkem EU. Tuto skutečnost nicméně Johnsonova kampaň příjemně vytěsňuje a líčí vlastní zvolení jako definitivní konec chaosu, dohadování a nekonečné absence jakéhokoliv rozhodnutí. V každém případě, s parlamentní většinou konzervativní strany definitivně padají jakékoliv naděje poloviny Britů, že se jim výsledek referenda z roku 2016 podaří ještě zvrátit.

Za druhé, v pátek ráno budeme vědět, do jaké míry je pro voliče přitažlivý radikální program levice, třeba plus mínus takový, jaký svým voličům nabízí i levicové křídlo amerických demokratů. Labouristický vůdce Jeremy Corbyn byl po relativním úspěchu ve volbách v roce 2017 - jímž byla ve skutečnosti méně dramatická prohra, než se původně čekalo - oslavován nejen na britské levici jako autentický, léty prověřený věrozvěst nových časů a možná odpověď na nástup nacionalisticky laděné populismu pravice. Dnes už to tak úplně nevypadá.

Labouristům pod vedení Corbynova křídla v žádném případě nelze vyčítat přílišnou uměřenost či ideologickou rozbředlost, tedy chyby, jež podle levicových aktivistů vedly třeba k porážce Hillary Clinton v posledních amerických prezidentských volbách. Labouristé uhnuli doleva již před dvěma lety - a teď znovu a ještě více. Nabízejí znárodnění rozvodových sítí, vody i železniční dopravy, převádění části majetku velkých akciových společností na zaměstnance, vytvoření jednoho miliónu (!) pracovních příležitostí v rámci „zelené průmyslové revoluce“, rychlé připojení k internetu pro každého občana zdarma.

Bude se rušit školné na vysokých školách, zavádět právo na bezplatné celoživotní vzdělávání, bohatým se bude brát více na daních. Nabídka je mnohem širší a na stovky miliard se v ní nehledí, průzkumy přesto o žádném voličském nadšení nic nevědí. Labouristé horko těžko stahují dramatický náskok konzervativní strany, za úspěch by se považovala porážka, jež by v kombinaci z hlasy Skotské národní strany a liberálních demokratů připravila konzervativce o jasnou většinu. Na druhé straně, průzkumy se již několikrát spletly, takže na konečný verdikt je skutečně zapotřebí ještě vyčkat.

Posledním bodem, pro nějž jsou volby klíčové, je udržení Velké Británie pohromadě. Brexit znamená v kombinaci s (v podstatě jistým) úspěchem skotských nacionalistů silný tlak na opakování referenda o nezávislosti. SNP má karty vůbec rozdány výborně: pokud by labouristé přece jen prohráli o málo, budou potřebovat skotské hlasy k vytvoření vlastní vlády, což nebude zadarmo. Směřování ke skotské nezávislosti tedy volby potvrdí s pravděpodobností blížící se jistotě.