Hnutí Republika v pohybu (LREM) čerstvého francouzského prezidenta Emmanuela Macrona získalo absolutní většinu v nedělních parlamentních volbách v zemi a nová politická hvězda tak může začít vládnout. Jediná skvrna na vítězném tažení Macronova hnutí Francií je vysoká volební neúčast. Dosáhla 57 procent, což je nejvíce v dějinách V. republiky (od roku 1958). Interpretuje se většinou tak, že Francouzi měli pocit, že je předem rozhodnuto.
Macronovci získali mezi 350 a 360 křesly v 577členném Národním shromáždění (oficiální výsledky ještě nebyly zveřejněny). Je to méně, než se předpokládalo po prvním kole voleb před týdnem - z něhož postoupilo do rozhodujícího, druhého kola 450 členů LREM. Ztráta až stovky mandátů může Macrona mrzet, většina v parlamentu ve výši 60 procent přesto nabízí pohodlné vládnutí.
Francie tak vstoupila na novou půdu. S novým prezidentem, s obměnou tří čtvrtin parlamentu - jen 25 % poslanců obhájilo svůj mandát - a s dalšími novinkami. Ve sněmu zasedne 223 žen, tedy téměř 40 procent, což je historický rekord. Přes třicet poslanců za LREM je mladších třiceti let a ještě čtyřikrát tolik je tu politických novicek a noviců. Obojí ukazuje, že Macron s sebou strhl skupiny populace, které dosud stály mimo politiku, ať už z vlastní vůle nebo nedobrovolně - ženy a mladou generaci.
Macron je vzpourou v rámci systému, zatímco Mélenchon proti němu.
Nicméně ani většina šedesáti procent v parlamentu není klíč k hladké jízdě Francií příštích pět let. Republikáni pod Jacquesem Chirakem získali v roce 2002 většinu 63,3 procenta, ale snaha o liberální ekonomické reformy ohlášené Chirakem v kampani vzaly záhy za své, když se proti nim zvedla francouzská ulice na čele s odbory.
Hlavní opoziční silou ve sněmovně zůstanou Republikáni, kteří získali okolo 130 mandátů. Vítězem protestů je ale revolucionář Jean-Luc Mélenchon. Jeho narychlo založené hnutí Nepodvolená Francie má 17 mandátů a společně s francouzskou Komunistickou stranou (10 křesel) bude mít téměř tolik poslanců, kolik doposud vládnoucí socialisté a jejich levicoví spojenci (33 poslanců dohromady).
Mélenchon vítězství macronovců nazval “sociálním pučem” směrem k “nemilosrdnému kapitalismu” kvůli Macronově proreformní rétorice - a proti němu teď chce bojovat. Mélenchon už pozval odbory do ulic a lze předpokládat, že tady bude ležet největší překážka pro ohlášenou změnu zákoníku práce, privatizaci státních podniků a osekání poslaneckých výhod.
Úspěch Mélenchona a Macronova hnutí zároveň potvrzuje vzpouru francouzských voličů proti tradičnímu modelu politiky, kde mezi sebou soupeří pravice s levicí a nic mezi nimi a nad nimi není. Macron je nicméně vzpourou v rámci systému, zatímco Mélenchon proti němu.
Radovat se z voleb může i předsedkyně Národní fronty Marine Le Pen. Prorazila bariéru dvoukolové volby, která ji dosud držela před branami Národního shromáždění, a poprvé se stala poslankyní; a poslancem byl zvolen také její životní partner a místopředseda strany Louis Aliot. Celkově získala Národní fronta osm poslanců, což je vzhledem k celku zanedbatelný počet. Přesto frontisté zečtyřnásobili svoje zastoupení v Assemblée a oslavují.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Macron vítězí. Počítejme s tažením proti levnějším Východoevropanům
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
