Platforma Emmanuela Macrona Republika v pohybu, která mu pomohla k zisku prezidentského křesla, pokračuje ve své vítězné cestě Francií - drtivě vyhrála nedělní první kolo parlamentních voleb. Do druhého kola, které se koná tuto neděli 18. června, jde s kandidáty v dobré pozici ve 455 okrscích z celkových 577 a předpovídá se mu konečný zisk mezi 415 a 455 mandáty. Macronovo hnutí tak dosáhne na absolutní většinu ve francouzském Národním shromáždění.
To samo o sobě je úkaz - EnMarche! existuje jen něco přes rok. A ještě před třemi týdny - poté, co už Emmanuel Macron několik týdnů seděl v prezidentském křesle - se Francouzi vyslovovali v průzkumech k možnosti volby jeho hnutí do parlamentu jen vlažně. Jednak proto, že řada tváří Macronovy strany byli neznámí političtí nováčci, a pak proto, že voliči chtěli vyvažovat - nepředat příliš moci jedné straně.
To poslední nyní padlo. Macron má šanci získat až 79procentní většinu ve sněmu; všichni jeho kandidující ministři, i ti z jiných stran, postupují do druhého kola z dobré pozice a jeho kabinet bude moci velmi suverénně vládnout.
Pro Francii a pro Evropu jako celek je to dobrá zpráva. Macron v roli ministra hospodářství prokázal velkou výdrž, což mu v kombinaci se stabilním politickým prostředím poskytne prostor, aby Francii protáhl nezbytnými reformami a převedl ji do jednadvacátého století. Pokud bude reformní zápal ve své druhé největší ekonomice napřen správným směrem, ocení i zbytek eurozóny.
Pro Východoevropany ale volby potvrdily i jednu špatnou zprávu. Macron se dlouhodobě staví proti takzvanému sociálnímu dumpingu - nabízení levnějších služeb kvůli nižším platům a sociálnímu zabezpečí pracovníků. A stejně tak jako chce být přísnější na Francouze, chce striktně přistupovat vůči jejich konkurentům.
Nový francouzský prezident razí principu volné soutěže odporující tezi, že za stejnou práci v jedné zemi mají dostat všichni stejně zaplaceno a mají mít i stejné výhody a povinnosti. Pokud by uspěl, znamenalo by to konec kdysi slavných polských instalatérů ve Francii, protože by už nemohli nabízet svoje služby laciněji a jejich konkurenční výhoda by padla.
Na téma sociálního dumpingu už je ostatně teď živo a může za to právě Macron. Do zákona schváleného loni ještě v roli ministra hospodářství prosadil povinnost prokázat nejméně francouzskou minimální mzdu pro řidiče kamionů z ostatních zemí EU, kteří projíždějí Francií - tedy to, co nyní intenzivně řeší česká, polská a rumunská administrativa.
Coby prezident s mimořádně silným mandátem bude v boji proti sociálnímu dumpingu bezesporu pokračovat. Na českou vládu i kabinety dalších východoevropských zemí to klade nároky přesně vědět, co chtějí a kde neustoupí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
