Konflikt si nepřeje ani Teherán, ani Trump. Ale jak neztratit tvář?

Situace v Perském zálivu je značně nepřehledná, ale jisté je, že v noci ze čtvrtka na pátek dospělo eskalující napětí mezi Spojenými státy a Íránem na samý pokraj válečného konfliktu. Deník The New York Times oznámil, že podle jeho vládních zdrojů prezident Donald Trump v uplynulých hodinách nejdříve nařídil a poté zase na poslední chvíli odvolal vzdušný útok proti několika vojenským cílům Íránu. Útok měl být odvetou za předchozí sestřelení amerického špionážního dronu, o němž Teherán tvrdí, že pronikl do íránského vzdušného prostoru, zatímco Washington to popírá.

Americká administrativa k situaci několik hodin mlčela, pak americký prezident přiznal, že k odvolání útoku skutečně došlo, údajně pouhých deset minut před odpálením raket. Trump krok zdůvodnil tím, že útok by byl disproporční odvetou, podle informací, jež mu sdělili jeho velitelé, by způsobil smrt až 150 Íránců, zatímco Teherán sestřelil “pouze” stroj bez pilota.

Na situaci je zajímavé, že americký prezident již ve čtvrtek večer (evropského času) nečekaně bagatelizoval sestřelení amerického dronu s tím, že se jednalo zřejmě o “stupidní čin” jednotlivce, který se “utrhl ze řetězu” a nejednal na základě rozkazů nejvyššího íránského velení. Agentura Reuters zase v ranních hodinách uvedla, že podle íránských zdrojů Washington prostřednictvím Ománu nabízel Teheránu jednání pod hrozbou útoku, ale dostal odpověď, že takové rozhodnutí může učinit pouze nejvyšší vůdce, ajatolláh Chameneí. Později Írán oznámil, že se sám zdržel sestřelení amerického letounu s posádkou, jenž měl doprovázet zničený špionážní dron. Na palubě letounu se mělo nacházet 35 Američanů.

Zjevný doutnající konflikt doprovázený informační válkou je vyvrcholením dlouhotrvajícího napětí, které souvisí s odstoupením Spojených států od jaderné dohody s Íránem a uvalením sankcí na tamní režim. Írán tento týden oznámil, že zanedlouho překročí množství obohaceného jaderného paliva, k jehož držení ho opravňuje původní jaderná dohoda. Spojené státy kontrovaly rozmístěním další tisícovky vojáků v oblasti. Následoval zmíněný konflikt okolo špionážního dronu.

Situace je nepřehledná i z hlediska spojeneckých vazeb. Evropa již delší dobu protestuje proti odstoupení od jaderné dohody ze strany Washingtonu a pozici svého spojence v NATO v posledních hodinách nijak zvlášť nepodpořila. Z Německa se zároveň ale ozývaly hlasy varující Írán, aby nepočítal s tím, že dojde k zásadnímu rozkolu mezi západními spojenci.

Napětí zřejmě panuje i uvnitř samotné americké administrativy. Donald Trump je obklopen bezpečnostními poradci v čele s Johnem Boltonem, kteří dávají dlouhodobě přednost otevřenému konfliktu s Teheránem a násilné změně režimu v zemi. Sám prezident dával vždy najevo, že si další vojenský konflikt na Blízkém východě nepřeje a že by taková situace mohla mimo jiné ohrozit jeho volební šance. Takový postoj je nicméně zjevně obtížné vybalancovat s taktikou výhrůžek, sankcí a zastrašování, jež současný americký prezident běžně používá při řešení sporů. Vzpomeňme, že silná slova nenásledovaly činy ani v případě Severní Koreje, která dále pokračuje ve vývoji svého zbrojního arzenálu, ani v případě Venezuely, jejímuž režimu Washington hrozil násilným svržení.

Pozice Donalda Trumpa vlastně podezřele připomíná situaci, v níž se ocitl Barack Obama poté, co nepotrestal syrský režim Bašára Asada za opakované nasazená chemických zbraní, přestože dříve vyhrožoval odvetou. Obamova nedůslednost je běžně považována za jednu z jeho největších chyb a sám Trump se jí v průběhu kampaně opakovaně vysmíval.

Další vývoj je nejasný a situace velmi nebezpečná. Válečný konflikt si zjevně nepřeje ani nejvyšší vedení íránského režimu, ani americký prezident; zároveň není jasné, jakým způsobem je možné vypjatou situaci řešit, aniž by jedna strana neztratila tvář.