Jak neprohrát válku s Ruskem

Prezident Miloš Zeman ve čtvrtek v reakci na výroční zprávu BIS prohlásil, že kontrarozvědka dělá mizerně svoji práci, nepředložila důkaz o žádném ruském ani čínském špionovi, před nimiž varuje, a nedokáže sledovat ani islámské teroristy. Jde o třetí za sebou rychle jdoucí útok hlavy státu proti tajné službě, kterou si občané tohoto státu platí, aby střežila jejich bezpečí a svobodu. Dlouhodobě prokremelsky vystupující Zeman a jeho lidé se cítí BIS ohroženi, v tomto kontextu je třeba vnímat jejich prohlášení. Zeman chce BIS dostat pod svoji kontrolu, zabezpečit tak větší ochranu svému okolí a snížit rizika, jež hrozí ze strany BIS Rusům.

To není novinka, ale klíčové teď bude zaměřit na to, co si s tím počít. Většina politiků včetně premiéra Andreje Babiše se za BIS postavila, to ale nestačí. Je třeba dělat další kroky. Prvním je doplnění české ambasády v Moskvě, kde chybí kvůli špatné personální politice ministerstva zahraničí diplomaté na politickém, ekonomickém i konsulárním úseku. Dohromady šest lidí. To oslabuje naši akceschopnost v možnosti snížit počty ruských špionů na ambasádě v Praze. Diplomacie se do tohoto kroku nechce příliš pouštět: očekává se, že Rusové budou reagovat recipročně, což naši ambasádu v Ruské federaci paralyzuje. Když brzy diplomaty v Rusku doplníme, bude to pro nás méně bolestivé. Není na co čekat.

BIS v tento týden zveřejněné výroční zprávě mluví o tom, že čeští úředníci dobrovolně vyzrazují Rusům spoustu zajímavých informací. I na tomto poli je co zlepšovat. Na jednání s Rusy a Číňany by měli diplomati i úředníci chodit ve dvou, schůzky by se měly odehrávat ideálně na zabezpečené půdě českých státních úřadů a vždy by o jejich obsahu měl být pořizován zápis. Dnes se to nemusí, úředníci chodí sólově a zápisy se nedělají. Snadněji tak mohou podlehnout svodům druhé strany či vlastní slabosti.

Ministerstvo zahraničí by také konečně mělo opravit svoji ruskými viry infikovanou emailovou síť a ministři by měli komunikovat jen zabezpečenými telefony. Mají je k dispozici, většina z nich je však nepoužívá, a stávají se tak lehčeji zranitelnými vůči odposlechům cizích mocností. Totéž by měla dělat i média, nedávný hackerský útok na slovenskou centrálu Deníku N je varovný. Češi nejsou o nic méně lákavé sousto.

Česká zahraniční politika by také měla více spolupracovat s pobaltskými zeměmi, Polskem i Ukrajinou. Ti všichni vnímají Vladimíra Putina jako hrozbu - můžeme s nimi tedy víc propojit svoje kapacity v bezpečnostní oblasti a tlačit v Evropské unii na tvrdší sankce vůči Rusku. Když Rusko zavře Ukrajině přístup jejím lodím do Azovského moře, můžeme to být právě my s dalšími vybranými státy, kdo v Bruselu bude prosazovat uzavření přístavů a letišť pro ruské lodě a letadla, dokud tato omezení nepřivedou Kreml aspoň trochu k rozumu.

A třešničkou na dortu by pak mělo být předvolání prezidenta Zemana před vyšetřovací komisi Parlamentu s cílem zjistit, proč tak okatě slouží cizím mocnostem. Ve sněmovně právě leží návrh na její zřízení a  poslanci by její vznik měli neprodleně podpořit. A všichni si pak musíme uvědomit, že Rusko proti nám vede už delší dobu hybridní válku; když se neprobudíme, prohrajeme.