Aspoň jsem mohl Lorencovi oponovat, říká účastník kritizované debaty Wollner

Na půdě Univerzity Karlovy se minulý pátek konala debata plná emocí, které neopadly ani poté, co diskuse skončila. O výročí sametové revoluce přišel se studenty diskutovat bývalý šéf StB a první náměstek federálního ministra vnitra Alojz Lorenc. Mluvil tu s novinářem Markem Wollnerem, historikem Michalem Macháčkem a vedoucí katedry žurnalistiky Barborou Osvaldovou z FSV UK na téma „Listopad 89“. Debatu moderoval Karol Lovaš, který letos na Slovensku vydal knižní rozhovor s Lorencem nazvaný „Je štátny prevrat, na víkend domov neprídem“.  Průběh diskuse i sama účast odsouzeného prominenta minulého režimu vzbudily rozruch do té míry, že děkanka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Alice Němcová Tejkalová musela vydat osvětlující a částečně omluvné prohlášení. Rekonstrukci organizace i průběhu debaty najdete v chystaném Respektu 49/2018, který vyjde příští pondělí. Zatím vám nabízíme rozhovor se zmíněným Markem Wollnerem.

Jak jste se dostal na debatu pořádanou Fakultou sociálních věd Karlovy univerzity k výročí 17. listopadu, na které přišel se studenty diskutovat i tehdejší šéf StB?

Oslovila mě vedoucí katedry žurnalistiky Barbora Osvaldová, že se má konat nějaká akce, kde se bude vyskytovat i pan Lorenc. A že z toho má strach, ale že už pořádání akce slíbila. Nicméně svou účast podmínila tím, že bych tam měl jít také - jako přímý účastník studentských demonstrací 17. listopadu 1989. Rozhodl jsem se nakonec, že tedy půjdu,  ačkoliv budu určitě slýchat, že názory Alojze Lorence svou přítomností legitimizuji. To ale není podle mě pravda, ta akce by se odehrála i beze mě nebo Barbory Osvaldové. Takhle jsme měli alespoň možnost některé výroky uvést na pravou míru a Lorencovi oponovat.

Jak byste popsal atmosféru, ve které diskuse probíhala?

Ačkoliv se to objevilo v médiích, není podle mě pravda, že debata probíhala ve zcela nekritickém prostředí - a že vůči výrokům Aloize Lorence tu nezaznívala žádná oponentura. Hned po jeho nedostatečném představení, kdy moderátor vynechal část jeho minulosti, jsem řekl, že Lorence považuji za komunistického zločince, který se vyhnul trestu, protože před soudem utekl na Slovensko. Dál jsme se snažili na jeho výroky vždy reagovat - a prostor jsme na to dostali. Kritickou roli kromě mě sehrála i Barbora Osvaldová nebo médii citovaný historik Petr Blažek, který seděl v publiku. Alojz Lorenc tak vlastně ani neměl příliš velký prostor pro šíření svých nepravdivých verzí.

A jste zastáncem podobných debat, kam se zvou bývalí spolupracovníci a prominenti komunistického režimu?

Pokud by se podobná debata příště pořádala, měla by se snažit o odhalení a popsání pravdy o minulém režimu. Ta, o které mluvíme, si na to ve finále spíš hrála - a zároveň poskytla prostor člověku, který byl za své předlistopadové působení odsouzen na čtyři roky vězení. Kdyby Alojz Lorenc přišel s tím, že nám řekne pravdu, že poodhalí, co se za minulého režimu v orgánech ve skutečnosti vážně dělo, tak bych asi byl vůči takovému formátu méně skeptický. Ale on přišel lhát a vytvářet pozitivní obraz nejen sebe sama, ale i StB, potažmo celého minulého režimu.

Co říkal?

Vymlouval se, že při zásahu proti protestujícím na Národní třídě 17. listopadu nebyl, že bránil někomu v mlácení studentů, že o spoustě věcí nevěděl. To mi přijde z pozice bývalého šéfa StB a náměstka komunistického ministra vnitra absurdní. Navíc jsme se nedozvěděli žádné nové, natož pravdivé informace - například jaká byla jeho role při skartaci spisů StB, jak to fungovalo ve strukturách KSČM, jak byla nastavená spolupráce a hierarchie s KGB.

Nesouhlasíte tedy s argumenty, že i podobní lidé by debatách, pokud už se pořádají, měli mít stejný prostor jako jejich oponenti?

Jestli někdo vážně považuje vyváženost typu „pět minut Hitler, pět minut Židé“ za správnou, tak bychom příště mohli zajít ještě dál - a pozvat třeba spisovatele, písničkáře a signatáře Charty77 Vlastimila Třešňáka a příslušníka StB Josefa Kafku, který Třešňáka hořícími zápalkami při výsleších za minulého režimu pálil na rukou, aby ho donutil k emigraci.