Poprvé od května 2010, kdy evropští lídři odhlasovali obří záchranou půjčku pro Řecko a pak ze summitu na summit jen zírali do stále větší černé díry, lili do ní další peníze a finančním trhů vysílali úpěnlivé signály SOS, si trochu oddechli. Je sice pravda, že hrozbu zhroucení eura a rozpadu EU odvrátila předběžně hlavně Evropská centrální banka, ale svým dílem přispěli i evropští politikové.
„Je velká úleva vidět, že finanční krize už neovládá první strany novin den co den,“ řekl francouzský prezident Nicolas Sarkozy. A německá kancelářka Angela Merkelová přivítala podpis „fiskálního kompaktu“ 25 států jako „milník v dějinách EU“.
Může to být opět jen iluze, ale tentokrát se možná poprvé rýsuje opravdu reálná naděje, že EU vyjde z největší krize od svého založení se zdravou kůží a celá. Jistě, výčet rizik je stále velmi velký a zápas o přežití EU bude ještě hodně bolet. Nicméně evropští politikové mohli poprvé pocítit, že nejsou úplně bezmocní a že pokud udělají správné kroky, finanční trhy se přece jen dokáží chovat také racionálně.
Přiznám se, že v této situaci marně hledám logiku postoje České republiky a premiéra Nečase zvláště. Na onom „milníku“ se z vlastní vůle nepodílel a zůstal s britským přítelem Cameronem za dveřmi. Pak ale vyjádřil své zklamání nad tím, že se budou jednou či dvakrát ročně konat samostatné „eurosummity“, jichž se nebudou účastnit „ty země, kterou nejsou členy eurozóny“. Cože má najednou takovou starost z „umělých politických napětí a dělení“, jak řekl pro Financial Times? Vždyť v jiné věci, tedy ve věci „fiskálního kompaktu“, s potěšením oddělil Česko od ostatních států.
Jelikož nevidím v českém postoji žádnou racionální logiku, přemýšlím, zda nemá kořeny v něčem jiném, například v psychickém stavu, v němž „přání je otcem myšlenky“. Co když je to tak, že Petr Nečas – jistě i pod vlivem prezidenta Václava Klause – si ve skutečnosti přeje, aby se EU rozpadla, tudíž s tímto rozpadem počítá a z toho mu vychází, že když Česko dnes bude mezi prvními, kdo se začínají z EU trhat, bude v budoucnu považováno za moudrého vizionáře? Pokud by tomu tak bylo, pak mají Nečasovy kroky vnitřní logiku. Chce se prostě i s Klausem zapsat do dějin jako ti dva prozíraví politikové, kteří viděli do křišťálové koule budoucnosti mnohem lépe než všichni ostatní.
Problém ovšem nastane v okamžiku, když se EU nerozpadne. Pak budou Nečas i s Klausem vypadat jako velcí hlupáci a docela chápu, že se takové představy děsí. Tudíž budou usilovně pracovat na rozpadu EU. Kruh, v němž na počátku bylo přání otcem myšlenky, se uzavře činem, k němuž tato myšlenka nutně vybízí.
Uznávám, že mně samotnému připadá toto vysvětlení tak přitažené za vlasy, že se můj mozek vzpírá ho přijmout. Ale nemůžu si pomoci, jiný způsob, jak najít v Nečasově postoji logiku, nevidím.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
