Člověk nemusí být finančním investorem, aby podlehl iluzi, že Dubaj je neohroženým ostrovem bohatství v chřadnoucím světě – jak by si jinak mohl dovolit tak velkolepě dotované tenisové turnaje? Když ve středu oznámila dubajská největší státní firma Dubai World, že není schopná příštího půl roku splácet dluhy, na akciových trzích vypukla panika a noviny Financial Times už přirovnávají situaci k pádu Lehman Brothers. Já budu litovat hlavně těch turnajů.
V něčem je podobnost s pádem amerických bank opravdu až komická. Vládnoucí šejk Mohamed už po celý rok tušil, že něco není v pořádku a z vedení svých – či státních (je to jedno) podniků vyházel mladé finančníky, kteří všichni studovali na nejlepších univerzitách USA, byli tedy členy ony proslulé Ivy League. Zřejmě řídili jeho firmy podobně jako mladí géniové v amerických bankách, kteří vybrousili finanční operace k takové dokonalosti, že svět to už nevydržel.
Škodolibost ale asi není na místě, protože panika na finančních trzích, které ještě do minulých dnů vkládaly naděje do rozvojových zemí, se začala týkat i střední Evropy. Najednou to velice rázně pocítilo dramaticky zadlužené Maďarsko. A to maďarský premiér ještě předtím prohlásil, že hospodaření v příštím roce bude mít charakter blížící se k poválečnému stavu.
Zdá se tedy, že optimistické zprávy o konci recese ještě neznamenají návrat k starým dobrým časům. Jak opět píše FT, země střední Evropy sice přestály to nejhorší lépe, než se čekalo a zatím to dokonce nevypadá ani na to, že by pod vlivem krize zdejší obyvatelstvo podlehlo touze po návratu k socialismu, nicméně je už jasné, že prudký růst, na který jsme si v posledních letech zvykli, se nebude opakovat. Což také znamená, že přibližování naší životní úrovně k Západu notně zpomalí. Kdoví, co se stane, až to našemu obyvatelstvu dojde.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
