Kazítka, žárovky a jedna velká konspirace

Věříte, že některé firmy záměrně vyrábějí věci tak, aby se kazily dříve, než by mohly? Na Slovensku dva poslanci vládního Smeru předložili minulý týden zákon, který má takové firmy odhalit a za „kazítka“ je trestat. Sklidili posměch opozice i médií za to, že na půdě ctihodné sněmovny šíří konspirativní teorie o proradném kapitalismu.

Ti poslanci si z mnoha jiných důvodů nezaslouží obranu, nicméně jejich hlubinná nedůvěra ve volný trh má pochopitelné kořeny a přinejmenším od propuknutí finanční krize i jakési racionální jádro. Jistě, jsou paranoidní, ale jak říká Woody Allen, „to, že jsi paranoik, ještě neznamená, že po tobě nejdou“.

A to ještě zřejmě nečetli strhující reportáž profesora basilejské univerzity Markuse Krajewského s poněkud peprným titulkem „Velká žárovková konspirace“ (The Great Lightbulb Conspiracy), která vyšla loni na serveru IEEE Spectrum. Pojednává totiž o prvním globálním kartelu v dějinách kapitalismu, který založilo v roce 1924 osm velkých firem vyrábějící žárovky (Osram, Philips, General Electric a další) a nazvalo ho poeticky Phoebus.

Jejich cílem bylo snížit životnost žárovek z tehdy už běžných 2500 hodin na 1000 hodin, což se jim také podařilo. Z technického hlediska to nebyl vůbec jednoduchý úkol a trvalo několik let, než se společným úsilím ve švýcarských laboratořích podařilo vyvinout „kazítko“, které spolehlivě „zhaslo“ žárovku v požadovaném limitu.

Námaha se vyplatila. Zatímco v letech 1926–27 firmy sdružené v kartelu Phoebus prodaly 335,7 milionu žárovek, o čtyři roky později už jich bylo 420,8 milionu - a vydělaly ještě podstatně větším rozdílem, protože výrobu žárovek za tu dobu značně zlevnily, ceny však ponechaly stejné.

Pochopitelně, spotřebitelé neměli o této „konspiraci“ ani tušení, i když Phoebus nebyl úplně utajený, jen se skrýval za hezky znějící smlouvu o „zabezpečení jednotné kvality a efektivity žárovek ve prospěch zákazníka“. Skutečná povaha smlouvy i její důsledné dodržování (za překročení životnosti žárovek uděloval kartel jeho členům vysoké pokuty) vyšla najevo až nedávno, když právě Krajewski s německým novinářem Helmutem Högem začali pátrat v archivech firmy Osram.

Je pravda, že firmy byly už koncem 30. let podezírány americkými úřady z organizace kartelu a jejich vyšetřování by zřejmě Phoebus nepřežil (podle smlouvy měl fungovat do roku 1955), fakticky jej však ukončila druhá světová válka.

Co plyne z tohoto příběhu? Markus Krajewski sice uznává, že dnešní trh s žárovkami je mnohem pestřejší a organizovat kartel by v něm nebylo snadné, nicméně například výrobci LED lamp už čelí podezřením, že se snaží uměle snížit životnost těchto technických zázraků. „Svůdnost spolupráce v byznysu na tomto trhu je velká,“ píše Krajewski - a „Phoebus ukázal, jak výnosná může být“.

A co my, zákazníci? Náš domácí kávovar se přesně v duchu konspirativních teorií pokazil měsíc po záruční lhůtě. Koupil jsem hned druhý - s dobrým pocitem, že svým chováním vzorného spotřebitele podporuji ekonomický růst. Věřím, že to byla jen náhoda, nevěřím na kartel výrobců kávovarů.

Ale kdoví, možná je to jen iracionální víra v kapitalismus a možná jsem nevzal slova Woodyho Allena dostatečně vážně. Jak totiž píše Giles Wilkes v sobotních Financial Times (v recenzi na novou knihu Richarda Thalera o podivném ekonomickém chování lidí s názvem Misbehaving: The Making of Behavioural Economics): „…byznys už dávno ví, jak naložit s lidskou iracionalitou: využít ji pro svůj zisk."