Ofenziva není dobrodružný televizní film

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Petr Pavel brzy oslaví jedno malé výročí. Bude sto dní v úřadě a bude bilancovat. Nedávno jsem se jeho dosavadnímu prezidentství věnoval v textu „Pohybujeme se jako v minovém poli“, kde jsem popisoval, jak zatím jeho výsadek na Pražském hradě vypadá. Na dosavadní zkušenost jsem se zeptal i prezidenta, který mi odpověděl:

„Na jedné straně jsou velká očekávání. Zvlášť po období, kdy mnozí cítili spíše absenci než přítomnost prezidenta. V kontrastu k tomu jsou reálné možnosti je v krátké době naplnit. Bohužel zdaleka ne všechny procesy se dají měnit a přenastavit rychle. Takže základní apel na občany by zněl asi takto: buďte trpěliví, pokud se některé věci nedaří změnit ze dne na den, protože mají velkou setrvačnost. Dívejte se na postupné kroky, které děláme.“

Se slovem očekávání totiž bývá velmi často spojován přívlastek „nenaplněná“. Většinou tím člověk popisuje stav, kdy je zklamaný z něčeho, v co (nakonec marně) doufal. Ne vždy to přitom musí být chyba toho, do nějž jsou ona vysoká očekávání vkládána. Problém může být i na straně nerealistických představ a nároků „očekávajícího“. Na to jsem také myslel, když jsem do nového Respektu psal text o probíhající ukrajinské protiofenzivě. Poté, co Ukrajina loni při bleskovém protiútoku osvobodila řadu vesnic a měst v Charkovské oblasti a pak i jihoukrajinské město Cherson, kdekdo na Západě předpokládal, že příště budou její zisky ještě markantnější. A že to „příště“ bude hodně brzy.

Tyto hlasy se znovu s plnou silou ozývají nyní, když vše s jistým zpožděním začalo. Ukrajina zatím osvobodila několik vesnic v Záporožské oblasti. O rozsahu a dalším pokračování ofenzivy nikdo kromě nejužšího politického a vojenského vedení v Kyjevě logicky nemá informace, přesto některé hlasy říkají, že zatím nejsou výsledky příliš oslnivé. Jak ve svém textu v magazínu The Atlantic nedávno upozornila americká historička a expertka na Rusko Anne Applebaum, ofenziva není dobrodružný televizní film, kdy se valí hordy vojáků, berou ztečí protivníka a vše je do hodiny a půl vyřešeno. Je to náročná operace - a i když ji sebevíc promyslíte, do poslední chvíle není jasné, zda se podaří.  

Bylo by proto naivní mít v souvislosti s aktuální ofenzivou přehnaná očekávání. Nejen vzhledem k omezeným vojenským kapacitám Kyjeva nemůže vypadat jako nedávno připomínané vylodění v Normandii. To by musel Západ poskytnout Ukrajině více zbraní a Kyjev by musel mít více vojáků. Při téhle ofenzivě nedojde k osvobození všech okupovaných částí země - a osvobozování nemusí jít ani kdovíjak rychle. To ale není podstatné: důležité je, že Ukrajina má iniciativu. A také to, že kdyby to teď nevyšlo na jedničku, což se klidně může stát, příště to zkusí znovu. A že by v tom pořád měla mít naši maximální podporu.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter