Dopis vládě: Nespatřujeme u Aliance pro rodinu křesťanské hodnoty

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Podobné otázky dostávám dnes a denně: proč je v ateistické zemi jako Česko takový problém dokončit ratifikaci Istanbulské úmluvy, která nemá za cíl nic jiného než zlepšit pomoc obětem domácího a sexuálního násilí? Jak to nedávno vyjádřila eurokomisařka Věra Jourová: “Kvůli fantasmagoriím okolo Istanbulské úmluvy, které ovládly debatu v Česku, působíme jako ultrakonzervativní náboženská země.” Jak je možné, že tak trvá schvalování manželství pro všechny?

Panuje totiž rozšířené přesvědčení, že ukazatelem toho, jak se ta která země staví k otázkám souvisejícím s postavením žen, LGBT+ lidí, sexuální výchově či složitým medicínsko-právním otázkám typu náhradní mateřství, je náboženské smyšlení obyvatel daného státu. Tento pohled říká, že situace vcelku přehledná: silný vliv náboženství rovná se zpátečnictví a neochota ke změnám. Slabá role náboženství má znamenat liberalismus a změny se mají dít bezmála samospádem.

Jenže tohle vidění světa dávno neodpovídá realitě. Mezi prvními uzákonily manželství stejnopohlavních párů státy se silnou náboženskou tradicí (Španělsko, Portugalsko, USA). V Irsku, kde se ke katolické víře hlásí bezmála osmdesát procent obyvatel, pak schválili otevření institutu manželství lidé dvoutřetinovou většinou v referendu.

A jestli něco na této ose má vliv u nás, pak je to paradoxně spíš „víra ve vlastní ateismus“ – která nám často brání vidět reálná nebezpečí, která v tomto směru hrozí i v českém kontextu. Typicky to platí u otázky interrupcí: pravidla se podle rozšířeného názoru nemohou změnit jednoduše proto, že na rozdíl od Polska nebo USA společnost neovládají náboženští radikálové.

Jak nebezpečná může být tato bohorovnost, mi nedávno popisoval francouzský politolog Neil Datta, který studuje rostoucí vliv ultrakonzervativních hnutí v Evropě: “Lidé byli přesvědčeni, že změny, kterých se dosáhlo v oblasti lidských práv od šedesátých let, jsou zakotveny v samých základech naší společnosti - a že návrat do dob před těmito posuny jednoduše není možný. Jsou samozřejmě rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, ale tento pocit byl velmi rozšířený. A zároveň se lidé mylně domnívali, že tyto změny jsou zakotveny pevněji, než reálně jsou.”

V celé věci navíc hrají roli možná ještě důležitější faktory než náboženská vlažnost. Jde o složení parlamentu, které je u nás aktuálně výrazně hodnotově konzervativnější než společnost. Ostatně proto skupina českých senátorů před časem raději stáhla novelu zákona o umělém přerušení těhotenství - báli se, že když zákon otevřou, neuhlídají ho před zpřísněním. Konzervativní kruhy jsou navíc výrazně aktivnější a akčnější než liberálové: na jeden mail požadující schválení stejnopohlavních manželství přijde do poslaneckých kanceláří pět reakcí, které jsou z této představy zděšené.

 Hybatelem je tu i parlamentní kultura - a u nás zatím přetrvává roblém, s nímž zápasíme po celou polistopadovou dobu. Tedy že stačí přesvědčit jediného poslance, aby pomocí pozměňovacího návrhu upravil právě projednávaný zákon, byť třeba obsahově souvisí se jmenovanými tématy jen okrajově. Takto se pokoušejí o nejrůznější změny lobbisté všeho druhu a v těchto otázkách dlouhodobě zejména dvě ultrakonzervativní organizace - Hnutí pro život a Aliance pro rodinu. Do sněmovny mají navíc víceméně volný přístup díky kontaktům na vrcholné politiky: předsedkyně Aliance pro rodinu Jana Jochová je asistentkou poslance ODS Václava Krále, jedna z hlavních tváří Hnutí pro život Zdeňka Rybová zase poslance ANO Aleše Juchelky.

V tomto kontextu je tak třeba číst otevřený dopis, který skupina výrazných představitelů nejrůznějších církví a náboženských obcí v čele s duem Pastoral Brothers adresovala premiérovi, několika ministrům či právě poslanci Královi. Ohrazuji se jednak proti bigotním postojům, které Aliance pro rodinu (v dopise je řeč o Alipro) hlásá a jež podle nich nereprezentují křesťanské hodnoty.

 “My se také opíráme ve svém působení o náboženské hodnoty, z nichž vyrůstají obecně lidské hodnoty, jako je porozumění, empatie a sounáležitost mezi lidmi. Hodnoty, které jsou stěžejní nejen pro naši víru, ale i pro náš stát. U Aliance pro rodinu bohužel tyto hodnoty nespatřujeme. Naopak pozorujeme, že se snaží dosáhnout cílů, které jdou proti těmto hodnotám,” stojí v dopise.

Mezi problematické postoje Alipro řadí zlehčování volebního práva žen, popírání vědeckých objevů (organizace zpochybňuje výzkum dokazující, že život v duhových rodinách nemá na děti negativní dopady) či spolupráci s extrémními organizacemi typu polské  Ordo Iuris.

“Proto Vás vyzýváme k odvolání organizace Aliance pro rodinu a jejích zástupců z poradních orgánů české vlády, ministerstev a dalších struktur státu,” vyzývají Jakub Helebrant a Karel Müller (Pastoral Brothers), husitská farářka Martina Viktorie Kopecká, římskokatolický kněz Tomáš Petráček, šéfredaktor revue Salve Benedikt Mohelník nebo evangelický farář Pavel Ruml. A připomínají tak mimo jiné i to, že hodnotové dělení už dávno neběží po linii náboženství versus liberalismus.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter