Přiznejme rovnou, že titulek je to lehce zavádějící, ale jen lehce. Kabinet totiž chce, aby Česko a další státy unie odváděly méně peněz z národní kasy do evropského rozpočtu, čehož výsledkem pravděpodobně bude, že ochudí také zdejší kraje o dotace z Bruselu. Nečasova vláda se chystá na velmi subtilní diplomatickou hru, která je po delší době prvním zajímavým – bez ironie – postojem k něčemu souvisejícímu s Evropou. Teď o co jde.
Na svém včerejším zasedání schválila vláda svoji strategii k vyjednávání o novém rozpočtu unie na roky 2014–2020. Debata je zatím na začátku. Evropská komise provedla první výkop, když navrhla, že zatímco současný sedmiletý rozpočet je 993,6 miliard eur, ten příští má být 1 bilion a 25 miliard. Navýšení dosahuje 3,2 procent a částka představuje zhruba 1,05 % celkového HDP sedmadvacítky.
Skupina osmi bohatých států unie a také čistých plátců do eurorozpočtu – Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Nizozemí, Švédsko, Rakousko, Finsko – utvořila loni zájmovou koalici, jejíž cílem je snížit celkové výdaje společné kasy během nadcházejících debat. Země zatím neřekly o kolik, ale dá se očekávat, že budou chtít eurorozpočet udržet pod hranicí 1 % celkového HDP unie.
Česko bylo doposud členem “opozice” – skupiny chudších států, především post-komunistických, které jsou stejně jako my čistými příjemci z evropského rozpočtu a kteří budou lobbovat přesně opačně: za zachování, pokud ne navýšení současných eurodotací.
U bohaté osmičky jsme měli dosud statut pozorovatele, teď však vláda uložila Miroslavu Kalouskovi, aby podepsal společný apel bohatých a Česko se stalo plnoprávným členem této koalice – jako jediný nový člen a jediný čistý příjemce z rozpočtu. Důvod? Oficiálně nebyl vysvětlen – pravda, mnoho otázek k tomu Kalousek zatím nedostal –, nicméně z komentářů do věci zasvěcených lidí vyplývá, že důvody byly v zásadě dva.
Zaprvé, prestiž. Coby vláda “rozpočtové odpovědnosti” chce Nečasův kabinet být na straně méně rozhazovačných států. A za druhé, národní kasa. Protože každé unijní euro vyžaduje spolufinancování ze státního rozpočtu – byť jen mezi 10–25 procenty – a mnohé peníze z Bruselu v Česku končí bůhví kde, takže jejich přínos je sporný, dělají eurodotace z pozice Kalouska a Nečase těžko obhajitelné díry do rozpočtu.
Obojí zní srozumitelně, ale… Ale národní strategií na půdě spořivé osmičky zemí, jak vyplývá z vládního materiálu, bude zachovat stávající dotace do regionů a Česko se zároveň nevzdá členství v opozičním klubu chudších. Bude tedy sedět na dvou židlích.
Ani to by nevadilo. Žádat úspornější rozpočet není v žádném protikladu s tím, aby byl zároveň racionálnější, tedy aby se například nesnižovaly výdaje na železniční koridory, silnice a čističky odpadních vod v zaostalejších regionech a škrtalo se spíš na administrativě. Jenže česká vláda bude muset o koherenci a upřímnosti svého postoje přesvědčit hned na dvou stranách barikády a také si svůj názor obrazně řečeno vyboxovat mezi ostatními. A zatímco mezi chudými najde víc zastání pro to, aby se na infrastrukturu neubíralo, mezi bohatšími bude mít naopak víc oponentů, protože Finy, Rakušany a další už silnice opravdu netrápí. Mezi těmito státy je navíc víc těch, které budou tvrdě tahat jen za svůj provaz – Britové za rabat, Francouzi za zemědělce, Němci za škrtání všude – a získání podpory pro svou věc budou mít Češi o to těžší. (A to autorka těchto řádků záměrně pomíjí “měkké” psychologické překážky, tedy to, že Česko nemá mezi bohatšími zeměmi, oním jádrem unie, moc těch, které by se za něj braly, kvůli zamítačské politice všeho začínajícího zkratkou EU ve zdejší krajině…)
Českou vládu opravdu čeká vysoká hra. Pokud uspěje, klobouk dolů! Pokud ne, české regiony si budou muset nasadit tvrdou dietu. Uvidíme nejpozději příští rok.
A ještě jedna poznámka. Pokud pak budou palcové titulky hlásit, že zlý Brusel dá Čechům méně peněz, budeme vědět.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
