Agentura NMS Market Research provedla bleskový průzkum toho, co si Češi myslí o současných občanských revoltách v arabském světě. Z průzkumu vyplynulo, že jim – lidem usilujícím o pád autoritářského režimu – Češi fandí. Sedmdesát devět procent dotázaných odpovědělo, že “ocení,” pokud “zvítězí reformní snahy” Libyjců, Jemenců, Alžířanů a dalších. Dvacet jedna procent Čechů naopak odpovědělo, že by bylo “klidnějších,” kdyby se u moci udržely současné režimy.
Co s těmito závěry? Je sympatické, že se výzkumníci Čechů na tuhle zdánlivě odtažitou věc zeptali, a skóre 79:21 je překvapivě vysoké – alespoň pro autorku těchto řádků. Nicméně okamžitě se vkrádají pochybnosti a otázky. Co to například znamená “ocenit případné vítězství” občanů, kteří se snaží zbavit nezpochybnitelného tyrana? Copak to lze „neocenit“?
A co o nás říká, že bychom byli “klidnější,” kdyby zůstaly u moci současné režimy? Asi nic moc. Strach ze změny je obecně lidská vlastnost, u nás Čechů jen zvýrazněná, a “klidnější” by byl celý svět včetně bojovníků za lidská práva, protože nastartované události s sebou přirozeně nesou nejistotu a tudíž relativní neklid oproti dosavadnímu relativnímu klidu. Tak ale problém nestojí – buď fandíme změnám, a tudíž máme být radši, nebo nefandíme, a pak máme být neradi. „Být klidnější“ neznamená vůbec nic.
Otázka v průzkumu měla být formulována jasněji, aby se skutečně odkryly názory české veřejnosti. Třeba takto: Stojíte na straně revoltující společnosti bez ohledu na výsledek nepokojů, anebo na straně zachování statu quo?
A teď by to chtělo jít trochu pod povrch, potrápit nás. Jinak totiž vypadá odpověď, když jsme vyptáváni na obecný názor na bouře někde tam v Libyi a jinak vypadá, když se zpřesní kontext a zvýší spoluodpovědnost respondenta. Co takhle otázka – která je aktuální teď, před týdnem ještě nebyla – “Podporujete občanské nepokoje v arabském světě s tím, že to pro Českou republiku ponese náklady v podobě vojenské či finanční účasti na mezinárodní intervenci nebo spoluúčast při přijímání desítek tisíc uprchlíků z arabských zemí na území EU?”
Skóre by tady bezpochyby vypadalo jinak, to však platí i pro jiné státy a jiná společenství. Odlišuje je právě rozptyl v procentních bodech mezi odpověďmi “ano” a “ne.” A až na tomhle rozdílu se srovnatelnými zeměmi se můžeme něco dozvědět, o okolí a o nás samých, a dojít k závěru, co si vlastně myslíme.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
