Tolkien byl přesvědčen, že lidstvo je padlá rasa odsouzená k utrpení

Fanoušci a čtenáři Tolkiena ten pocit dobře znají. Když hobit Sam Křepelka na poslední stránce Pána prstenů pronese větu „tak jsem se vrátil“, v duši se rozhostí smutek, nekonečná prázdnota a touha ve světě Středozemě ještě chvíli setrvat. Podmanivost Tolkienových knih spočívá nejen v síle velkých příběhů, ale také v dokonalé propracovanosti mytologického světa, který je přesně zmapovaný, jeho národy mají vlastní jazyky a za každou postavou se skrývá rodokmen nezřídka sahající do několik tisíc let vzdálené minulosti. V rámci moderní fantasy literatury existuje mnoho zvučných jmen, ale legendárium otce žánru zůstává i padesát let po jeho smrti nepřekonané. Dokazuje to i nová kniha Pád Númenoru popisující druhý věku Středozemě - tedy období, které není zdaleka tak známé jako éra z příběhu Pána prstenů.

Z mnoha útržků roztroušených po jiných svazcích ji sestavil přední „tolkienolog“ Brian Sibley, mimo jiné autor knih o mapách Středozemě nebo oceňovaného rozhlasového zpracování Pána prstenů. Druhý věk popisuje jako temné období, v jehož středu stojí takřka biblický příběh vzestupu a pádu slavné ostrovní říše Númenor, jejíž obyvatelé se odvážili postavit bohům. „Příběh Númenoru je v jádru příběhem lidské slabosti a podlehnutí zlu,“ říká v rozhovoru pro Respekt. Zároveň jde o dobu, ve které byly ukovány prsteny moci a čaroděj Sauron vytvořil temnou říši Mordor, čímž druhý věk připravuje půdu pro Tolkienův nejslavnější příběh, tedy Pána prstenů.

Pád Númenoru tak může čtenářům sloužit jako dílo, ze kterého se dozví, odkud se vzaly postavy, říše nebo kouzelné předměty známé z příběhu, jejž proslavilo filmové zpracování Petera Jacksona. Nová kniha zároveň popisuje období, které v seriálu Prsteny moci zpracovává společnost Amazon, takže čtenáři i diváci můžou porovnávat, do jaké míry se tvůrci odchýlili od originálu. Pro skalní fanoušky a fantasy nerdy je pak kniha dalším útočištěm, do kterého se lze uchýlit poté, co Frodův věrný přítel pronese onu památnou poslední větu.

Než se dostaneme k nové knize, jedna osobní otázku. Jako celoživotní tolkienolog, který dílo otce moderní fantasy literatury zná takřka dokonale: jaká je vaše oblíbená postava z jeho pohádkové Středozemě?

Je těžké odpovědět, protože existují různé důvody, proč mít rád tu nebo jinou postavu. Z dramatického hlediska bych řekl, že Glum, protože je velmi komplexní figura, což ovšem neznamená, že je nejsympatičtější. Je nejednoznačný, není to ani vyložený padouch, ale ani kladný hrdina. Je v něm vnitřní konflikt, což ale platí i pro Froda Pytlíka. Kdybych mohl říci dvě oblíbené postavy, byli by to tedy Glum a Frodo. Kromě nich mám ještě jednu velmi oblíbenou postavu, která ale v knihách nedostává příliš prostoru, i když je velmi zajímavá, a tou je Elrond.

Co vás na něm přitahuje?

Svým životem trvajícím několik tisíc let přemosťuje obrovský časový úsek v dějinách Středozemě, což jsem ocenil až mnohem později. V prvním díle Pána prstenů v kapitole Elrondova rada se v Roklince rozhodne o zničení prstenu, což je svým způsobem zlomový bod v příběhu i v historii Středozemě. Elrond během toho setkání několika větami odkazuje na dávnou minulost, na druhý věk, kdy byly prsteny moci ukované. V době prvního vydání Pána prstenů jsme ještě neměli přístup k až mnohem později zveřejněným příběhům z dob prvního a druhého věku Středozemě, Silmarillion ani Nedokončené příběhy tehdy ještě nebyly vydané, takže jsme netušili, co všechno se za těmito zmínkami skrývá za úžasné příběhy. Když během setkání se Společenstvem prstenu v Roklince Elrond vypráví, jak stál u ohnivé propasti v Hoře osudu a snažil se přesvědčit Isildura, aby prsten useknutý ze Sauronovy ruky zničil, je to jen několik vět, za kterými se ale skrývá obrovský příběh. Elrond byl vlajkonošem v bitvě před Černou bránou během Války posledního spojenectví a vypráví o tom při setkání odehrávajícím se o několik lidských generací později, což je skvělá ukázka toho, jak obrovské a propojené Tolkienovo legendárium je. Elrond tu hloubku a propojenost zosobňuje. A samozřejmě každá z návštěv Roklinky je příjemná a idylická; je to místo, kde prostě chcete strávit dovolenou. Postava, kterou mám také velmi rád, je Stromovous, protože je podle mě v jistém smyslu nejblíže Tolkienově povaze, vypovídá o jeho lásce k přírodě a pocitu, že svět je místem nejen pro člověka, ale pro všechny živé bytosti. Když čtu Tolkienovy knihy, fascinuje mě vlastně skoro každá postava.

Většina lidí, kteří se někdy setkali s Tolkienovým dílem, pravděpodobně bude znát Pána prstenů a Hobita, ať už ve formě knih nebo filmů. Oba příběhy se odehrávají ve třetím věku Středozemě. Pak je tu Silmarillion, kniha napsaná z Tolkienových poznámek po smrti autora jeho synem Christopherem a popisující první věk, tedy stvoření Ardy, příchod elfů, lidí, trpaslíků, skřetů a dalších tvorů, vzestup temného pána Melkora a jeho závěrečnou porážku. Silmarillion je známý spíše jen fanouškům Tolkienova díla. Vaše kniha Pád Númenoru, která nyní vychází, pak popisuje druhý věk, který leží mezi těmito díly. To je období, které je v Tolkienově díle nejméně popsané a znají ho nejspíše už jen skalní autorovi příznivci a fantasy-nerdi, jako jste vy nebo já. Je to období, které dosud nebylo popsané v jedné knize: zmínky o něm jsou rozeseté po Silmarillionu, Nedokončených příbězích, v dodatcích k Pánovi prstenů a ještě v několika dalších knihách. Zároveň je to dlouhé období pokrývající několik tisíc let. Jak těžké bylo dát dohromady jednu knihu zachycující tak útržkovitě popsané a zároveň velmi dlouhé období?

Na úvod musím uvést, že zadání, které jsem měl od vydavatele, bylo udělat přesně to, co popisujete, tedy shromáždit už dříve vydané a všemožně rozptýlené zmínky o druhém věku do jedné ucelené knihy. Neměl jsem tedy za úkol provést to, co udělal Christopher Tolkien v Silmarillionu, kdy vzal otcovy načrtnuté příběhy a volně z nich sepsal vlastní souvislý příběh. Nic takového si správci Tolkienovy pozůstalosti v tuto chvíli vydat nepřejí, což respektuji. Když za mnou vydavatelství Harper Collins přišlo s nabídkou, abych udělal knihu o druhém věku, řekl jsem jim, že jediný způsob, jak to mohu udělat, je chronologicky seřadit známé příběhy nebo útržky příběhů o této době.

Čím jste začal?

Tím, co obsahují Tolkienovy dodatky k Pánovi prstenů. Ty popisují vznik ostrova Númenor, který lidé dostali spolu s dlouhověkostí jako dar od bohů Valar na konci prvního věku za pomoc elfům v rozhodující válce proti Melkorovi. V dodatcích jsou jeden po druhém zmínění všichni králové Númenoru včetně letopočtů jejich vlády. To byl začátek a důležitý základ, protože jsem díky tomu měl před sebou celé období tří tisíc let trvání druhého věku jako kostru, na kterou jsem pak mohl zkoušet věšet různé příběhy a detaily. Jenže problém je, že materiál z druhého věku často příliš detailů neobsahuje. U některých období víme jen jméno krále a letopočty, od kdy do kdy vládl - a to je vše. Často ani neznáme jména jeho ženy a dětí, je to zkrátka velmi kusý, útržkovitý materiál. Pak jsou tu samozřejmě králové, o kterých toho víme hodně, především Ar-Pharazôn, poslední král, který způsobí zkázu Númenoru.

Kam jste tedy sáhl, když jste měl tuhle kostru?

Prošel jsem The History of Middle-earth (dvanáctisvazková kniha popisující veškeré materiály a dokumenty, z nichž postupně vzniklo Tolkienovo dílo, česky dosud nevyšlo – pozn. red.), samozřejmě Silmarillion, kde je v kapitole Akallabêth popsaný příběh pádu Númenoru, a také Nedokončené příběhy, kde je rozesetá spousta útržků. Zároveň jsem měl pocit, že pokud chci příběh druhého věku podat čtivě a trochu přístupně i pro lidi, kteří znají třeba jen Hobita a Pána prstenů, ale Silmarillion nebo Nedokončené příběhy nečetli, tak bych měl do chystané knihy zahrnout i momenty ze známých knih, aby poskytovaly něco jako záchytné body. Jedním je právě Elrondova rada v Roklince, kde se řeší vznik prstenů, nebo Gandalfovy cesty do knihovny v Minas Tirith, kde pátrá po historii prstenu. Tyhle zmínky propojují trochu vzdálený svět druhého věku s třetím věkem, tedy obdobím, který lidé dobře znají z knih a filmů.

Otázka, kterou vám asi pokládá hodně lidí, zní: Když si člověk Pád Númenoru koupí, co v něm tedy najde nového, co ještě nebylo v žádné předchozí knize?

Krátká odpověď zní, že nic.

Nesouhlasím…

Říkám to proto, že někteří fanoušci Tolkiena si po vydání stěžovali, že kniha spojující dohromady materiál už dříve vydaný v jiných knihách je jen maskovanou snahou vytáhnout z nich peníze. Je pravda, že v knize není nic zcela nového. Ale na svoji obhajobu bych řekl, že řadu lidí snad potěší, že budou mít příběhy z druhého věku konečně na jednom místě a nebudou je muset lovit v mnoha knihách. To jim umožní přemýšlet nad něčím, co možná doteď tolik nechápali, nebo o tom měli jen kusé povědomí, tedy o říši Númenor a o příběhu druhého věku. Tolkienovským nadšencům samozřejmě nevadí dohledávat si příběh druhého věku v mnoha knihách, ale lidé, kteří nerdy nejsou, knihu možná ocení. Navíc v době, kdy společnost Amazon vypustila do světa seriál Prsteny moci, který se ve druhém věku částečně odehrává, určitě existují lidé, kteří si pokládají otázku, co je to vlastně za období a chtějí se o něm dozvědět víc přímo od Tolkiena. Zároveň chci dodat, že kniha nijak nesouvisí s uvedením seriálu, a skutečnost, že anglická verze vyšla v době první řady, je náhoda.