Oscaři bojují o slábnoucí lesk a diváky sázkou na zahraniční filmy

Americká filmová a televizní akademie vyhlásila oscarové nominace. Nejvíce šancí na zlatou sošku má western Síla psa režisérky Jane Campion s dvanácti kategoriemi. O dvě méně získalo epické sci-fi Duna Dennise Villeneuva. Po sedmi mají remake muzikálu West Side Story, pod nímž je podepsaný Steven Spielberg, a Belfast, černobílé melodrama Kennetha Branagha zachycující režisérovo dětství v severoirském městě.

Desítka filmů nominovaných v kategorii nejlepší film strategicky pokrývá celé žádoucí spektrum: Sílu psa natočila žena, komerčně úspěšné velkofilmy zastupuje Duna, uvědomělou agitaci K zemi hleď!, citlivost vůči okrajům hit Sundance V rytmu srdce převážně obsazený hluchými herci, hollywoodskou klasiku West Side Story, černošskou identitní politiku Král Richard s Willem Smithem, indie film na hraně Lékořicová pizza, dojímavý životopis oscarového veterána Belfast, latinskoamerickou stopu neo-noir Ulička přízraků Guillerma del Tora a zahraničí japonský Drive My Car.

Příběh o silné Jane

Letošní oscarová sezóna má přitom dva hlavní příběhy. První se týká novozélandské režisérky Jane Campion, která je první ženou nominovanou dvakrát za režii. První nominaci získala v roce 1994 za feministicko-psychologické Piano. Akademici nakonec dali přednost Stevenu Spielbergovi za Schindlerův seznam – který vyhrál i hlavní kategorii nejlepší film – a Campion si odnesla cenu za nejlepší adaptovaný scénář. Tady je ostatně nominovaná i letos za Sílu psa, pomalu plynoucí revizionistický western o potlačování vlastního já a bolestivém hledání identity, v němž nakonec nikdo není takový, jakým se zdá. Předlohou byla kniha Thomase Savage.

Síla psa se postupně dostala na pomyslnou špici oscarového pelotonu na vlně cen, které jsou pro řadu hlasujících hlavním indikátorem, že snímek stojí za pozornost nezřídka jej dostanou do jejich zorného pole. Tam bylo letos dvojnásob obtížné se propracovat. Pandemie se podepsala na oscarových kampaních a lobbování. Klasické projekce s party a dárky se nedaly aplikovat na domácí projekce, kde většina akademiků filmy nakonec viděla.

 Síla psa nabírala na síle po ceně za režii pro Campion na festivalu v Benátkách, uspěla v několika kategoriích na Zlatých globech, vyzdvihly ji asociace kritiků napříč Amerikou. Kromě sedmašedesátileté režisérky, která se poslední léta věnovala televizi, jsou nominováni i Benedict Cumberbatch za roli tyranského kovboje s tajemstvím, Kirsten Dunst za alkoholem nalomenou matku syna, jenž se vymyká typické představě chlapa  (Kodi Smit-Mc Phee nominovaný za vedlejší roli). Cumbertatchova postava si z obou udělá terč vlastní temnoty. Nominaci má i filmový (a skutečný) manžel Dunst Jesse Plemons. Ari Wegner je nominovaná za kameru: poučená obrazivostí klasického westernu vtiskuje Síle psa vlastní vizi pomáhající vytvořit melancholii zatajované hrozby a napětí.

Pokud Campion režijní nominaci promění, získá dva roky po sobě Oscara režisérka – loni uspěla Chloé Zhao za Zemi nomádů. Nominace Síly psa také představuje body pro Netflix, který za filmem stojí. Stejně jako stojí za K zemi hleď! a debutem Maggie Gyllenhaal Temná dcera podle knihy Eleny Ferrante (tři nominace: herečka v hlavní roli pro Olivii Colman, herečka ve vedlejší roli pro Jessie Buckley a nejlepší adaptovaný scénář pro Gyllenhaal). Zatím jedinou režisérkou, která má doma Oscara za nejlepší film i režii, je Kathryn Bigelow za Smrt čeká všude (2008).

Hledání nových fanoušků

Druhým letošním oscarovým příběhem je nebývale silná přítomnost zahraničních filmů napříč kategoriemi. Tedy mimo jasně vymezené pole nejlepší zahraniční film, kde historicky přebývaly. Před dvěma lety jihokorejský režisér Pong Džun-ho – držitel Oscara za snímek Parazit – mluvil o tom, aby se akademici a diváci přestali bát titulků, které mají koneckonců jen několik centimetrů.

Pong Džun-ho a jeho sociální satira se stali miláčky Oscarů. Hollywood, pro který jsou Oscary hlavně nástroj k vytváření a formování vlastní značky, mohl jeho prostřednictvím vyprávět příběh o větší otevřenosti mezinárodní kultuře (nehledě na oslovování nemalého jihokorejského trhu). Takový příběh se hodí dvojnásob ve chvíli, kdy dlouhodobě klesá divácký zájem o předávání cen. Organizátoři se snaží hledat všemožné cesty, jak jim vrátit lesk a relevanci, kterou začaly ztrácet někdy na přelomu milénia. Tehdy začalo být zřejmé, že jsou oceňovány komerční hity a nikoli tzv. kvalitní dramata, která doposud vysílala zprávu o Hollywoodu jako průmyslu s vkusem a na úrovni.

Podoba komerčního hitu se přitom zásadně změnila, což udělalo čáru přes oscarový rozpočet. Hollywoodské velkofilmy už nevypadají jako Titanik nebo alespoň Pán prstenů. Mají podobu komiksových adaptací, které sice ladí s komerčními úvahami, ale nikoliv s kýženým obrazem Hollywoodu coby vážené instituce. Mezi nejlepší filmy je tak možné nominovat obrazově ambiciózní Dunu, u níž se dá mluvit o režijním autorství, ale nikoliv snímek Spider-Man: Bez domova, komerční hit loňského roku.

A Parazit ukázal, že kvalitní dramata s nemalým mezinárodním diváckým zásahem se dají lovit v zahraničních vodách. Japonský snímek Drajv maj kár režiséra Rjúsuke Hamagučiho byl mohl být takovým letošním Parazitem. Křehká adaptace povídky Harukiho Murakamiho má podobnou podporu amerických médií i kritiků a je nominovaná nejen mezi pěticí zahraničních filmů, ale i za adaptovaný scénář, režii a film. Dánský animovaný dokument Utéct o afghánském gayovi, jenž jako chlapec dostal azyl v Dánsku, je nominovaný na nejlepší dokument, animovaný a zahraniční film.

Poslední kategorii sdílí s norským komediálním vztahovým dramatem Nejhorší člověk na světě, za který jsou zároveň Joachim Trier a Eskil Vogt nominovaní za nejlepší adaptovaný scénář. Penélope Cruz má šanci na cenu pro nejlepší herečku za roli v nejnovějším dramatu španělského národního pokladu Pedra Almodóvara Paralelní matky, která má i nominaci za nejlepší původní hudbu.

Její konkurencí jsou Kristen Stewart za ztvárnění princezny Diany za pokrajem nervového zhroucení ve filmu Spencer, Jessica Chastain za roli zakladatelky kazatelského televizního impéria Očima Tammy Faye a Nicole Kidman za převtělení se do ikony americké pop-kultury, televizní komičky Lucille Ball ve filmu Ricardovi.

Větší akcent na zahraniční tituly by mohl přitáhnout nejen nové americké publikum, kterému se líbí představa otevřených filmových světoobčanů, ale i zahraniční diváky. Ti mohou mít větší chuť si Oscary pustit, pokud budou mít své japonské, dánské, norské nebo španělské želízko v ohni ve více kategoriích. Navíc všechny nominované filmy prošly světovými festivaly a mohou jim tak snáz fandit i další diváci mimo země jejich původu. Právě fanoušky Oscary bojující o své místo na slunci potřebují ze všeho nejvíc.