Jistota velkého bijáku. Český lev letos patřil Zátopkovi a Ukrajině

Český lev čas od času sloužil - trochu ke zděšení organizátorů - jako politická tribuna. V minulosti se filmaři v děkovných řečech měnili v komentátory a glosátory politické scény a pouštěli se do kritiky tu Andreje Babiše, tu Miloše Zemana. Letos byla poprvé politika na Lvech nejen vítaná, ale v podstatě nezbytná. Vzhledem k válce na Ukrajině nemohlo být 29. předávání filmových cen apolitické. Organizátoři věnovali Ukrajině celý večer vizuálně sladěný do žluto-modré ukrajinské vlajky.

Na úvod promluvil ukrajinský velvyslanec v Česku Jevhen Perebyjnis, vybíraly se peníze na Ukrajinu, vyjadřovala podpora vojákům bojujícím proti ruské agresi, mluvilo se důležitosti svobody, kritizovali ruští filmaři přisluhující režimu Vladimíra Putina a zároveň varovalo před rusofobií. Filmové předávání tak získalo společenskou užitečnost, do jejíchž škvír se vpasovaly ceny. Pro největší počet si podle očekávání doběhl životopisný Zátopek. I v nejistém současném světě totiž zůstávají některé jistoty – třeba konzervativní filmové cítění hlasujících akademiků.

Zátopek režiséra Davida Ondříčka získal osm cen z celkových třinácti nominací. Včetně těch hlavních: nejlepší film, režie a herec v hlavní roli pro Václava Neužila za ztvárnění olympijského vítěze. Uspěl i za kameru, scénografii a masky. Pro Ondříčka je to druhá soška za režii celovečerního filmu – získal ji v roce 2013 za detektivku Ve stínu, kterou rovněž spoluprodukoval Kryštof Mucha. Nominovaná byla i Martha Issová za ztvárnění Zátopkovy ženy Dany. Stejně jako z Cen české filmové kritiky si však cenu pro nejlepší herečku odnesla Pavla Gajdošíková za roli živelné prodavačky s porno minulostí v romanci Chyby Jana Prušinovského. Zátopka už Česká filmová a televizní akademie vybrala jako českého zástupce na Oscary – stejně jako čtyři předchozí vítěze kategorie nejlepší film.

Se stejným počtem nominací jako Zátopek vstupovala do večera černá komedie Okupace debutujícího Michala Nohejla. Silně stylizovaný film odehrávající se na pozadí československé normalizace, kdy na divadelní večírek vpadne podnapilý důstojník sovětské armády, nakonec získal tři ceny. Hned z kraje večera si pro sošku pro herečku ve vedlejší roli přišla Antonie Formanová, později pak za hudbu dvojice La Petite Sonja a Hank J. Manchini a scenáristé Marek Šindelka a Vojtěch Mašek. Nejlepším animovaným filmem se stal titul Myši patří do nebe Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka(v konkurenci snímků Moje slunce Mad Michaely Pavlátové a Rudé boty Anny Podskalské).

V hlavní roli ale byla nakonec Ukrajina. „Chtěl bych poděkovat, že organizátoři věnovali ceremoniál Ukrajině a našemu boji proti ruskému agresorovi,“ uvedl na začátku večera ukrajinský velvyslanec. Akademie poslala na pomoc Ukrajině 300 tisíc korun, dalších sto tisíc věnovala během večera Diana Cam Van Nguyen, která spolu s cenou pro nejlepší studentský film obdržela šek na zmíněnou částku. S filmem Milý tati, osobní výpovědí o dramatickém vztahu mezi otcem a dcerou, zvítězila česko-vietnamská animátorka i v kategorii nejlepší krátký film. Přispívat na konto Člověka v tísni mohli během večera i hosté v sále a televizní diváci. Během udílení na něj přibylo přes pět milionů korun.

Ukrajinský velvyslanec mimo jiné apeloval na přítomné filmaře, aby byli ruští filmaři a kinematografie vyloučeni z tuzemských kin a festivalů. „Říká se, že umění a sport jsou mimo politiku. Dnes už to ale neplatí. Není to jen Putin, kdo začal válku. Velká část ruského národa jeho činy podporuje nebo mlčí. A jsou mezi nimi bohužel i umělci a zástupci ruské kinematografie,“ řekl a jmenoval režiséra Nikitu Michalkova, blízkého přítele Vladimira Putina.

Případnou sílící rusofobii a dojem, že všichni Rusové podporují Putina, měla naopak utlumit herečka Elizaveta Maximová, rodačka z ruské Kazaně s ruskými i ukrajinskými kořeny, která vyrostla v Česku a kterou organizátoři pozvali, aby předala cenu pro nejlepší studentský film. „Moje srdce je s Ukrajinou, s rodinou a přáteli, kteří žijí v ohrožení a kteří nechtějí a nemohou odjet. Ale moje srdce je i s mými blízkými žijícími v Rusku, s prarodiči, kteří poslouchali zakázané rádio, s mladším bratrem, který byl za účast na mírumilovné demonstraci zatčen,“ řekla na pódiu herečka předávající jednu z cen.

V pomyslném závodě mezi dvěma tituly vracejícími se do československé minulosti dali akademici i letos jako tolikrát v minulosti přednost srozumitelnému příběhu osobnosti československých dějin před experimentálněji pojatým podobenstvím o historické paměti a národní identitě formované sovětskou okupací, jež nabídla Okupace. V souladu s dlouhodobým vkusem i představách o „kvalitní“ kinematografii, kdy letos například zcela přehlédli v nominacích výrazný debut Šimona Holého Zrcadla ve tmě.

Verdikt tak potvrdil, že má pro českou kinematografii smysl existence rozdílných filmových cen, kde hlasující posuzují filmy z jiné perspektivy a s jiným vnímáním, co si zaslouží ocenit. Únorovým Cenám české filmové kritiky totiž dominovala právě Okupace. Vítězství Zátopka na Českých lvech je nicméně dobrá zpráva pro český film jako celek:  coby vyzdvižení srozumitelně diváckého, výpravného filmu se silnými hereckými výkony v době, kdy je třeba publiku připomínat, že si pro filmový zážitek mohou jít do kina. Stejně jako je dobrou zprávou, že kritici a kritičky upozornili na výjimečný menší film, jaké v Česku vznikají málokdy a který si pozornost zaslouží.

Přesto se vkrádá myšlenka, že přetrvávající potřeba akademiků oceňovat „velké bijáky“ letos shodou okolností připravila Českého lva o silné symbolické finále večera věnovaného ukrajinskému boji proti ruské agresi.