Vary 10: Hororová matka, Kaurismäkiho retro, soudní pitva manželství

Pro filmy často platí, že co divák to názor. Osm filmových kritiček, kritiků a dramaturgů oslovených do tradiční ankety Respektu o největší filmové zážitky právě skončeného festivalu v Karlových Varech se ale překvapivě shodlo, že Aki Kaurismäki je stále ve formě, byť by se mohlo zdát, že natáčí pořád totéž. Jeho nový snímek Karaoke blues (v originále Spadané listí) v hodnocení jednoznačně vede. V závěsu je Anatomie pádu, vítěz z Cannes, nebo Unavená naděje, nový opus tureckého režiséra Nuri Bilge Ceylana. Z českých snímků se v hodnocení opakovaně objevovala hororová absurdní komedie Přišla v noci.

Jindřiška Bláhová, filmová redaktorka (Respekt)

Karaoke Blues (Kuolleet lehdet, r. Aki Kaurismäki, Finsko/Německo, 2023) Finský režisér Aki Kaurismäki je přírodní důkaz. Podařilo se mu vytvořit značku a formuli vytváření vlastních světů, zároveň každý jeho výsledný film vždy působí, jako by vyprávěl poprvé. Karaoke Blues je další ze série snímků o osamělých outsiderech, kteří hledají obyčejné štěstí – snažení, jež u Kaurismakiho nepůsobí jako klišé, ale jako čistá pravda existence. Tichá bezproblémová Anna jde od jedné manuální práce ke druhé, žije sama v garsonce a po večerech sleduje filmovou klasiku v místním kině nebo usrkává drink v baru s kamarádkou. Na karaoke jednou potká svářeče Holappu a zdá se, že by se jejich životy mohly změnit. To by ale šarmantní chlapík nesměl milovat víc lahev než sebe. Kaurismäki poklidným tempem, za pomocí precizně zvolených songů - nesoucích emoci a plnící funkci pilířů vyprávění – i s absurdním humorem točí o míjení se a nacházení, o posledních šancích v životě a odvaze porazit vlastní démony. Pokusit se být lepší pro druhého, a tím i pro sebe. Náladou retro-film a stylem zasazený do sedmdesátých let je zároveň palčivě politicky aktuální. Na pozadí malého příběhu dvojice běží velký krutý příběh dějin v Ruskem okupované Ukrajině, který přinášejí rozhlasové vlny. Finové mají agresora hned na hranicích. Karaoke Blues je tak i nenásilným manifestem o nutnosti nepoddávat se osudu a žít dobře všemu navzdory.