Zlaté tornádo, říkají na jihu Moravy a pomáhají Ukrajině

Náměstí v Moravské Nové Vsi pořád ještě nese stopy loňského tornáda. Většina domů v obci už má opět vztyčené střechy, které živel odnesl, ale obecní úřad na ni teprve čeká, tam jsou opravy složitější, a také škola na náměstí se teprve rekonstruuje. V ulicích je občas díra mezi domy, proluka, kde majitelé tornádem smetených obydlí teprve budou stavět. Nebo taky ne, někteří se rozhodli dům neobnovovat. Kostel svatého Jakuba staršího je obehnán lešením, i na věži stále chybí střecha.

…Penzion Moravia přes ulici od školy vypadal těsně po tornádu žalostně, střecha i krovy zmizely, opravy byly rozsáhlé. Dnes už je zase v provozu a uvnitř díky novému vybavení - všechno v něm zničilo tornádo a následný déšť -  ještě hezčí než dříve. V jeho chodbách se mezi pokoji prohánějí ukrajinské děti. Je jich tu osm patří k nim ještě dvanáct dospělých rozmístěných do pokojů penzionu.

Byla to samozřejmost

“Manžel zůstal doma v Merhanci v Dněpropetrovské oblasti,” říká osmatřicetiletá Nina s desetiletou dcerou Angelinou po boku. Má tu i syna Mišu, je mu dvanáct a na rozdíl od sestry má zajištěnu distanční on-line výuku ze své ukrajinské školy. Takových dětí je tu víc. Nina sem přijela z Brna stejně jako ostatní - autobusy je přivezly z brněnského výstaviště z uprchlického centra zřízeného krajem, protože se tu pro ně v penzionu našlo ubytování.

Se svou novou známou Tanjou, matkou synů Danyla (11) a ročního Zachara, si pochvalují pokoje a klid, který tu po útěku z rodné země našly. Dostávají snídani a přes den další jídla, ubytovatelé jsou k nim prý moc milí. Od úřadu práce dostala každá z nich 2500 korun na člověka v rodině včetně dětí jako okamžitou mimořádnou pomoc v nouzi. “Ale rozhodně chci co nejdřív pracovat,” říká Nina, “hledám práci, jak se dá.” Tanja s ročním dítětem do práce zatím nemůže, ale všichni ostatní hledají práci také.

Právě s tím jim přišla pomoci místní obyvatelka Zlata Maděřičová, která bydlí za rohem.  Skrze svoji Jihomoravskou komunitní nadaci, jejíž hlavní stanoviště je v bytelné, obytné a po tornádu nově vyspravené stodole na zahradě domu Maděřičových, ihned po napadení Ukrajiny vyhlásila sbírku na pomoc lidem ve válce. Teď tu novým obyvatelům penzionu Moravia vysvětluje, že když napíšou na papír, co dělali dosud, jaké mají vzdělání a co umějí, předá seznam hospodářské komoře.

“Mám domluveno s ředitelkou okresní komory v Břeclavi, že tu nabídku pracovníků rozešle do firem ve své databázi a ty pak mohou uprchlíky zaměstnat,” popisuje Zlata Maděřičová. Mezi novými hosty penzionu je i stomatolog Saša z Kyjeva, má s sebou manželku, maminku a rok a půl starého syna Marka. Ten si práci, jak říká, zajišťuje sám - zkoumá možnosti pracovat v oboru. Už ví, že musí získat nostrifikaci, tedy uznání vzdělání z Ukrajiny, a že k tomu je třeba složit zkoušky na Masarykově univerzitě v Brně.

Ubytovatelem nově příchozích je podnikatel Martin Hřebačka, který tu kromě penzionu provozuje hospodu. I tu mu poničilo tornádo a coby majitel penzionu se poté ocitl ve zvláštní státní přihrádce, pro niž se pomoc nenašla - majitelé penzionů zkrátka přišli s finančními náhradami z dotačních titulů zkrátka. “Všechno jsme to opravili z pojistky a ze svého,” říká, “teď jsme v naději, že se na nás taky nějaká pomoc vyjde.”

Jedná o tom s hospodářskou komorou a ta se státem vedeným novou vládou, ale jak to dopadne, prý zatím neví. Ale když bylo potřeba najít bydlení pro rodiny prchající před válkou, neváhal prý ani chvilku. “Člověk nikdy neví, kdy se ocitne v těžké situaci a taky bude potřebovat pomoct. Teď potřebují pomoci uprchlíci z Ukrajiny a zdálo se mi to jako samozřejmost,” říká Martin Hřebačka.

Smlouvu na ubytování lidí z Ukrajiny uzavřel s Jihomoravským krajem zatím na měsíc, kraj ubytovatelům garantuje dvě stě až 250 korun na den. Kolik to bude přesně, Martin Hřebačka neví, peníze mu přijdou až zpětně. Pomohl i městys Moravská Nová Ves: jak říká do telefonu starosta Marek Košut, rada se usnesla, že ke státem garantovanému příspěvku přidá ještě stokorunu na člověka a den jako příspěvek na jídlo, které penzion svým novým hostům zajišťuje.

Vděk a chuť to vracet

Pomoc pro Ukrajinu je v městysu, který paralyzovalo vloni v červnu tornádo, tématem, kam se člověk pohne. Ukrajinští dělníci opravující kostel si na lešení pouštějí z rozhlasu ukrajinské válečné zpravodajství, farář Marian Kalina slouží bohoslužbu za Ukrajinu, na dvoře u Maděřičových rostou hromady krabic s materiální pomocí pro Ukrajinu, obyvatelé nosí i peníze. “Lidé z Moravské Nové Vsi pomáhají, jak můžou. A vypozorovala jsem, že s největší pomocí a nejrychleji chodí ti, jejichž domy byly tornádem postiženy nejvíc,” říká ředitelka Jihomoravské komunitní nadace.

Jak už bylo řečeno, hlavní sbírkou je zdravotnický materiál pro Ukrajinu. Podle seznamu doporučeného nadací lidé nosili obvazy, obinadla, škrtidla, léky. “Seznam sestavila jedna zdravotní sestra z kyjovské nemocnice. Slouží u záchranářů, takže ví, co je nejvíc potřeba,” popisuje Zlata Maděřičová. “Odhaduju, že za pár dní jsme poslali na Ukrajinu materiál minimálně za půl milionu korun.” Cestu do cíle pomoci si našla na internetu: spojila se s mužem z Brna, který má na Ukrajině kořeny a převáží tam věci dodávkou.

Třicetiletá manažerka Jitka bydlí v ulici vzniklé v Moravské Nové Vsi asi rok před tornádem: tehdy si tu mladé rodiny koupily parcely na bývalém poli a začaly stavět. Bydlely tu pár měsíců, když jim střechy, stropy, vybavení domu, okna i dveře odneslo tornádo. Stejně jako všichni postižení v městysu vzpomínají na neuvěřitelnou vlnu solidarity z celé země, která jim pomohla finančně i konkrétní pomocí na domech, aby se postavili znovu na nohy. A když tohle zažili, jsou teď vděční a citlivější k neštěstí jiných lidí.

“Ozývali se nám tehdy nezištně lidé, které jsme neviděli třeba deset let. Přijížděli a pomáhali lidé úplně cizí,” vzpomíná Jitka. „Snažím se to od té doby nějak vrátit. Každý měsíc pošlu někomu příspěvek na Donio. A hned v první den války jsem kupovala věci pro ukrajinské děti. Pořád cítím velký vděk a potřebu pomáhat dál.”

Kromě navýšení příspěvku pro penzion Moravia zjišťovali radní i další možnosti v ubytování potřebných. “Máme tu v domě s pečovatelskou službou tři volné malé byty. Rozhodli jsme se je neobsazovat, aby byly volné pro rodiny z Ukrajiny, když bude potřeba.” A to asi bude: pokud najdou v Moravské Nové Vsi nebo v dojezdové vzdálenosti práci, nově příchozí by tu rádi zůstali - jak říkají, líbí se jim přívětivost místních, klid moravského maloměsta i příslib školky či školy pro děti.

“Uvažujeme o zřízení dětské skupiny,” říká k tomu starosta. Místo v mateřské škole podle něj je - a pro větší děti, ukrajinské školáky z Moravské Nové Vsi i okolních vesnic, by zase bylo možno vyčlenit budovu staré školy v Tvrdonicích, která donedávna sloužila jako náhradní škola pro děti z Hrušek. Těm vzalo původní školu tornádo, teď už ji mají opravenou.

“Nám se tady převrátil život naruby během čtyř minut tornáda, najednou byl v troskách, stejně jako naše domy,” uzavírá Zlata Maděřičová, “ale teď, když tu všichni pozorujeme zprávy z Ukrajiny, říkáme si - zlaté tornádo. Uvědomujeme si, jak strašné to pro Ukrajince je a co za hrůzy prožívají.”