Vylezli na dům, udělali krov a zase odjeli. Jak pokračuje odstraňování následků tornáda

Ze sokolovny na okraji Moravské Nové Vsi si mladý muž z místního skladu na pomoc lidem postiženým tornádem odnáší čtyři přikrývky. K dispozici jsou tu i peřiny, domácí spotřebiče jako mixér nebo mikrovlnka, nádobí, hrnce, oblečení, spacáky, čisticí prostředky a jiná drogerie, konzervy s jídlem a lahve s vodou  – zkrátka vše, co člověka napadne. „Nejvíc si lidé chodí navečer a večer pro sprchové gely, mýdla a šampony, když se potřebují po celém dni práce umýt,“ říká Tereza Knězková, která sem přijela před čtyřmi dny jako dobrovolnice. A protože člověk, který sklad do té chvíle vedl, musel odjet, dostala do ruky mobil a stala se v minutě jeho „šéfovou“ a organizuje ho. V běžném životě řídí Tereza Knězková granty v brněnském Centru dopravního výzkumu; tady v Moravské Nové Vsi bude muset brzy končit, takže pracovní telefon k organizaci skladu dostane zase jiný dobrovolník.

Kostelní hodiny se v Moravské Nové Vsi zastavily za pět minut půl osmé, když do městyse dorazilo ve čtvrtek před dvěma týdny tornádo. Vzalo i střechu kostela svatého Jakuba, který dnes už nemá ani střechu na věži, musela být stržena. Průhledem přes místo, kde chybí na hodinách sklo s číslovkou 8, je vidět část obce s barevnými „střechami“ – plachty  tam budou do té doby, než dorazí tesaři a pokrývači a udělají novou střechu.

Kříž z věže leží před kostelem. Lidé kolem něj chodí do centra obce, které je nejpostiženější částí Moravské Nové Vsi, na obecní úřad, do skladu se zásobami i ke stanům před úřadem na oběd z várnice nebo plastových krabiček.

V Moravské Nové Vsi má stále elektřinu jen ten, kdo si sehnal generátor. Kdy se to změní, nikdo neví, sloupy vedení i dráty v celé oblasti popadaly - a ta plocha je velká. Tento týden tu pracovníci energetické firmy natahovali dráty.

Dobrovolníci v Moravské Nové Vsi spolu s hasiči umí vzít za práci. Staré, polámané krovy mizí a nové přibývají. K tomu už jsou ale třeba i tesaři a právě řemeslníci jsou to, co teď postižené obce budou nejvíce poptávat: kromě tesařů i pokrývače a zedníky. Někdo je má v rodině, někdo ne – ten čeká na firmu. Nebo na dobrovolníky, kteří tímhle umem disponují. U toho se tu šíří povzbudivé příběhy: lidé si vyprávějí, jak k nim k domu dorazila tesařská firma, řekla, že jim pomůže, její pracovníci vylezli na dům, udělali celý krov a zase odjeli – peníze nechtěli.

Dobrovolníci ve stanu – improvizované jídelně – před obecním úřadem obědvají guláš z várnice. Jindy dostanou plastovou misku se zataveným ohřátým jídlem, k večeři bagetu nebo řízek na chlebu. Jídla sem přivážejí jak jednotlivci, tak nasmlouvané restaurace, které pro dobrovolníky vaří. Z lednic v obecním úřadu (dům pod zelenou plachtou) si mohou vzít chlazenou vodu, ve stanu je k dispozici čaj a káva. Po čtyřech volných dnech se obec začíná vyprazdňovat, dobrovolníci jdou zpět do práce. A místní se obávají, jak to bez nich půjde. Hasiči zůstávají, je tu vidět i armáda, i když mnohem méně. Pomalu odjíždí také technika soukromých firem. Už tento týden nebylo dost kontejnerů k odvozu. Očekává se tak, že armáda a její technika budou povolány ve větší míře než dosud.

Mezi obcí Moravská Nová Ves a Hrušky roste na poli obrovská hromada suti. Vyváží se sem všechno na jednu hromadu, která roste s každým dalším vyklizeným dvorem, ulicí nebo strženým domem. Až bude vyvezeno vše, přijde na řadu další práce. Bude třeba tu hromadu roztřídit, co půjde, to nadrtit, a pak vše rozvozit; kam, to zatím není jasné. Patrně do spaloven a sběrných dvorů – a bude jich muset být opravdu hodně.

Slovo „hasiči“ dostalo v oblastech postižených tornádem pro mnoho lidí nový význam. Jako tady v Moravské Nové Vsi na dvoře u domu Pavla Šottla (na snímku drží hadici). „Jsou to skuteční hrdinové. Nevím, co bychom bez nich dělali. Jsou skvělí. Strašně nám pomáhají,“ říká o hasičích, kteří tu spolu s ním pracují na zbytku jeho domu. Vedro je úmorné a voda z hadice neslouží jen k omytí prachu, ale i proti úžehu – aby lidem zůstaly síly a mohli dřít dál.

A také proti prachu slouží voda z hadic. Tam, kde se takhle stříká na dům před zbouráním, a pak i na suť, když jde dům k zemi, jako tady v Mikulčicích, většinou opodál stojí smutný člověk. Říká, že to bere rozumně, že to je holt život, ale v očích je to znát: jsou potažené vzpomínkami. Jak to tu stavěli, jak dělali dětský pokoj pro své děti, jak byli sami dětmi a žili tu s rodiči. A taky starostmi – co se zbylou hypotékou na dům, který už není.

Masaryk napadrť. Nejen sem na náměstí v Moravské Nové Vsi, ale všude po okolí jezdí akademický sochař a restaurátor Michal Blažek. Prohlíží padlé a poškozené sochy, dokumentuje spadlé hlavy vysochaných světců a dává dohromady plán, jak je dát zase do pořádku. Za Nadační fond Lux et Lapis  coby jeho předseda napsal právě starostům a starostkám postižených obcí dopis, v němž nabízí, že z peněz fondu provede první pomoc poničeným sochám: ohraničí prostor se zbytky soch a úlomky páskou, pořídí fotodokumentaci fragmentů, očísluje kusy a vyhledá chybějící části, podloží zhroucené sochy dřevem, ztotožní artefakty. „Hrozí totiž nechtěné poničení technikou a ztracení malých fragmentů,“ říká Michal Blažek na dvoře u Maděřičových, v němž sídlí i Jihomoravská komunitní nadace, kterou vede obyvatelka domu Zlatka Maděřičová. Dohodla se s nadací VIA, že právě  Jihomoravská komunitní nadace bude konečným příjemcem peněz, které VIA získá z koncertu sochaře, malíře a ilustrátora Františka Skály – ten se koná tuto neděli 10. července v Kasárnách Karlín v Praze. A peníze z dávno naplánovaného koncertu, kterých se Skála vzdal, pak použije na záchranu soch zničených tornádem.

Tornádo znamenalo pohromu nejen pro lidi a jejich domy, ale i pro přírodu. Cestou z Moravské Nové Vsi zajel Milan Jaroš vyfotografovat i okraj Hodonína. Tohle býval les u hodonínské Hornické čtvrti. A místa bez stromů, se stromy oholenými od větví či zlomenými jsou vidět v celém pásu, v němž se tornádo před dvěma týdny přehnalo. Odnesly to i vinice.