Vladimir Putin: „Trump je náš!“ 

Nevíme, jak vysoko skákal radostí za zdmi Kremlu Vladimir Putin, když Donald Trump před kamerami ponižoval ukrajinského prezidenta a vyhazoval ho z Bílého domu. Na veřejnosti se kouše do rtů, zapíná si tmavý oblek a opatrně Američany chválí. „Naši současní partneři projevují pragmatismus, realistický pohled – a upouštějí od takzvaných pravidel, mesiášství a ideologických klišé svých předchůdců,“ říká například. Takové poznámky jsou součástí jeho strategické opatrnosti: nechce svůj úspěch ohrozit příliš hlasitým jásáním. Je totiž na dosah vítězství – a to zcela nečekaně.

Před americkými volbami v listopadu 2024 vypadala situace následovně: Putin už v agresivní válce proti Ukrajině použil téměř vše – milionovou ruskou armádu, statisíce životů padlých nebo zmrzačených vojáků, téměř polovinu ruského státního rozpočtu a téměř všechny finanční rezervy nashromážděné za léta své vlády. Navzdory tomu byla jeho armáda schopna během tří let rozsáhlé pozemní války dobýt pouze část Donbasu na východě Ukrajiny. 

Putin zničil civilní ekonomiku své země a nahradil ji zranitelnou válečnou ekonomikou na steroidech. Přivedl Rusko k bezpodmínečné závislosti na Číně a k dvouciferné inflaci, která ožebračila široké vrstvy obyvatelstva. A coby pachatel hledaný Mezinárodním trestním soudem se musel vzdát mnoha zahraničních cest. Kdyby prezidentské volby vyhráli američtí demokraté, Putinovo vítězství by bylo hodně vzdálenou vyhlídkou. Nyní však ruského vládce zachraňuje Donald Trump. 

Dělá naši práci

Historický obrat ve Washingtonu boří dosavadní mezinárodní systém. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov je potěšen, že USA coby „hlavní dodavatel“ zastavily veškerou pomoc Ukrajině. Pochválil tento krok jako „nejlepší příspěvek k míru“. Putinovy hlásné trouby v televizi jásají. „Trump je náš!“ nebo „Rok 2025 bude rokem vítězství“ – zní z přísně regulovaných státních médií.

V Moskvě už v těchto dnech probíhají oslavy. Před branami do centra města stojí Muzeum vítězství postavené z bílé žuly a mramoru na památku Velké vlastenecké války, jak Rusové nazývají svůj boj proti fašismu. Je právě státní svátek, Den obránců vlasti. Pod kopulí velké slavnostní haly před transparentem „Věčná sláva vítěznému lidu“ pochoduje čestná stráž. 

Rozsáhlým parkem obklopujícím budovu se procházejí moskevské rodiny. Kolem fontán, bronzových pomníků hrdinů, věčného ohně, trávníku s květinami vysázenými do číslice 1945 a obelisku měřícího 141,8 metru – tedy 10 centimetrů za každý den války. Před ním je bronzová postava, která kopím zabíjí draka. Děti obdivují rozstřílené německé tanky z druhé světové války a mohou se projet v zeleně natřených minitancích s motory ze sekaček na trávu. Učitelky provádějí své třídy Muzeem vítězství až před repliku zničeného berlínského Říšského sněmu. Z reproduktorů po celém areálu se ozývá: „Dokážeme to znovu!“

V Muzeu vítězství je právě k vidění výstava, která se k tomu dokonale hodí: 80 let Jalty. V únoru 1945 se v přímořském letovisku na Krymu sešli Putinův předchůdce Josef Stalin, britský premiér Winston Churchill a americký prezident Franklin D. Roosevelt, aby jednali o novém rozdělení Evropy a Německa po Hitlerově vyhlazovací válce. K vidění jsou bronzové busty „velké trojky“, Stalinova uniforma i boty a také pamětní desky, které pějí chválu na to, jak si tehdy Sovětský svaz ukrojil polovinu Evropy. 

Ve stínu Stalinovy busty právě probíhá hodina dějepisu v rámci školení kadetů tajné služby FSB. Sledují film o „panfilovcích“, četě osmadvaceti vojáků, kteří se v bitvě o Moskvu v roce 1941 ubránili přesile Němců. Stalinův propagandistický příběh byl už v Sovětském svazu vyvrácen jako smyšlená legenda. Za Putina je kadetům FSB opět servírován jako pravda. Přede dveřmi už čeká další školní třída, která se na snímek bude dívat místo vyučování. 

Od předminulého víkendu roste v Moskvě euforie, že současné Spojené státy by mohly spolu s Ruskem ducha Jalty oživit. Může z toho však něco vzejít? Putina s Amerikou spojuje mučivý vztah plný zklamání. Před pětadvaceti lety usiloval ve Washingtonu o uznání. Odvolával se na „společný boj proti teroru“, ale ve skutečnosti usiloval o západní posvěcení války proti Čečensku, kde nechal vyhladit celá města a vesnice, aby dosáhl vítězství. Americký prezident George W. Bush však neměl zájem a americká invaze do Iráku vztahy mezi Bushem a Putinem rozbila. 

Od roku 2009 se Bushův nástupce Barack Obama snažil o „reset“ vztahů s Ruskem, o nový začátek – ale v té době už Putin dávno začal svůj režim zabarikádovávat proti vnějším vlivům perzekucemi a represivními zákony. Donald Trump během prvního funkčního období dodával Ukrajině zbraně. Za vlády Joea Bidena se USA a Rusko – po invazi na Ukrajinu – dostaly na dohled válečné krize.

Trump II nyní překvapuje Rusy natolik a tak často, až jim někdy chybějí správná slova. Putin v rozhovoru pochválil amerického prezidenta za jeho „nespoutané ruce a přímočarost“. Vitalij Treťjakov, významný komentátor věrný Putinovi, napsal, že „Trump dělá naši práci, na kterou jsme si sami netroufali“. Ohledně Ukrajiny je podle něj americký prezident připraven „dát Rusku vše, co chce“. 

Trumpovo rozhodnutí zastavit veškerou pomoc Kyjevu bylo klíčovým požadavkem Rusů. Putin si přesto dává záležet, aby Trumpa chválil v dobře promyšlených dávkách: „Neříká jen to, co si myslí, ale také to, co chce. To je výsada vůdce velké mocnosti.“ A nemá na mysli jen amerického prezidenta, přesně takhle vidí i sám sebe: jako vůdce jedné ze tří světových velmocí.

Generální ředitel mediálního impéria Rusko dnes Dmitrij Kiseljov minulou neděli ve státní televizi básnil o novém velmocenském trojúhelníku Rusko-Čína-USA. EU a NATO by již neexistovaly jako samostatné síly, OSN by neměla žádný hlas. Nový světový řád by vytvářela velká trojka. „Ještě to není úplně jako Jalta,“ říká Kiseljov, „ale Jalta je model, vývoj jde tímhle směrem.“ 

Cíle Kremlu

O tom, co by takový nový řád znamenal pro Ukrajinu, svědčí právě pozastavení amerických zbrojních dodávek (v úterý nakonec po jednáních Ukrajiny s USA v Saúdské Arábii Spojené státy rozhodly, že zbrojní dodávky na Ukrajinu obnoví – pozn. red.). Putinovi pohůnci znovu vytahují plány z počátků invaze na Ukrajinu v roce 2022. Poradce kremelské kanceláře vyjmenovává: „Žádné členství Ukrajiny v NATO“ – to už Trump otevřeně uznal. „Demilitarizace“ – Trump dočasným zastavením pomoci Ukrajině pracuje na jejím dosažení. „Celistvá změna režimu v Kyjevě a jeho nahrazení ,rozumnými lidmiʻ“ – i to se zdá být po vyhoštění Zelenského z Bílého domu Trumpovým cílem. Tolik k oficiálním požadavkům. 

Poradce však dodává, že jde ještě o víc: patří sem jmenování „Rusku loajální vlády“ v Kyjevě a také „rozšíření ruských cílů“, pokud budou ruská vojska dál postupovat. Kromě čtyř již anektovaných ukrajinských území, která Rusko zdaleka nemá zcela pod kontrolou, by si mohlo činit nárok na velká města, jako je Charkov nebo Oděsa.

Náladu v zemi dobře ukazuje scéna na Novoděvičím hřbitově v Moskvě. Jsou zde pohřbeny ruské kulturní, vědecké a politické osobnosti. Pod pomačkanou ruskou vlajkou vytesanou z kamene leží u mnohých neoblíbený prezident Boris Jelcin, o deset metrů dál pod sochou s vlastní podobiznou vysoce uctívaný ruský ultranacionalista Vladimir Žirinovskij. 

Skupina Rusů stojí u hrobu Michaila Gorbačova, posledního sovětského vůdce, který v roce 1991 osvobodil Ukrajinu a polovinu Evropy z železného sevření Moskvy. Turistický průvodce hovoří o rozpadu Sovětského svazu a spílá mu. Jeden posluchač nesouhlasí: „Zajistil během kolapsu SSSR mír, ten člověk musí být uctíván.“ Průvodcova odpověď zní, jako by právě přišel přímo z Kremlu: „Jeho chyby opakovat nebudeme. Napravíme je.“

A při této „nápravě“ jde Vladimiru Putinovi už dlouho o celou Evropu. Ruský vládce tvrdí, že principiálně nemá nic proti Evropanům u jednacího stolu. „Ale co by tam pohledávali, když Rusové a Američané mluví o svých vzájemných vztazích?“ ptá se. Jeho ministr zahraničí Sergej Lavrov právě nasadil vůči EU nový tón. Není prý „protievropský – ale“: v posledních 500 letech všechny světové tragédie vycházely z Evropy, „kolonizace, války, křížové výpravy, krymská válka, Napoleon, světová válka, Hitler“. Naproti tomu Američané „nikdy nebyli takovými žháři“. „Říkají, že chtějí mír,“ říká Lavrov o Američanech – Evropa chce oproti tomu válku.

Putin spoléhá na to, že americký prezident nepoddajné Evropany zkrotí. „Trump svou houževnatostí rychle zavede v Evropě pořádek,“ říká. „Všichni budou stát u jeho nohy a vrtět ocasem.“ Všimněte si: Evropa po případné porážce Ukrajiny opravdu nemůže počítat s tím, že ji Rusko a Amerika nechají na pokoji. Velmoci na ni zaměří svou pozornost – to je nový vzkaz z Moskvy.

V ruské televizi už se to slaví. Propagandista a mluvka Vladimir Solovjov ve svém pořadu pozvedá sklenku na Trumpa a sní o svém návratu do Evropy, do své vily u Komského jezera, kterou mu italský stát zabavil v rámci sankcí. „Proč Američané a Rusové prostě nevytvoří vojenskou alianci a nerozdělí si Evropu? My si pak zřídíme základny na svých oblíbených místech, v Berlíně a Paříži. A Evropa si bude moct ušetřit drahé vojenské výdaje!“

Je to past

Zatím to je žvanění, ale Putin pracuje na tom, aby se někdy mohlo stát skutečností. Jeho mluvčí vytahuje soupis požadavků z prosince 2021, v němž Putin vytyčuje své nároky na budoucí evropskou bezpečnostní architekturu. Nejde o Ukrajinu, ale o celý kontinent. Rusko požaduje stažení amerických jaderných raket z Evropy a zároveň zachování všech ruských jaderných zbraní v Kaliningradu i v evropské části Ruska.

Zároveň by NATO, ať už s Američany, nebo bez nich, mělo demontovat infrastrukturu, kterou vybudovalo od svého rozšíření na východ v devadesátých letech; v podstatě toto rozšíření zrušit a ponechat Polsko a pobaltské státy samy sobě. Kreml prohlásil, že již nechce tolerovat „cizí základny“ ve východní a střední Evropě – ani výstavbu konvenčních odstrašujících sil v podobě raket středního doletu, jak to v současnosti plánují Polsko a Německo. V součtu se tyto požadavky rovnají demilitarizaci velké části EU. 

A je to past. Pokud by na to Evropa přistoupila, zůstala by bez jakékoli ochrany. Pokud odmítne, bude Putin tvrdit, že je Rusko ohroženo. Putinův ministr obrany Andrej Bělousov dal již v prosinci jasně najevo, na jaký scénář se připravuje. Řekl, že připravuje ruskou armádu na „plnou operační připravenost“ – včetně „možného vojenského konfliktu s NATO v Evropě v nadcházejícím desetiletí“.

Takové citáty se do povědomí Evropanů dostanou zřídka, protože válečník Vladimir Putin neustále mluví o míru, aby evropský kontinent otupil. Přitom za pětadvacet let své vlády vede války celých dvacet let: v Čečensku v letech 1999–2009, v Gruzii v roce 2008, v Sýrii a v Africe od poloviny minulého desetiletí – a nejstrašněji a nejdéle od roku 2014 na Ukrajině. I Donald Trump mluví o míru – a napomáhá tomu, aby se Putinovy války staly největším politickým úspěchem současnosti.