Jsme v momentě, kdy se význam Západu znovu vynalézá 

Patříme na Západ, objevuje se v Česku pravidelně na billboardech před volbami. Sdělení je jasné: poukázat na naši příslušnost k euroamerickému světu, jenž vyznává demokracii, vládu práva a volný trh. A nikoli k Východu, který ve středoevropské zkušenosti představuje nesvobodu a bezpráví v područí imperiálního Ruska. V poslední době se ale zdá, jako by se se Západem něco stalo. Někteří členové západního světa totiž působí, jako by už zmíněné hodnoty nevyznávali. A nejde jen o Donalda Trumpa. V takové chvíli je namístě se ptát, co tedy vlastně Západ je a zda ještě existuje. Podle Naoíse Mac Sweeney, britské archeoložky a autorky knihy The West: A New History of an Old Idea (Západ: Nové dějiny staré myšlenky), se nacházíme v přelomové fázi dějin, kdy se obsah tohoto pojmu nově definuje – a rozhodně se to neděje poprvé. 

V Česku je „příslušnost k Západu“ jedním z častých politických témat. Mluví se o ní teď více i jinde ve světě?

Určitě. Zvlášť v posledních týdnech a po prohlášeních Donalda Trumpa je však namístě otázka, ke kterému Západu chceme patřit. Je tu evropská verze Západu stojící především na kontinentální Evropě a pak je tu atlantická vize Západu prezentovaná Spojenými státy. A obě tyto verze jsou poměrně odlišné – nebo se alespoň zdá, že kráčejí jiným směrem. A pokládám si otázku, jestli třeba už za půl roku nebudeme mít ohledně Západu úplně jinou představu. 

Zároveň v knize věnované tomuto pojmu a otázce, co znamená, píšete, že ho používáme zkresleně či chybně. V čem?