Vítejte na mém kanálu, milá vnoučata

Osmdesátníci Hana a Miroslav z pražské Libuše hrají počítačové hry každý den. „Co jiného máme v důchodu dělat?“ ptá se Hana v obýváku, zatímco Miroslav ukazuje na notebooku to, co tak rádi hrají. „Všechny jsou asi dvacet let staré. Často hrajeme různé rébusy, karetní, logické a detektivní hry,“ vysvětluje. Manželé pracovali téměř celý život jako „projektanti silnoproudé elektrotechniky“ – navrhovali například elektrické rozvody škol, hotelů, kulturních center nebo normálních obytných domů.

„Myslím, že jsme se k těm hrám dostali i díky tomu, že jsme pracovali na počítačích prakticky od jejich vzniku. Na fakultě jsme měli v šedesátých letech počítače, které byly velké jako celé místnosti. Takže když pak přišly osobní počítače – ten náš první stál v devadesátých letech tehdy astronomických 90 tisíc korun, uměli jsme s nimi zacházet velmi dobře. A to nebylo rozhodně běžné,“ vysvětlují manželé, proč v jejich generaci počítačové hry příliš neletí.

V té době už měli první vnoučata, která u babičky a dědy trávila dost času. „Náš nejstarší vnuk s námi hrál často. Kupovali jsme počítačové hry nejdřív na disketách a později na cédéčkách. Teď už je dávno dospělý, ale videohry má pořád moc rád,“ dodávají. Hráli spolu vzdělávací hry, plošinovky i střílečky. Láska k digitálním hrám jejich vnuka tak má podle Miroslava a Hany nejspíše prapůvod v devadesátých letech v malé pracovně v jejich bytě na sídlišti v Libuši. Pro ně jsou, jak už naznačili, videohry možností, jak smysluplně zabít čas. 

„Tohle je třeba taková detektivní hra na motivy povídky Černý kocour Edgara Allana Poea. Hráč musí vyřešit záhadu – otevírat různé dveře, spojovat předměty a vytvářet z nich nástroje. Vyžaduje to soustředění. Už jsme to hráli, ale člověk časem zapomene, jak se některé úkoly řeší,“ popisuje Miroslav, zatímco se snaží ve hře dostat do tajemného panství. Jiné jejich oblíbené hry jsou zaměřené na logické a analytické myšlení nebo na postřeh. „Nemám ráda násilí, takže by mě ani nenapadlo hrát nějakou střílečku. Tyhle hry jsou ale fajn. Člověk u toho zábavnou formou trénuje mozek,“ říká Hana. Psychologické a neurologické studie její postřeh potvrzují – videohry skutečně mohou pomáhat předcházet stařecké demenci, zbystřují mysl a přispívají k psychické pohodě.