Vít Krejčí má za sebou nejlepší sezonu života a před sebou stále stejnou otázku: Co bude dál?

Na zdi písecké sportovní haly, kde hrají své domácí zápasy basketbalisté týmu Sršni Písek, visí velký banner s podobiznou aktuálně jediného českého hráče v NBA. Vlastně dvě. Jedna zobrazuje dnes čtyřiadvacetiletého Víta Krejčího v jeho mládežnické etapě, kdy nastupoval na palubovku za zdejší Sršně. Na druhé je v dresu celku Oklahoma City Thunder, který si jej vybral do sestavy roce 2020.

Na banneru je i nápis „Z Písku až do NBA“ a kromě zvýraznění skutečnosti, že okresní město má dnes svého zástupce v nejlepší basketbalové lize světa, slouží hlavně jako motivace pro mladé hráče: opravdu, z Písku se dá doputovat až do Spojených států. Cesta čtyřiadvacetiletého Krejčího je pro dnešní mladé naděje ta asi nejvíce příhodná k prostudování. Daleko více než u jiných hvězd je z ní patrné, co je nutné obětovat a čím si musí každý talent projít, pokud se chce prosadit ve vysněném světě, který zároveň nemá špetku slitování.

Vít Krejčí má za sebou turbulentní sezonu. V první polovině se léčil hned ze dvou zranění – nejprve to byly vazy u prstu ruky a vzápětí vykloubené rameno. Ve druhé patřil vůbec poprvé k hlavním oporám svého týmu. Dnes čeká, zda bude v Atlantě pokračovat, ale zdá se být úplně v klidu. Turbulencí už bylo koneckonců v jeho kariéře více než dost.

Ve čtrnácti do Zaragozy