Ruské možnosti na Ukrajině: Odříznout Kyjev od moře, dojít až k Dněpru, utopit se v bahně

Psychologická válka mezi Moskvou a Západem vrcholí. Kromě zhruba stovky tisíc vojáků dislokovaných u východních hranic s Ukrajinou začalo Rusko v uplynulých dnech navážet jednotky i do Běloruska. Oznámil to tamní diktátor Aljaksandr Lukašenka. Ruský kontingent má být součástí rozmáchlého společného cvičení, které však samozřejmě může snadno přerůst v útok přes severní hranici Ukrajiny.

Rusko také začalo stahovat své diplomaty - respektive jejich rodinné příslušníky - z ambasády v Kyjevě. Smysl počínání je i tady nejasný: může jít o přípravu na konflikt, nebo o prosté pokračování stínohry s cílem přesvědčit Západ, že to Kreml s útokem myslí vážně.

Situace houstne na obou stranách, Švédsko vyslalo v pondělí stovku vojáků na ostrov Gotland, protože - slovy švédského ministra zahraničí Petera Hultqvista - „nelze vyloučit ruský útok“. Švédové, oficiálně neutrální země pokukující po členství v NATO, hlásí zvýšenou aktivitu ruských vojenských plavidel v Baltickém moři. Kromě toho jim během víkendu nad hlavním městem létal neznámý dron a v pátek hlásila policie přelety dronů nad švédskými jadernými elektrárnami. Sama Ukrajina pak byla o víkendu zasažena rozsáhlým kybernetickým útokem, podle všeho ruským. Co ale skutečně může následovat?

Podél polí a lesů

Významný americký think tank Center for Strategic and International Studies zveřejnil analýzu, jak by případný ruský útok proti Ukrajině mohl vypadat. Rusové mají podle amerických analytiků v podstatě šest možností. Mohou dál vyjednávat a v případě dílčích úspěchů, tedy nějaké podoby záruk, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO, na oplátku začít část svých jednotek stahovat.

Nejslabší vojenskou možností je vyslat jednotky do odštěpených východních oblastí Ukrajiny a podmiňovat jejich odchod pokrokem v jednání. Třetí varianta je už radikálnější - ruská vojska mohou skutečně vpadnout na Ukrajinu a zabrat její východní část až po řeku Dněpr. Tato varianta už by pravděpodobně zahrnovala i útok ze severu, tedy právě z území Běloruska.

Rusové ale mohou jíž ještě dál. Čtvrtá varianta předpokládá ještě atak z jihu, který by Rusku umožnil zábor ukrajinského černomořského pobřeží včetně tamního klíčového přístavu Mariupol. Tato varianta by Rusko propojila s Krymem a dost možná i se separatistickým Podněstřím, územím, jež se odtrhlo od Moldávie a nachází se tak v blízkosti Rumunska, členské země NATO. Rusové se podle páté varianty útoku mohou spokojit právě s jižním pruhem podél severního pobřeží Černého moře. Pro Ukrajinu by to samo o sobě bylo zničující, protože by ztratila své přístavy. Rusové by si zároveň vyřešili logistické problémy na Krymu včetně nedostatku pitné vody.

Výše zmíněné varianty nepočítají s velkými bitvami o klíčová ukrajinská města Kyjev nebo Charkov, spíše směřují k chaosu, psychologickému tlaku na ukrajinskou vládu na i západní spojence, k obrovským ekonomickým škodám způsobeným Ukrajině v případě odříznutí od Černého moře, možná i k zásadnímu ohrožení její ekonomické existence. Teprve šestá varianta předpokládá skutečný celoplošný záběr Ukrajiny, dokonce následné vyhlášení jakési nové unie slovanských států: Ruska, Maloruska (dříve Ukrajina) a Běloruska.

Načrtnuté scénáře jsou ovšem podle citované analýzy rizikové i pro samo Rusko. O prvních dvou analytici tvrdí, že sice nejspíš nevyvolají zásadní sankce ze strany Západu, na druhou stanu pravděpodobně ani Rusku příliš nepomohou v dosažení jeho cílů. Další varianty už zavánějí tvrdými dopady pro Moskvu, navíc hrozí zafungovat jako sjednocující prvek v řadách NATO včetně zvýšeného zájmu Švédska a Finska o vstup do jeho řad.

Ano, vojensky nejsou některé varianty jednoduché, třeba prostý zábor severního pobřeží Černého moře znamená v důsledku trvalé držení území bez přirozených přírodních hranic, což se může ukázat jako téměř neřešitelný problém. „Nová hranice by probíhala podél nesčetných polí a lesů a bránit ji by bylo velmi obtížné,“ stojí v analýze. Případná okupace celé Ukrajiny, tedy země se 41 miliony obyvatel velké téměř jako Afghánistán, je pak obtížnou, nákladnou a velmi riskantní operací na dlouhá léta. Zvlášť když západní spojenci dávají nepokrytě najevo, že se postarají, aby případní ukrajinští odpůrci okupace měli čím bojovat.

Pokud jde o vojenské operace, obecně sice panuje názor, že Ukrajina nemá proti ruské armádě mnoho šancí, ale i v tomto bodě jsou analytici opatrní.  „Skutečné úvahy o vojenském úspěchu lze rozvinout teprve v okamžiku, kdy k ozbrojenému střetu skutečně dojde. Je tu navíc několik neznámých, třeba počasí, pouliční válka, logistika, schopnost velení a morálka - a ty všechny mohou v počátečních stádiích války hrát významnou roli.“

Sláva, nebo kocovina

Týdeník The Economist v této souvislosti ve své vlastní analýze možných scénářů naznačuje, že Putin si možná není jistý domácí podporou: „Na rozdíl od roku 2014, kdy (ruská) státní propaganda během příprav na vojenskou ofenzívu rozdmychávala přičinlivě protiukrajinskou hysterii, je tentokrát Ukrajina v ruských zpravodajských relacích téměř nepřítomná. Jakékoliv rozhodnutí Putin v následujících týdnech učiní, bude tak čelit nejistotě ohledně domácí odezvy.“

Britský týdeník tak rozhodně nedospívá k jednoznačnému závěru, že Putin na Ukrajinu skutečně vpadne. Válečné konflikty jsou obvykle delší, než si jejich plánovači představují, a na vleklost případného konfliktu upozorňují i analytici z think-tanku CSIS. Je spousta faktorů, které mohou i tak celkem pomalý pohyb mechanizovaných jednotek ještě víc zpomalit a například morálka ruské armády složené z jedné třetiny z běžných odvedenců se může rychle zlomit.

Západ má po ruce především sankce a masivní ekonomickou i vojenskou podporu Ukrajiny. Bude záležet na tom, zda dodá Kyjevu například technologie, jež jí pomohou zabránit jednoznačné převaze Ruska ve vzdušném prostoru. Ukrajina každopádně musí stavět na národním odhodlání a hrát o čas. Analytici mrazivě píší o preventivní destrukci silnic a mostů nebo o vypuštění přehrad, jež by mohly zaplavit rovinatý terén a zpomalit pohyb ruských tanků.

„Cílem Ukrajiny by mělo zabránit Rusku ve významném postupu až do nástupu jarního tání,“ stojí ve studii CSIS. „Jakmile se jednou postup mechanizovaných jednotek zadrhne kvůli bahnu a nedostatečnému zásobování … bude mít Ukrajina dostatek času mobilizovat a nasadit do boje své rezervy o síle přibližně 900 tisíc vojáků.“

Rusko to tedy vlastně vůbec nemusí mít na Ukrajině snadné a Putin se v případě útoku nejspíš musí připravit na složitý vleklý konflikt, navíc v situaci, kdy je Moskva prakticky úplně osamocena. Jedna věc je, že se snaží hrát navenek roli všehoschopného vůdce s iracionálními sklony. Úplně jiná otázka ale zní, zda se skutečně odhodlá vstoupit do velmi nejisté akce. Na konci může být velká národní sláva - nebo také vyčerpání, strádání, ostuda a velká národní kocovina.