Reportáž: Slovensko je připraveno k masivnímu odstřelu svého přírodního unikátu – divokých medvědů

„Vypadá to, jako bychom tu měli půltunového kodiaka,“ říká starosta Hrčavy Petr Gořalka měsíc poté, kdy dal na obecní Facebook oznámení o mladém medvědovi, kterého viděl místní lesní strážce asi čtyři kilometry od této nejvýchodnější vesnice Česka. Oznámením chtěl starosta svým sousedům sdělit, ať jsou v lese opatrnější než obvykle. „Nechoďte sami, dávejte o sobě vědět, nepropadejte panice,“ doporučoval tehdy na sociální síti a dnes po otázce, jak se to osvědčilo, neskrývá zklamání. „Medvěd se tu občas objeví, protože tudy migrují, ale už to asi psát nebudu. Mělo to spíš opačný efekt. Místo zklidnění přišel chaos.“

Obecní účet Hrčavy zaplavily po starostově upozornění vzrušené příspěvky diskutujících třeba o tom, co bude starosta dělat, až šelma na někoho zaútočí, takže Gořalka raději diskusi vypnul. O zvířeti od té doby stejně nikdo neslyšel, protože pravděpodobně zamířilo zpět na Slovensko nebo do Polska.

Totéž si myslí i Miroslav Kutal, odborník na velké šelmy z Mendelovy univerzity a Hnutí Duha, který výskyt medvědů na českém území detailně sleduje. „Žádný stálý výskyt jsme v té oblasti nezaznamenali, navíc bez dalších důkazů se nedá říct, že tam medvěd skutečně byl,“ uvádí Kutal a dodává, že zatímco do Čech se medvědi zatím nevrátili, v Beskydech či Javorníkách na česko-slovenské hranici se v posledních letech pohybují a letos měla jedna medvědice sejít až do Vizovických vrchů ke Zlínu. Jde však o ojedinělé šelmy. Kutal z vlastního pozorování ví, že se medvědi mnohem víc drží na slovenských svazích hraničních hor – Javorníků. „Je tam větší klid, řidší osídlení, opuštěné osady s ovocnými sady. Terén je členitější a tvoří jižní svah,“ vysvětluje Kutal.

Z hřebene Javorníků vypadá Slovensko jako tajemné území plné zalesněných kopců. A ještě tajemněji působí, pokud je řeč o medvědech. Zatímco na moravské straně bývá rozruch kolem stop či siluety jednoho zvířete, které někdo uvidí v lese, na Slovensku žije podle průzkumů víc než tisíc medvědů. Přitom Slováci jsou srozuměni s tím, že v lese jsou tyto velké šelmy doma a že je s tím třeba při pohybu venku počítat. Jenže časy se i v ochraně přírody na Slovensku mění: ještě nikdy ve svobodných poměrech tam nebyla otázka střílení medvědů tak velkým politickým problémem, jako se to děje v posledním roce.  

Eliminovat sedm

Zasloužilo se o to i několik zážitků s medvědy, třeba když letos v březnu přiběhl do Liptovského Mikuláše uprostřed dne dezorientovaný medvěd, během svého pobíhání napadl a lehce zranil pět lidí, přeplaval Váh a opět zmizel v kopcích. Přijeli lovci a policie, kolem města je ale od té doby klid.

„Chodím několikrát týdně do lesa se psem a medvědy jsme viděli několikrát, dvakrát hodně blízko, možná na dvacet metrů,“ říká majitelka border kolie z vesnice Bobrovec na dohled od Liptovského Mikuláše. „Jsme ale dobře sehrané. Když se medvěd objeví, běží moje fenka jiným směrem než já, neštěká a odláká medvědovu pozornost. Pokaždé nás zatím nechal být a odešel pryč. Připadá mi, že je medvědů čím dál víc, ale nebojím se tam chodit. Je normální, že tam žijí.“

Výš v horách reagují lidé na otázku kolem medvědů také klidně, někteří ale strach mají. „Sem k nám do vesnice medvědi nechodí, protože tu nemáme sady ani pole, ale měli by se střílet, jsou přemnožení,“ říká Juraj Staš, starosta malé tatranské vesnice Huty. Jeho přesvědčení, že je medvědů „moc“, vychází hlavně z toho, co slyší a také co vidí, protože i on už na medvěda několikrát v okolí narazil.

„Jsou tady lidé, kteří se bojí a do lesa nechodí, a pak lidé, kteří stále chodí. Já chodím, ale mám před medvědy respekt. Každý ho má. Povím vám to tohle: pokud potkáte medvěda v lese na tři metry, tak máte smůlu. Pokud na dvacet metrů, tak je šance, že sám odejde. A když na padesát metrů, tak odejde určitě. Nemusíte se bát. Ale je to náhoda, na jakého narazíte. Některý je agresivní víc, jiný méně, záleží na povaze.“ 

V další tatranské obci Zuberec si pořídili železné přístřešky na kontejnery s odpadem tak, aby k nim medvědi nemohli, a v místní informační kanceláři radí turistům, aby se nezdržovali v lese brzy ráno nebo po západu slunce. A navrch dostane návštěvník sdělení, že „to je přirozená věc, že tady medvědi žijí“. K tomu se hlásí i starší paní s vozíkem plným nákupu. Také ale říká, že přirozeně nevypadaly dvě letošní návštěvy medvědů za jejich humna. „Přišli asi na ovoce. Ale psi štěkali a soused vyběhl s puškou, vystřelil a oni utekli. Byla to medvědice s mladými. Potkala jsem medvěda i v lese. Od té doby tam nechodím.“