Německé platy v Česku? Spíše se na nás dotáhne Chorvatsko  

„Čtyři roky jsou málo, já potřebuju osm let a bude to. Budeme mít platy jako v Německu, budeme mít univerzity na špičce, budeme mít špičkové firmy a nebudeme žádná montovna,“ prohlásil premiér Petr Fiala při 35. výročí sametové revoluce v Otázkách Václava Moravce. Nešlo o přeřeknutí, ambici o německých platech předseda ODS zopakoval několikrát, ačkoli druhý den pak svůj výrok upřesnil, že nejde o slib, ale o ambici: „Je to jednoduché: když nebudeme mít velké cíle, zůstanou nám tu mzdy jako v Agrofertu. To se možná některým líbí, ale nikam to nevede.“

Hned první otázka ohledně jeho slov, která samozřejmě vyvolala řadu reakcí, však zní, zda je nejlepší volit Německo coby etalon perspektivního hospodářství 21. století. I tato velmoc dnes naráží na své limity a stejně jako Česko si bude muset projít proměnou, pokud si chce své postavení udržet v budoucnu. Zároveň platí, že podnikatelské prostředí v Německu je postavené na více než stoletých firmách, které hrají prim v tradičních průmyslech. Pokud chce tedy Česko nahodit motor růstu, musí si podle všeho hledat jinou cestu, která už nebude tolik svázaná s dalším "německým hospodářským zázrakem".

Dva příklady