Konec Kissingerova světa? Ruská invaze přivedla Čínu před historické rozhodnutí

Přesně před padesáti lety se americké diplomacii podařil mistrovský kousek studené války. Richard Nixon jako první americký prezident navštívil komunistickou Čínu, čímž ukončil 25 let trvající totální izolaci mezi Washingtonem a Pekingem a výsledkem této strategie narýsované poradcem pro národní bezpečnost Henrym Kissingerem bylo, že vztahy Spojených států s Čínou i se Sovětským svazem byly lepší než vztahy obou těchto komunistických mocností mezi sebou.

Oslabilo to Sověty a výsledkem bylo postupné ekonomické provázání přes Pacifik - vznik tzv. Čínameriky (“Chimerica”). Čína díky tomu nebývale rychle hospodářsky a mocensky rostla a (nejen) americké obchody se přeplnily levným, v asijských továrnách vyrobeným zbožím. V těchto dnech, týdnech, měsících stojí čínské vedení před rozhodnutím, zda tento “Kissingerův svět” hodí do koše dějin. Rozhodne o tom postoj Pekingu k válce na Ukrajině.

Deník Financial Times (FT) přinesl zprávu Pekingem a Moskvou považovanou za dezinformaci, že podle amerických zdrojů požádal Vladimir Putin Čínu o vojenskou pomoc, konkrétně o rakety, drony a zpravodajskou techniku. A Spojené státy podle FT svým spojencům sdělily, že Peking je nakloněn této žádosti vyhovět.

Současně stojí prezident Si Ťin-pching před rozhodnutím, zda Rusku pomůže ve velkém obcházet západní ekonomické sankce. Spojené státy hrozí, že v takovém případě namíří sankce i proti Číně. “Dali jsme jasně najevo, soukromě i veřejně, že by taková podpora měla důsledky,” řekl mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price. Konfrontace by nejspíš poškodila globálně působící čínské banky a koncerny.

“Kissingerův svět” už je samozřejmě v mnoha ohledech pasé. Vztahy mezi Čínou a Ruskem jsou už několik let lepší než vztahy obou diktatur s USA. Výrazně v minulých letech stoupla vojenská spolupráce i vzájemný obchod a Si Ťin-pching s Vladimirem Putinem před začátkem únorových zimních olympijských her v Pekingu světu sdělili, že jejich aliance “nemá limity”. Spojuje je snaha oslabit moc Západu, přinést “novou éru” v mezinárodních vztazích, a získat tak volnou ruku ve svém sousedství.

Navzdory tomuto bratření nicméně Čína - která na rozdíl od Ruska těží ze stabilního, globalizovaného světa - nemá zájem na přerušení vazeb do USA a Evropy, tedy na konci onoho "Kissingerova světa”. Otevřená, hmatatelná podpora Ruska dodávkami zbraní a masivním obcházením sankcí by k tomu však vedla.

“Pokud Si žádostem z Ruska vyhoví, tak by fakticky Čína vstoupila do zástupné války se Spojenými státy a zeměmi NATO, které podporují Ukrajinu. Toto rozhodnutí by mohlo znamenat konec globalizovaného ekonomického systému, který poháněl neskutečný čínský vzestup minulých čtyřiceti let,” napsal Gideon Rachman, hlavní zahraniční komentátor Financial Times.

Dosavadní reakce Číny je navzdory oficiálně proklamované neutralitě proruská. Ministr zahraničí Wang I dva týdny po začátku ruského útoku na Ukrajinu opět zdůraznil, že Rusko je “nejdůležitějším strategickým partnerem” Číny. Fráze o potřebě míru nejsou doprovázené reálným tlakem na Putina a čínská státní média opakují ruskou propagandu: válku na Ukrajině nenazývají válkou, za viníka konfliktu považují Spojené státy, respektive rozšiřování NATO na východ Evropy.

Uplynulý víkend Peking nekriticky přejal i bizarní ruské “odhalení” ohledně amerického výzkumu biologických zbraní na Ukrajině. Státní tisková agentura Sin chua dokonce zveřejnila údajné satelitní snímky biologických laboratoří a anglicky psaný deník Global Times se pak ptal: “Co dělaly USA s netopýřím koronavirem na Ukrajině?” Proukrajinské příspěvky jsou naopak na čínském internetu důsledně cenzurovány.

Aliance s Ruskem, které bude procházet hlubokou krizí a bude závislé na čínské blahovůli, je pro Peking příležitostí ke zisku surovin a obchodního potenciálu. Podle agentury Bloomberg již čínské energetické firmy sondují levné podnikatelské příležitosti. Pokračování konfliktu na Ukrajině také pozornost, energii a peníze, kterými chtěla americká administrativa vyvažovat růst čínské moci v Asii, vrací do Evropy.

Pravděpodobně však ještě v Pekingu nepadlo rozhodnutí ve zmíněných, skutečně podstatných, hmatatelných otázkách: tedy zda Rusku vojensky pomůže, zda ve velké míře pomůže obcházet sankce a zda tedy svolí ke geopolitickému posunu historických rozměrů.

Západ se v této situaci snaží na Čínu působit. Minulý týden přes video telefonovali Si Ťin-pching a evropští lídři Olaf Scholz a Emmanuel Macron. A v pondělí spolu v Římě sedm hodin – část z toho jen mezi čtyřma očima - debatovali Jake Sullivan, poradce pro národní bezpečnost v Bidenově vládě, a Jang Ťie-čch', člen stálého politbyra čínské komunistické strany odpovědný za zahraniční politiku. O obsahu hovoru nic konkrétního k novinářům neproniklo. Čínské vedení vyčkává a ještě nějakou dobu zřejmě vyčkávat bude – upřeným na vývoj sil na ukrajinském bojišti.