Bohem nadaný básník donášel tajné policii. Jaké místo mu přisoudit v našich dějinách?

Egon Bondy by rozhodně mohl být čítankovým příkladem kladného hrdiny a taky se tak dlouho jevil. Bohem nadaný básník a pronikavý intelektuál pronásledovaný komunistickým režimem byl v padesátých letech minulého století u zrodu vůbec prvních literárních samizdatů, v poezii tvrdě kritizoval stalinismus a později během normalizace se stal jednou z nejviditelnějších tváří kulturního undergroundu. Už krátce po revoluci v roce 1989 se nicméně ukázalo, že valnou část tohoto odboje strávil zároveň jako agent StB, o čemž zpravidla neměli potuchy ani jeho nejbližší přátelé.

Dva z nich kvůli Bondymu aktuálně stojí na obrácených stranách barikády v bitvě o jeho umělecký a lidský odkaz. Filozof Miroslav Vodrážka (70) a literární redaktor Martin Machovec (68) se s Bondym v osmdesátých letech pravidelně setkávali na tajných bytových seminářích. Zatímco Machovec po revoluci dokázal svému příteli z mládí odpustit a dodnes se jako editor stará o vydávání jeho díla, Vodrážka je k Bondyho angažmá pro totalitní policejní aparát specializovaný „na boj s vnitřním nepřítelem“ nesmiřitelný. Zatím nejvyhroceněji to dokládá čerstvá monumentální devítisetstránková studie Zbyněk Fišer / Egon Bondy a Státní bezpečnost, kterou napsal s historikem Petrem Blažkem a vydalo ji Muzeum paměti XX. století.

 Čtyřikrát agentem

Vodrážka do knihy napsal úvodní interpretační studii, která zabírá třetinu svazku, Blažek měl jako editor na starosti následující výběr z hlášení, která totalitní tajná policie od Fišera kdy dostala. Celkem jich podal přes 300, což ho v Československu podle publikace staví do pozice „jednoho z nejvýkonnějších agentů StB“. Jak známo, jméno Egon Bondy bylo literárním pseudonymem Zbyňka Fišera (1930–2007), který v roce 1947 vstoupil do KSČ, aby byl o tři roky později ze strany vyloučen pro neplacení příspěvků. Padesátá léta strávil coby dočasný kumpán spisovatele Bohumila Hrabala psaním protistátní poezie, živořením na okraji společnosti, pravidelnými pobyty na psychiatrii a drobnými krádežemi.

Do hledáčku tajné policie se poprvé dostal v roce 1953 kvůli jiné věci. StB si ho předvolala k výslechu kvůli stykům se surrealisty považovanými komunisty za buržoazní zlo. Z dokumentů vyplývá, že Bondy řadu svých přátel před policajty obratem označil za pomatence, na které by si měl režim dávat pozor. Spolupráci s StB ale podepsal až o osm let později na začátku takzvaných zlatých šedesátých. „Verbovka“, neboli tajný nábor, proběhla 24. února 1961 v pražské kavárně Alfa. Bondy pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu a dálkově dokončoval studium na filozofické fakultě. Jedním z jeho spolužáků byl Jiří Kořínek, který ho jako tajný důstojník StB dostal na starost a ještě před oficiálním naverbováním si od Bondyho přečetl několik hlášení o nedostatcích na jejich společné škole, která se z básníkova vyhraněně levicového pohledu jevila jako nedostatečně marxistická.

„Kandidát má důvěru všech osob, na které bude zpočátku úkolován,“ stojí v hlášení StB. „Je bystrý, hovorný a velmi dobře dovede jednat s lidmi z vrstvy inteligence“, „možnosti kandidáta pro spolupráci jsou prakticky neomezené“. Verbovka v Alfě trvala hodinu a tři čtvrtě. Kořínek zaznamenal, že na schůzku Bondy dorazil o deset minut dřív, že s ním probral, jak mu bude konspiračně volat do jeho bydliště, aby Bondyho manželka nepoznala, s kým mluví, a že si jako své krycí jméno zvolil příjmení jím milovaného filozofa Ladislava Klímy. „Výdaje při verbovce 15.00 Kčs,“ stojí v závěru zprávy o začátku oficiálního angažmá muže, který bude StB s přestávkami sloužit až do roku 1989 pod dalšími krycími jmény Zbyněk, Mao a Oskar.