Chaos, který nemá konce

Po podlouhlých lebkách jelenů stékají čúrky deště, štěrbinami mezi prkny proniká světlo blesků a dopadá na kádinku plnou krve s ledabyle pohozenými operačními nástroji. Nad nimi ční nápis „1968“. To, co se tu řine v černobílých obrázcích, už není jen voda, ale taky krev – a brzy se čtenář dozví, že i další tělní tekutiny. 

Komiksová povídka Plod, jež otevírá svazek Traum 1999 a je zasazená do klíčového roku českých dějin, začíná jako trailer k body horroru. A to, co její autor Tomáš Motal spustí v dalších panelech, se dá bez předchozích zkušeností těžko předpokládat: připomíná to zběsilý nezávislý film, kde dojde jen na temné scénáře. Příběh z ponurého lynchovského světa plného násilí, nechutností i úchylnosti. Vše se řítí do záhuby a důvěře v lidstvo se lze jen vysmát. 

Přes úvodní letopočet se rozhodně nejedná o historický žánr, který je v Česku tak oblíbený a kam patří i největší sběratel komiksových cen Muriel za loňský rok, titul Winton nebyl sám. V kategorii, kde nehlasuje porota, ale všichni členové a členky České akademie komiksu, přesto přišlo překvapení – zvítězil právě Motal. 

I jeho Traum 1999 sice s dějinami souvisí, ale autor tu rozhodně nenabízí interpretace mezníků českých dějin. Naopak se pitvá v ranách, které po nich zůstaly – v transgeneračních traumatech, jež nás mohou přepadnout ve spánku ruku v ruce s novými úzkostmi z hroutícího se světa. „Musím filtrovat svoje strachy, abych se z toho nezbláznil,“ říká autor komiksu, který už v názvu mísí trauma s německým výrazem pro sen. A své obavy a můry vymítá s podobnou uhrančivostí jako skupina Schwarzprior, kterou spoluzakládal.