Americký režisér Sean Baker se specializuje na filmy o přehlížených lidech na okraji, kteří se tak či onak živí sexem. S jeho nejnovějším snímkem se mu tohle „nepříjemné“ téma podařilo dostat do mainstreamu. Gangsterská tragikomedie Anora si loni odnesla hlavní cenu z Cannes a před týdnem získala Oscara pro nejlepší film. Hlasující oslovila tahle „realističtější Pretty Woman“ víc než životopisný epos o muži, který přežil holokaust (Brutalista) nebo klasicky vystavěné drama o zákulisí volby papeže (Konkláve).
„Dneska by mohla být nejlepší noc našich životů,“ zní optimisticky do nakažlivého beatu coververze hitu Take That. Kamera panoramaticky snímá těla striptérek vlnící se nad klíny klientů. Na konci řady je Anora, jež ale trvá na Ani a odmítá mluvit rusky, přestože řeči jako dítě přistěhovalců rozumí. Její chlapík zmizí ze záběru a kamera sleduje v detailu jen dívčin obličej.
Záběr potvrzuje, co naznačuje název. Že je to její příběh a že Anora schovaná za Ani je nejsilnější postavou, i když to možná tak během nejedné nečekané dějové zákruty nemusí vypadat. Provokativní kontrast zadnic a příslibu songu nastavuje tón filmu na hranici mezi fantazií a realitou, mezi předstíráním a upřímností.
Baker staví na hlavu pohádku o Popelce. Nejdřív ji ale nechá v extatickém úvodu rozehrát. Syn ruských boháčů utrácí v Americe jejich peníze a užívá si ve vile na pobřeží. Najme si na týden Ani, aby byla jeho „nadrženou dívkou“. Na konci jízdy večírků a sexu se koná v Las Vegas spontánní svatba. Po ní Baker mění rychlost, směr i žánr. Mladistvou romanci, jíž může publikum na klamavou chvíli i věřit, střídá realita a temně komická gangsterka, kde se přes humor derou na světlo ekonomická nerovnost i tekuté písky vykořisťování v moderní společnosti, po které v závěrečné piruetě roztají srdce.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Odměřený právník vrací Velkou Británii do středu světového dění
