Trump chce příměří a mír. Ale za jakou cenu?

V jednáních mezi Američany, Ukrajinci a Rusy se v minulém týdnu objevilo nové slovo: příměří. Po úterní schůzce v saúdskoarabské Džiddě oznámila ukrajinská delegace, že je připravena kývnout na návrh Američanů zastavit na třicet dní veškerou palbu a jako gesto dobré vůle si s Rusy vymění část zajatců. Vzápětí i ruský diktátor Putin řekl, že ani on a priori proti myšlence příměří není. Je ale případná krátkodobá odmlka v bojích cesta k jejich trvalému zastavení? A co v této chvíli jednotliví aktéři sledují ve stále nepřehledném terénu?

Co sledují? 

Pozice Ukrajinců se zdá poměrně jasná. Poté, co před dvěma týdny Donald Trump se svým viceprezidentem vyhodili Volodymyra Zelenského z Bílého domu s vymyšleným argumentem, že není dostatečně vděčný za dosavadní americkou pomoc, se schopnost Ukrajiny bránit se agresorovi zásadně zkomplikovala. Trump totiž ihned nařídil zastavení dodávek amerických zbraní a přerušení toku zpravodajských informací, které Ukrajincům mimo jiné umožňovaly lépe bránit civilní obyvatele před dopady ruských raket: díky Američanům věděli, kudy letí, a mohli je sestřelovat.

Když tedy před pár dny američtí vyjednavači přišli s nápadem na příměří, Ukrajinci neměli na výběr. Ne by znamenalo trvale se odříznout od vojenské pomoci, ano bylo naopak šancí, jak ji znovu nastartovat. A k tomu také došlo, když Ukrajinci na možnost příměří kývli. Bílý dům pak skutečně obnovil dodávky zbraní i předávání zpravodajských informací, Ukrajinci opět začali sestřelovat více ruských raket mířících na jejich města, a jejich vojáci se tak alespoň v tento moment nemusejí bát, že v dalších týdnech nebudou mít čím bránit svoji zemi.