Velká chvíle polské demokracie je dobrou zprávou pro celou Evropu

V neděli v noci bylo ve Varšavě možné zažít jinak vzácné chvíle politické radosti. Mladí voliči stáli fronty až do brzkého rána, aby odstavili od moci xenofobní národovecké populisty, kteří táhli jejich zemi zpět do minulosti. Chtěli ukázat, že i neférové volby je možné vyhrát nepřízni navzdory - a otočit Polsko k evropské budoucnosti. Lidé bydlící v okolí volebních místností jim nosili horké nápoje, aby jim pomohli v nočním chladu. (V devět hodin večer se měly volební místnosti uzavřít, ale pokud jste už stáli ve frontě, odvolit jste mohli. Některé fronty však byly velmi dlouhé.) Když média mluvila kolem jedné ráno s ladíkem ve Vratislavi, řekl jim, že to všechno musí strpět, protože jsou to nejdůležitější volby od roku 1989.

K jedné z varšavských volebních místností jsem šel se starými přáteli, které jsem doprovázel i k oněm historickým volbám čtvrtého června 1989. Každý z nich s radostí vybral jedno jméno z dlouhého seznamu kandidátů. Se stejnou radostí odmítli byť jenom převzít hlasovací lístek k souběžně probíhajícímu referendu, které - se svými směšně návodnými otázkami na věci jako domnělý “povinný přesídlovací mechanismus” pro ilegální imigranty, údajně “vnucený evropskými byrokraty” - bylo v praxi jen volební propagandou vládní strany Právo a spravedlnost. Ale moji přátelé i já jsme byli plní nervózního očekávání.

Anna mi řekla, že zatímco v roce 1989 cítila převážně naději, teď v její duši dominuje strach. Její dcera, které bylo v roce 1989 sedm let, se obávala, co všechno může ještě vládnoucí strana udělat, aby otrávila mladé duše a zkazila vzdělání její sedmileté dceři. Ale po zveřejnění prvních exit-pollů v devět večer se naše neblahé předtuchy proměnily v úlevu, a pak v radost.

Ačkoliv byly svobodné jen způli, volby v roce 1989 otevřely dveře polské demokracii. Ačkoliv byly neférové v mnoha ohledech, nejenom v hrubé a zlovolné propagandě, řinoucí se ze všech státem kontrolovaných médií, tyhle volby mohly zvrátit polské směřování k “autoritářství s volbami” po vzoru Maďarska a Viktora Orbána.