Půjde český tatínek na plný úvazek?

V Česku se minulý týden odehrála malá kulturní revoluce - a téměř nikdo si toho nevšiml. Resp. revoluce je možná moc silné slovo, každopádně jde o civilizační posun, který pohánějí i politici a političky, u kterých bychom to úplně nečekali.

Sněmovna v balíku rozhodnutí souvisejících s péčí o děti odsouhlasila prodloužení otcovské „dovolené“ z dosavadního týdne na dvojnásobek. Dolní komora parlamentu kývla na pozměňovací návrh skupiny pěti poslankyň a jednoho poslance, kteří krok zdůvodnili mimo jiné tím, že aspoň desetidenní státem podporované volno pro otce Česku ukládá směrnice EU o slaďování pracovního a rodinného života.

Pirátku Olgu Richterovou či poslankyni STAN Věru Kovářovou - tedy u tohoto tématu „obvyklé podezřelé“ – přitom doplnila sestava ze stran buď obvykle značně skeptických k implementaci čehokoliv z Bruselu (SPD) nebo dříve odmítajících otcovskou dovolenou jako zbytečnou novou dávku, která zatíží rozpočet (ANO, TOP09).

Připomeňme, že zavedení týdenní tzv. otcovské poporodní péče s podobnými argumenty před čtyřmi lety odmítal jak Andrej Babiš (ANO) coby tehdejší ministr financi, tak  TOP09 ústy svého bývalého šéfa Miroslava Kalouska, který se při jednání ve sněmovně dokonce chlubil, jak otcovské bránil z pozice šéfa státní kasy v Nečasově vládě.

Andrej Babiš dnes nejenže prodlužování otcovské nebrání, ale větší účasti mužů na péči o děti dokonce věnuje část předvolební publikace. V pasáži věnované rodinné politice se sice dál hlásí k některým nápadům Viktora Orbána, o nichž víme, že nefungují ani u něj doma v Maďarsku (kvůli finanční dotaci na větší auto lidé víc dětí opravdu mít nebudou). Ale zároveň Babiš na jiných místech představuje pohled na to, co rodiny potřebují, který zní vcelku rozumně.

Ženská kariéra tady není sprosté slovo, ale něco, co je pro ženy důležité a o co mají právo se starat. „Naše ženy jsou skvělé, pracovité a vzdělané. Vysokoškolaček máme dokonce víc než vysokoškoláků. (…) Myslím, že spousta žen oddaluje mateřství nebo má míň dětí, protože se bojí o kariéru,“ píše Babiš (nebo přesněji jeho ghost writer).

A hned nabízí možnou cestu: „Kdo říká, že doma s dítětem musí být maminka? Umýt zadek a vyměnit plínku? Udělat vodu na mlíko, aby nebyla studená ani horká? Namixovat kašičku? Tohle nejsou žádná ženská tajemství. To je praxe a ovládá ji ten, kdo v ní opakováním získal zkušenost. A může to být klidně táta. Pokud se rodiče dohodnou, proč by nemohla maminka do práce a tatínek na plný úvazek k dítěti?“

Babiš už sice neříká, jak to zařídí v zemi, kde „na plný úvazek“ k dítěti odchází jen minimum mužů - ale už tohle minimálně značí, že u voličů zřejmě moc neletí ultrakonzervativní sen o péči o rodinu coby hlavním smyslu a povinnosti ženského života. Větší účast mužů na péči o děti je jedním z klíčů k řešení mnoha společenských problémů, od platové nerovnosti přes lepší prospívání děti po zapojení žen do politiky a veřejného života.  Pokud o tom vážně začínají mluvit i konzervativci či populisté, možná se v tomto směru něco opravdu začíná měnit.