Polské stíhačky pro Ukrajinu: Západ je paralyzován zbytečným strachem z Ruska

„Budeme bojovat na moři, ve vzduchu, na březích, v ulicích,“ řekl v projevu k britským poslancům očividně nesmírně unavený ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, parafrázuje tak slavný projev Winstona Churchilla z roku 1940. „Budeme bojovat i za vás,“ dodal a znovu požádal o pomoc včetně zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru. Poté, co se Západ postavil chladně k zavedení bezletové zóny na Ukrajinou, spočívala naděje v dodání polských stíhaček MiG-29 válčící zemi. Podle ukrajinské strany by letadla mohla mít na průběh velký vliv.

Jenže i tento plán se frustrujícím způsobem zadrhl. Polsko totiž evidentně bez konzultace se spojenci oznámilo, že letouny nedodá přímo Ukrajině, ale pošle je na americkou základnu Rammstein v Německu. Důvodem je ruské varování, že dodání stíhaček bude považovat za přímé zapojení do konfliktu se všemi důsledky, které to může mít pro zemi, odkud letadla přicházejí. Spojené státy pak tuto podivnou logistickou operaci, která by veškerou „vinu“ za dodání strojů přisoudila jim a poskytla ruské propagandě obrovskou munici, odmítly.

O jaké „důsledky“ pro Polsko by přitom mohlo jít? A odkud se bere paralyzující strach západních zemí z Ruska? V případě bezletové zóny je částečně pochopitelný. Vojenští experti, s nimiž Respekt o tématu hovořil, upozorňují, že tento krok by zřejmě znamenal konflikt s ruskou protivzdušnou obranou, tedy zatažení do války.

Dodávka stíhaček je něco jiného. Jaká by tu mohla být odpověď? Kdyby Rusko chtělo vyprovokovat konflikt s NATO, udělá to pod nějakou záminkou v každém případě. Další možnost představuje zastavení dodávek plynu do Evropy, což je ale riziko, které prostě musíme nést v situaci, kdy ruská armáda zabíjí civilisty raketami a zakázanými kazetovými bombami. A moc jiných způsobů, jak na dodávku MiGů reagovat a vážně tím ohrozit Západ nebo samo Polsko, už Putinova říše nemá.

Kauza je tak dosud asi nejhorším projevem zbytečného strachu z říše, která má sice jaderné zbraně, ale jinak je slabá. Díky západním sankcím se Rusko začíná vnitřně drolit a tamní režim budou brzy držet při životě hlavně pendreky a namířené zbraně. Výkon ruské armády na ukrajinském bojišti je katastrofální, například letectvo není podle řady analytiků schopno komplexních operací zahrnujících více útočících strojů najednou – chybí pravděpodobně komunikační souhra mezi letadly ve vzduchu, pozemními řídícími středisky a zpravodajskými informacemi. Hlavní starost, kterou teď v Kremlu mají, je, jak rychle převálcovat Ukrajinu hrubou silou. Pustit se do střetu s mnohem silnějším Západem by pro Rusko bylo čiré šílenství.

Až se budou jednou historikové za konfliktem ohlížet, nejvíc je možná bude udivovat právě nedostatek sebedůvěry západních zemí a neochota podniknout jakékoliv jednostranné kroky mimo oblast ekonomiky; cokoliv, co by v Moskvě vyvolalo skutečnou nevoli. Jsme v bezprecedentní situaci, ve které je potřeba nebýt ve vleku protivníka, ale volit překvapivé tahy. Zatím je však schopnost Západu hrát tuhle partii sebevědomě a neotřele velmi omezená.