Není to přízrak. EU navrhla způsob obrany proti nejvíc podceňované hrozbě

Jednou z posledních úspěšných aktivit českého předsednictví Evropské unie bylo prosazení posledních definic do systému nazvaného Hybridní toolbox EU. Při přečtení tohoto sousloví se pravděpodobně vypne pozornost mnoha čtenářů - slibuje pro ně stejnou srozumitelnost jako kvantová mechanika. A proč se pouštět do čtení něčeho, čemu stejně nebudeme rozumět. Máme jiné starosti.

Nemáme. Hybridní hrozby se týkají každého z nás, ať tomu věříme, nebo ne - a prostupují našimi běžnými životy, aniž si toho musíme všimnout. Nejsme odolní ani proti dezinformacím, ani proti ideologiím a psychologické manipulaci. Třeba na sociálních sítích podléháme tak silným emocím, že se stáváme snadným cílem viditelného i utajeného manipulátora, nemáme tušení, co s námi dělají aktivity tajných služeb, jaké řízené ekonomické hrozby na nás míří, nebo jestli nejsme cílem organizovaného zločinu či teroristů placených nepřátelským státem.

Tohle „strašení“ můžeme samozřejmě zasklít nějakou konspirační teorií, že všechno řídí někdo mocný a zlý se záměry, které přesahují naši fantazii; že svět je stejně pod nadvládou nějaké skupiny padouchů a nemá smysl proti tomu bojovat. Stejně tak můžeme rizika odmítnout slovy, že jde o přízrak, který nikdy nikdo pořádně nepojmenoval a který pracuje s termíny, jež nelze přesně definovat.

Můžeme to ale přijmout jako fakt. Tedy, že jde o hrozby, které jednotlivě nebo propojeně používá vědomě a s nepřátelským úmyslem nějaká země proti nám. Účelově používaná fakta, polopravdy, lži a propagandu prosazující imperiální pohled na svět najdeme prokazatelně v českém mediálním i digitálním prostoru v docela masívním množství. Psychologických triků, které útočí na naše emoce třeba při výběru prezidentského kandidáta, je na sociálních sítích taky hodně. Jenže je trochu složité prokázat, že za nimi vědomě stojí cizí moc, třeba Rusko.

Máme tu ale další hybridní metody, za nimiž Moskva stojí prokazatelně. Teroristický atentát na muniční sklad ve Vrběticích byl útokem, za kterým byla ruská vláda prostřednictvím své tajné služby. Ceny plynu a ropy nejsou pouhým důsledkem války na Ukrajině, jsou dány dlouhodobou ruskou strategií dostat výhodnými nabídkami země EU do závislosti na ruských zásobách. O nebývalých počtech ruských zpravodajských důstojníků v Česku a jejich kontaktech na českou scénu sympatizující s Moskvou máme také důkazy. Stejně jako o jejich působení na politiky nebo média.

O tom, kdo v Česku šíří dezinformace, podniká kybernetické útoky nebo prostřednictví sociálních sítí manipuluje vnímání politiky a demokratických institucí, máme jen indicie ukazující do Ruska. Ale logicky vzato je velmi pravděpodobné, že Rusové používají i těžko prokazatelné hybridní útoky, když víme, že používají ty prokazatelné  - a že celý ten komplex útočných nástrojů je propojen.

Představitelé Evropské unie si dlouhá léta lámali hlavu, jak tohle vše pojmenovat tak, aby to mělo hlavu a patu, odráželo popsaná nebezpečí a zároveň se to vešlo do právního a bezpečnostního systému, který by odpovídal realitě a možnostem demokracie. Zjednodušeně, aby popsané hrozby nepůsobily jako už zmíněná konspirační teorie.

A ještě složitější bylo vymyslet, jak se proti sofistikovaně a často zakrytě využívaným hrozbám bránit. Jak se bránit něčemu, co i průměrně informovaný a vzdělaný občan považuje tak trochu za přelud. Hybridní toolbox EU není zázračným návodem, jak se ubránit. Jsou tu samozřejmě dlouhodobé nástroje vzdělávající občany v odolnosti proti všem druhům hybridních hrozeb. To nejpodstatnější, co Unie pod českým vedením dohodla, je spolupráce.

Zní to banálně. Ale Ukrajina by se bez pomoci spojenců a jejich dodávek zbraní neobešla. Česko, z minulosti masivně závislé na ruských dodávkách plynu a ropy, by se také bez pomoci spojenců z Unie neobešlo. Stejně tak by se dnes nedokázalo bez jejich pomoci ubránit masivnímu kybernetickému útoku. Naopak třeba Portugalsko - bez zkušeností ze způsobů ruských vlivových operací – by se neubránilo masívní dezinformační kampani. A třeba Německo, Polsko a Británie společně dokážou podstatně více odhalovat toky ruských peněz, určených na získání kremelského vlivu na Západě, než kdyby se každá země bránila sama.

Hybridní toolbox tedy pojmenovává hybridní hrozby tak, aby obrana proti nim neporušovala zákony EU i jednotlivých zemí a umožňovala spolupráci. Aby výměny informací, co se ve které zemi děje a co je možné považovat za hrozbu nejen z Ruska, byly právně jednoduché a vzájemná pomoc co nejúčinnější a nejefektivnější. Je to pořád trochu mlhavé, ale úterní dohoda pod vedením Česka společnou cestu obrany proti hybridním hrozbám teprve otevřela.