Navalnyj má odvahu, ale Putinovi se musí postavit mnohem víc Rusů

Ruské opozici rozhodně nechybí odhodlání. Poté, co se po otravě nervovou látkou z kategorie novičoků vrátil lídr ruské opozice Alexej Navalnyj z Německa do Moskvy a byl hned zatčen, vyšli na jeho podporu už dvakrát do ulic demonstranti. A také tuto neděli, stejně jako minulý týden, jsme byli svědky toho, jak pořádkové síly věrné prezidentu Vladimiru Putinovi řadu z nich zbily a pozatýkaly.

Na sociálních sítích je k vidění řada videí, jak je policie vláčí po zemi, kope do nich a nakládá do antonů. Zadržena byla i Navalného manželka Julie, policie ji sebrala, když šla pokojně po ulici. Předtím vypáčila dveře jejího bytu, část Navalného spolupracovníků byla zadržena a jsou v domácím vězení. Při druhém kole demonstrací bylo už pozatýkáno 4,5 tisíce lidí (před týdnem „jen“ čtyři tisíce) a z nich 82 novinářů.

Někteří analytici z dění v Rusku, kde se protestuje už v desítkách měst, vyvozují začátek konce ruského prezidenta. Jedním z nich byl nedávno i komentátor The Financial Times Gideon Rachman, který konstatoval, že Navalnyj je pro Putina skutečnou hrozbou. Očekávat brzký pád režimu, který na Navalného a spol. reaguje pouze brutálním násilím, by však bylo poněkud předčasné.

Navalnyj nepochybně projevil mimořádnou dávku odvahy, když se i s rodinou vrátil do země, jejíž politické vedení se ho pokusilo (nikoli poprvé) zavraždit. Putin musí být nervózní nejen z toho, že opozičník to ani tváří tvář smrti nechce vzdát, ale i z faktu, že se za něj nyní staví lidé nejen v metropolích, ale v nejzapadlejších městech - a to i tam, kde se desítky let nedemonstrovalo.

Zatím jde však zhruba o jedno procento dospělé populace Ruska. I v době recese a nezvládnuté pandemie dává v průzkumech veřejného mínění šedesát procent obyvatel země najevo podporu režimu, který mlátí a zavírá jejich spoluobčany za to, že chtějí žít svobodně. Spolupracovnice Navalného Ljubov Sobol na otázku, zda Putina můžou oslabit sankce Západu, uvedla, že změnu si musí vybojovat hlavně Rusové sami. Je bezpochyby tristní, že EU při jejich prosazování ukazuje takovou slabost a nejednotnost. Ale jinak má Ljubov Sobol pravdu, že vítězství musí dosáhnout domácí odpor. A k tomu, aby se to stalo, je třeba, aby Putinovi řeklo „ne“ mnohem více Rusů než nyní.

Ruský opozičník Leonid Gozman, na jehož analýzu současné ruské společnosti upozornil rusista a novinář Libor Dvořák, situaci vidí následovně: režim se Navalného bojí, na vzniklou situaci reaguje tvrdě, jak jen může, protože zatím nic jiného nedokázal vymyslet. A Gozman v této souvislosti predikuje, že Putin nakonec nepadne ve volbách, jak chce Navalnyj, ale že se časem může zhroutit sám, vnitřním pnutím. A sám opozičník této erozi nepochybně napomáhá, když ukazuje zranitelnost režimu.

Až se bude současné impérium drolit, je pochopitelně otázka, co přijde pak. Lze očekávat období právního chaosu, říká Gozman - doufá však, že nebude příliš dlouhé a že se z něj může zrodit nový, svobodnější stát opřený o demokratickou ústavu. Není však jasné, kdy k tomu dojde - a zda se toho sám inspirátor Alexej Navalnyj dožije. Bez něj je však jakákoliv změna mnohem méně představitelná.