Miloš Zeman oznámí, že se vrací k rybníku

Svého času byla v Čechách oblíbenou a docela důležitou disciplínou tzv. kremlologie. V jejím rámci se zkoumalo, jak se vládci moskevského Kremlu, skutečného centra moci nad východní a střední Evropou, tváří, jaké dávají posunky, koho posílají do gulagu a koho naopak z gulagu do vlády. Z toho se pak odvozoval další osud obyvatel kolonií. Od těch dob se nám Kreml vzdálil a ztratil na důležitosti, ale kremlologie přežívá v dobových mutacích, z nichž nejčilejší je zemanologie.

A její největší aktuální výzvou je – jak známo - otázka, jestli Miloš Zeman bude, nebo nebude znovu kandidovat na prezidenta. Materiálem podrobovaným zkoumání je pak způsob, jakým se současná hlava státu chystá celou věc oznámit.

Jak jsme se mohli nedávno přesvědčit při projevu v parlamentu, prezidentova intelektuální jiskrnost už viditelně pomíjí, nicméně hravost ho zatím nepřešla. Jeho kroky tak směřují k tomu, že v pátek poděkuje za „velkou podporu“, pochválí si dosavadní čtyři roky ve funkci a oznámí návrat do čtenářského křesla své novoveselské chalupy.

Důvody pro takový průběh jsou tři. Zeman předem oznámil, že napřed sdělí své rozhodnutí stovkám svých přátel ve Španělském sále Pražského hradu. Teprve o den později promluví ke zbytku společnosti. To vypadá bizarně. Víc než polibky od Jiřiny Bohdalové potřebuje prezident do případné další volby hlasy voličů. Bylo by tedy logické oznámit rozhodnutí kandidovat rovnou všem najednou.

Vděční zemanovci by takovou věc svému favoritovi jistě rádi odpustili a ve víru těšení na dalších pět let by jim bylo jedno, kdy a kde se tu dobrou zprávu dozvěděli. Naproti tomu právě rozhodnutí nekandidovat je slušné říct v předstihu užšímu okruhu věrných, kteří do tohoto prezidenta investovali leccos včetně své důstojnosti.

Druhým bodem v lekci kremlologie je rafinovaná volba Španělského sálu. Proč by si Zeman rezervoval jedny z nejreprezentativnějších prostor v zemi ke sdělení, že se rozhodl jít do nejistého a vysilujícího předvolebního boje, v němž možná jako první hlava státu v českých dějinách prohraje? Španělský sál je naopak ideálním místem pro oznámení konce, jakousi odměnou pro zklamaný zástup Zemanových obdivovatelů.

A do třetice — už ve středu si prezident pozval na Hrad údajně nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, jemuž protekčně sdělil své plány ještě dřív než svému fanclubu. Přitom Kellner jen tak někam nechodí a Zeman mu před časem nestál ani za to, aby využil možnosti letět v jeho společnosti osm nebo kolik hodin z Číny. Pokud se teď na Hrad vydal, dávalo by logiku, že si chtěl poslechnout nějaké detailnější vysvětlení. A ani Kellner asi nepotřebuje vysvětlit, proč Zeman kandidovat chce. Proč ale kandidovat nechce, by ho pravděpodobně zajímat mohlo.

Materiál na hodinu kremlologie je tedy jasný, byť ne úplný. Účastníci kurzů pro pokročilé by patrně namítli, že jsou tady ještě motivace lidí, kteří nemusí čekat frontu u vchodu do Španělského sálu, protože mají svého Zemana po ruce, kdykoliv si zamanou. A jejich zájem pokračovat v hradním večírku dalších pět let, navíc bez obavy ze znovuzvolení, bude podle všeho silnější než chuť nejslavnějšího rezidenta Nového Veselí zajít si k rybníku i jindy než jednou v roce o dovolené.