Macron dostal šanci, aby ji nedostala předsedkyně Národní fronty

Západ si sice po francouzských prezidentských volbách oddechl a píše, že Macron zabránil noční můře, ale doma ve Francii jsou média střízlivější: řeší hlavně sílu jeho mandátu a to, zda sjednotí rozdělenou zemi.

Přestože nad svojí soupeřkou Marine Le Pen zvítězil přesvědčivě o 32 procentních bodů, Francouzi vhodili do volebních uren rekordní počet prázdných hlasovacích lístků. Poměrně významná byla na francouzské poměry také voličská neúčast. Hlasování se zúčastnilo 75 procent oprávněných voličů, doma zůstal každý čtvrtý; tohle číslo běžně bývá i přes 80 procent.

Dvanáct procent z těch, kteří šli hlasovat, navíc odevzdalo prázdné, a tím i neplatné lístky - tak vysoké číslo nebylo zaznamenáno od roku 1965. Cestou aktivně pasivního protestu proti oběma uchazečům druhého kola zpravidla jde 4–6 procent z těch Francouzů, kteří se zúčastní hlasování. Dvanáct procent je tedy téměř trojnásobné množství - a Emmanuel Macron má podle mnoha francouzských komentářů o čem přemýšlet.

Ještě výmluvnější je další číslo. Podle agentury Ipsos hlasovalo pro Macrona pozitivně jen 57 % z těch lidí, kteří mu dali svůj hlas, negativně 43 procent. Skóre je tedy zhruba půl na půl mezi těmi, kteří si s novým prezidentem spojují nějakou naději - a těmi, kteří pro něj hlasovali jen proto, že si nepřáli vítězství Le Pen.

Znamená to tedy, že Macron Francouze ještě úplně nepřesvědčil. Dostal od nich šanci zejména proto, aby ji nedostala předsedkyně Národní fronty. Ukazují to i rozdělené hlasy od stoupenců neúspěšných prezidentských zájemců: pro Marine Le Pen nakonec hlasovalo méně lidí, než se předpovídalo – a platí to pro všechny hlavní kandidáty prvního kola.

S tím jsou spojeny dvě zásadní výzvy pro nového francouzského prezidenta. Tou bezprostřední jsou parlamentní volby konané 11. a 18. června - a s nimi těsně souvisí dlouhodobější meta. Macron slíbil modernizovat francouzskou ekonomiku; a ať už to dostane tu či onu podobu, k tomu, aby uspěl, bude potřebovat většinu z 577 poslanců Národního shromáždění.

Dosavadní průzkumy přitom přiřkly Macronovu hnutí EnMarche! nedostatečný počet křesel potřebných k pohodlnému vládnutí. To se teď ještě může změnit, přesto je zdrojem pochybností mezi francouzskými analytiky právě schopnost poslanců za EnMarche! získat na svoji stranu parlament a efektivně ho příštích pět let navigovat. Už proto, že na kandidátkách jsou často nadšenci bez předchozí politické zkušenosti.

Tento problém vyvstává o to víc, že Macron nejméně bodoval mezi Francouzi ve věkové kategorii 25–49 let - tedy v produktivním základu společnosti, který do značné míry rozhodne o tom, jestli jím předkládaná změna uspěje nebo shoří na uličních barikádách.

Zajímavé bude sledovat i pohyby na celé francouzské politické scéně. Socialisty tyto volby téměř vymazaly z politické mapy, mezi republikány se vede boj o nového vůdce po debaklu původního favorita, expremiéra Francoise Fillona, změny už ohlásila i Národní fronta.

Le Pen dovedla stranu k historickému zisku více než jedenácti milionů hlasů, období mezi oběma koly ale odhalilo staré “nešvary” Národní fronty. Její dočasný šéf se musel po dvou dnech poroučet z funkce, protože stačil zpochybnit holocaust. Ukázalo se, že venkovní nátěr strany, který mu dodala Marine Le Pen, pod tlakem puká a jádro Národní fronty zůstává antisemitské, rasistické a revizionistické.

Zevnitř strany už krátce po povolebním projevu Marine Le Pen pronikly na venek informace, že se možná změní název partaje. Otázkou však je efektivita takového kroku, jestliže ten skutečný problém je v jejích lidech, resp. ve jménu staronové předsedkyně. A ta jej měnit neplánuje.