Soudkyně Šimáčková do Štrasburku patří

V tom, kdo se stane za Česko budoucím soudcem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, je už  jasněji. Nedávno web Česká justice informoval, že ze sedmi uchazečů výběrová komise doporučila tři: ústavní soudkyni Kateřinu Šimáčkovou, soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona a soudce nejvyššího správního soudu Tomáše Langáška. Naopak nepostoupil například nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Po definitivním schválení trojice uchazečů českou vládou pak provede volbu Parlamentní shromáždění Rady Evropy.

V říjnu, ještě před zúžením výběru, autor této glosy napsal, že Šimáčková i Zeman by náročnou práci na prestižním evropském postu zvládli dobře, ale měli by se ubránit touze ji vzít. Hlavním argumentem bylo, že v případě Zemana vláda a v případě Šimáčkové pak prezident nemají cit na nominaci nezávislých justičních osobností – a můžou být v pokušení dosadit na jejich uvolněná místa sobě loajální kandidáty. Takové, kteří na rozdíl od zmíněných dvou právním státem opovrhují a budou víc hájit zájmy politické než veřejné.

V tuhle chvíli je ovšem nutné dodat také za b). Veřejnost již zná tři finalisty,  je tedy fér říci, kdo je skutečně nejlepší – a to je Kateřina Šimáčková. Je jasná favoritka, protože na Ústavním soudu proslula citlivostí pro oslabené a znevýhodněné lidi drcené státním aparátem, nikdy se intelektuálně neuzavřela v Česku a sleduje evropský rozměr práva. A rovněž Evropský soud pro lidská práva řeší často velmi citlivé případy, kdy se poškození lidé nedomohli ve svých zemích spravedlnosti.

„V českém soudnictví reprezentuje přístup typický spíše v západní Evropě a USA: jako ústavní soudkyně praktikuje minimálně formalizovaný přístup k právu, postavený velmi často na příbězích střetu jedince se systémem. Otevřeně komunikuje s médii, její rozhodnutí jsou v mnoha ohledech novátorská a v porovnání s kolegy na Ústavním soudě častěji posouvají zdejší právní status quo,“ charakterizoval ji ve svém červencovém profilu Respekt.

Sama Šimáčková se netají přesvědčením, že soudce tu není pro své kolegy právníky, ale pro účastníky řízení. „Pro mě je tedy důležité, aby se lidé, o kterých rozhodujeme, v systému lépe vyznali, cítili se v něm lépe a měli pocit, že je vůči nim přátelský a spravedlivý,“ popsala svoje přemýšlení o justici a pokračovala:

„Mým světonázorem při rozhodování je vlastně pragmatismus. Jako společnosti nám prospěje starat se o problémy lidí, kteří z tohoto systému vypadli nebo nemají zastání. To neznamená být levičákem či extrémně vstřícným, je to ten nejracionálnější přístup. Navíc v případech, ve kterých se objevuje můj hodnotový postoj, často zastávám stanovisko 49 : 51, takže velmi dobře chápu i protiargumenty. Když prezentuji rozhodnutí, ale třeba i způsob výkladu práva, který je podle mého názoru správný, není to přece aktivistické. V Česku asi vypadám velmi avantgardně, ale v západní Evropě je tento přístup čistý mainstream.“

Soudkyně je také součástí Benátské komise, kde se účastní hodnocení stavu justice a dodržování pravidel právního státu v evropských zemích, opakovaně pracuje s evropskou judikaturou a v jejím týmu na Ústavním soudu bylo několik expertů se zkušenostmi ze Štrasburku.

To všechno jsou důvody, proč je Kateřina Šimáčková bezesporu nejlepší kandidátkou na daný post. A přestože stále platí i výše naznačené obavy, může svým angažmá nakonec prospět i Česku. A to nejen nejen případnými rozsudky - může ukázat, že svým myšlením patříme do Evropy a máme jí čím přispět.